Doprava

Lanová dráha Bohosudov – Kněžiště/Komáří vížka 

zahájení provozu:  25. května 1952

privatizace: 1. května 1996

Dominantu východního hřebene Krušných hor tvoří vrchol Komáří vížky, někdy Komáří hůrky ve výšce 806 m n. m., nedaleko níž se nachází turistický hraniční přechod do Saska Fojtovice – Fürstenau. Jedná se o turisticky oblíbené a vyhledávané místo se širokým výhledem na kotliny mezi Českým středohořím a Krušnými horami, kde je od roku 2013 chráněna lanovka jako kulturní památka České republiky.

První návrh na lanovou dráhu vedoucí na hřeben Krušných hor na Komáří vížku vznikl z podnětu hraběte von Westphalen z Teplic v roce 1838. Lanovka tehdy měla usnadnit obyvatelům horských obcí přístup do podhůří. V roce 1903 byly zahájeny vyměřovací práce, ale jejich pokračování přerušila první světová válka. V roce 1932 se objevil projekt pozemní lanovky. Systém s dvěma tažnými lany měl sloužit nejen osobní dopravě osob, ale projekt předpokládal využití pro přepravu nákladních automobilů a jiných těžkých nákladů během nočních hodin. Realizaci pozemní lanovky opět zhatila válka a výstavba visuté osobní lanovky tak proběhla až počátkem 50. let minulého století.

50. léta se do historie městské hromadné dopravy v Teplicích zapsala také stavbou sedačkové lanové dráhy z Bohosudova na Komáří vížku (označovanou také jako Kněžiště) ve výšce 806 m n. m. Komunální služby města Teplic rozšířily své služby cestujícím. Vedle dosluhující tramvajové dopravy a rozvoje autobusů a trolejbusů uskutečnily další krok v tehdejším projektu městské hromadné dopravy. Za účelem rychlého dosažení vrcholků Krušných hor byla zahájena stavba visuté lanové dráhy z Bohsudova na Komáří hůrku. Zemní práce prováděl za neuvěřitelně těžkých podmínek v masivním skalním podloží Dopravní podnik města Teplic, stavbu řídil stavbyvedoucí architekt Jan Klimeš a finálním dodavatelem technologických částí byla TRANSPORTA n.p. Chrudim.

Nová lanovka zahájila provoz 25. května 1952. Bohužel, lanovka nesplnila očekávané naděje a brzy se objevily značné konstrukční poruchy a zejména vázla dodávka elektrické energie. První rok provozu nové lanovky byl tudíž ztrátový. Rok potom se Ministerstvo dopravy rozhodlo předat lanovou dráhu jako hlavnímu provozovateli Československým státním drahám – od té doby nesla tato původně „městská“ lanovka drážní traťové označení „12p“ Sedačková lanová dráha Bohosudov – Kněžiště a zpět. Lanovka se stala dnem 1. května 1953 podslužebnou Lokomotivního depa ČSD Ústí nad Labem pod označením 13d a později 133 jízdního řádu ČSD jako visutá sedačková lanová dráha až do privatizace.

Technologická část, dodaná tehdejším národním podnikem TRANSPORTA Chrudim (dříve firma František Wiessner), byla švýcarská licence systému „von Roll“. Lanová dráha byla oběžného systému (Ro 11) s jedním poháněcím úsekem o dvou stanicích a její nekonečné dopravní lano bylo poháněno samostatným pohonem ve strojovně horní stanice, přičemž dopravní lano bylo napínáno v dolní/napínací stanici závