Doprava

Masarykova zdymadla

Řeka Labe je největším vodním tokem na území České republiky a je to právě ona, která z velké části spoluvytváří onu „mlékem a strdím oplývající krajinu“. Celá řada archeologických výzkumů dokládá osídlení Polabí již od pravěku a význam tohoto územní byl naprosto stěžejní již od dob konstituování českého státu. Labe bylo využíváno jako vodní zdroj, jako zdroj energie a minimálně od středověku prokazatelně i jako dopravní tepna.

Zlatý věk dopravy po Labi však nastal v 19. století, kdy se plavilo oběma směry po proudu i proti proudu použitím tažné síly lidské, koňské nebo použitím tzv. řetězové plavby a později samozřejmě také s využitím výkonných spalovacích motorů. V okolí Ústí nad Labem se přepravovalo zejména uhlí těžené v Podkrušnohoří ale i další suroviny – velkou část plavební přepravy tvořilo plavené dřevo vázané do vorů.

Přeprava uhlí po Labi:

◾   Roku 1827         22 000 tun uhlí 

◾   Roku 1910         1 500 000 tun uhlí 

Přeprava celkového zboží ke státní hranici po Labi:

◾   Roku 1870         623 000 tun zboží – z toho 126 000 tun plaveného dřeva

◾   Roku 1900         2 842 000 tun zboží –         z toho 395 000 tun plaveného dřeva 

Přepravu zboží komplikovala nestálá splavnost, jejíž zajištění měl jednou provždy, a tím i stálého výdělku plynoucího z lodní přepravy, zajistit generální projekt navržený stavební firmou Vojtěcha Lanny v roce 1893. Tento projekt byl součástí většího záměru umožňujícího splavnění Vltavy od Českých Budějovic a v konečném důsledku propojení Dunaje, Vltavy a Labe. V oblasti dolního toku Labe (od soutoku s Vltavou po státní hranici s Německem) mělo být kaskádovitě vybudováno šest stupňů (jezů), a to v Dolních Beřkovicích, Záluží, Roudnici nad Labem, u Třeboutic, v Prosmykách a mezi Vaňovem a Střekovem. Na stavbu měla dohlížet speciálně ustavená Komise pro kanalizování Vltavy a Labe v Čechách, jež fungovala do konce monarchie a v transformované podobě s omezeními až do roku 1938.

Před první světovou válkou bylo dokončeno kanalizování Labe až po Lovosice, stále ale ještě zbývaly dva jezy v Prackovicích a v Ústí nad Labem. Původní návrh počítal se stejným rozsahem u všech jezů v podobě hradlového jezu se stavidly typu Schwarzer a vorovou propustí. V roce 1914 se do stavby posledních jezů vložil Spolek pro chemický a metalurgický průmysl v Ústí nad Labem. Na základě domácích i zahraničních analogií, kde se osvědčily jezy využívající velký rozdíl hladin k výrobě elektrické energie, navrhovali jednatelé spolku sloučení prackovického a střekovského jezu v jeden s tím, že by do stavby bylo zároveň instalováno zařízení vodní elektrárny. Stavbu v první fázi navrhl ing. Edward Schwarzer, který elektrárnu mající obsahovat dvanáct Francisových turbín umístil pod jez na levý břeh Labe. Komise pro kanalizaci Labe a Vltavy tento návrh schválila, ale z důvodu nedostatku peněz v době světové války zbyly prostředky jen na projektovou přípravu. Ke zpracování podrobného projektu bylo přistoupeno až po na konci roku 1921. O rok později, ještě před dokončením projektu, byly československou vládou nařízeny první veřejné práce jako opatření proti tehdejší velké nezaměstnanosti. Na jaře roku 1923 začaly omezené zemní práce a potřebné geologické průzkumy se prováděly za pochodu. Právě nepříznivé výsledky průzkumů donutily posunutí celé stavby o cca sedm set padesát metrů do dnešní polohy pod hradem Střekov. Konečně bylo rozhodnuto o provedení jezu o dvou plavebních komorách a čtyřech polích, v případě velkých povodní měla jako páté pole sloužit velká plavební komora. Osa vodní elektrárny měla být rovnoběžná s osou jezu a Francisovy turbíny byly nahrazeny výkonnějšími Kaplanovými turbínami, přívodní kanál pro elektrárnu měl být dlouhý padesát metrů.

Výstavba zdymadel byla rozdělena na devět stavebních etap. Hlavním dodavatelem byla firma Ing. Nejedlý, Řehák a spol., později sloučená s firmou Lanna akciová stavební společnost. Železné konstrukce dodávaly Škodovy závody Plzeň a ČKD Praha.

Stavělo se postupně, nejprve byla dokončena plavební komora v roce 1930 a o rok později bylo započato se stavbou jezu a vodní elektrárny. Zároveň bylo upuštěno od vybudování zvláštní vorové propusti, tento typ dopravy již nebyl tak běžný a pro jeho uskutečnění tak postačovala i velká plavební komora. V souvislosti se stavbou jezu bylo upraveno i řečiště a břehy. V řece se nacházelo velké množství kamenů a kusů skal, které bylo nutné odstranit. Bylo nutné upravit koryto řeky a výrazně zpevnit břehy. Na levém břehu bylo postaveno železniční překladiště s vlečkou. Jez byl dokončen v roce 1935 a vodní elektrárna o rok později.

Vedle technických inženýrských prací probíhala souběžně soutěž o výtvarné ztvárnění zdymadla. Vzhledem k dlouhé době výstavby byly návrhy poplatné soudobé estetice od secesních až po realizovaný funkcionalistický. Architektonický návrh se vyvíjel vedle dobové módy i se změnami dispozice jezu. Na základě dispozičního návrhu, který počítal s pěti poli pohyblivého jezu, dvěma plavebními komorami při pravém břehu, s vorovou propustí a vodní elektrárnou při levém břehu, byla stavba v roce 1917 zadána Theodoru Bachovi, profesoru pražské techniky. Tento návrh měl být dopracován počátkem 20. let. Komise pro kanalizování Vltavy a Labe v Čechách oslovila celou řadu renomovaných architektů – jmenovitě Františka Roitha, Bohumila Hübschmanna a Josefa Fantu. Pro nejasnosti v zadání a v honoráři nebyl o návrhy velký zájem. Zaslány byly pouze dva od architektů Osvalda Polívky a Jiřího Justicha.

Výše zmíněné špatné výsledky geologických průzkumů, které varovaly před podemíláním stavby a nuceným posunutím celé jezové konstrukce v roce 1924, znamenaly přepracování celkové koncepce vodního díla, což se přirozeně dotklo i výtvarného ztvárnění. V roce 1927 postoupila stavba do fáze, kdy už bylo nutné architektonickou podobu urychleně řešit. Komise pro kanalizování Vltavy a Labe v Čechách proto vypsala zrychlenou soutěž ve spolupráci s Ministerstvem veřejných prací, do níž se přihlásili čtyři architekti. Znovu Jiří Justich, dále František Bartoš, Otakar Schmidt a František Vahala. Napoprvé nebyl komisí vybrán žádný z návrhů, do dalšího kola ale byly vybrány k dopracování dva projekty Františka Bartoše a Otakara Schmidta. Nové kolo se konalo v roce 1929 a dodatečně byli přizváni architekt Arthur Payer a znovu František Vahala. Z předložených návrhů vyšel vítězně posledně jmenovaný Vahala a byl vyzván k podání konečného projektu.

Výtvarné ztvárnění konečného návrhu v sobě akcentuje symboliku čistých puristických tvarů a stabilitu v podobě pevných kvádrových bloků. Směrem ke státní hranici byl na pylonu mezi plavebními komorami reliéf kamenného českého lva, původně od akademického sochaře Ladislava Kofránka. Pod lvem je dnes připojen nápis Masarykovo zdymadlo. Původní reliéf lva pocházel z roku 1931, nicméně za druhé světové války byl odstraněn a k jeho znovuobnovení došlo až po jejím skončení. V roce 2011 byl nápis a reliéf odborně restaurován. Zdymadla dodnes slouží svému účelu a o jejich kvalitě svědčí, že první vážnější opravy byly prováděny až v 90. letech 20. století a poté až generální oprava po povodních v roce 2002.

Masarykovo zdymadlo je tvořeno přehradou v podobě čtyř polí pohyblivého jezu. Přehradu tvoří dvojitá tabule s možností zdvihu, upevněná mezi hranolovými pylony. Směrem k pravému břehu pod hrad Střekov navazují na jez dvě plavební komory oddělené zdí z kvádrového zdiva. Pylon mezi komorami je opatřen českým lvem a nápisem Masarykovo zdymadlo. Směrem k pravému břehu navazuje na jez objekt vodní elektrárny postavené na obdélném půdorysu s plochou střechou. Jednotlivé pylony jsou nahoře spojeny vodorovným břevnem a níže je umístěna lávka umožňující překročit řeku nad šumícím vodním tokem.

MZ

Zdroje:

Kristina KAISEROVÁ – Vladimír KAISER a kol., Dějiny města Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 1995.

Zlata ŠÁMALOVÁ, Historie vodní cesty na dolním Labi, Hradec Králové 2009.

Radomil ŠOLC, Návrh restaurování a restaurátorská zpráva o provedení rekonstrukce československého znaku a nápisu na Masarykově zdymadle pod hradem Střekov, Dubá 2011. 

Fotografie pořízené během výstavby zdymadel, 1924-1936, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem(1)

Fotografie pořízené během výstavby zdymadel, 1924-1936, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem(2)

Fotografie pořízené během výstavby zdymadel, 1924-1936, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem(3)

Fotografie pořízené během výstavby zdymadel, 1924-1936, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem

Fotografie stavby zdymadel s hradem Střekov, 1924-1936, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem

Pohled na stavbu zdymadel s ikonickým hradem Střekov, 1924-1936, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem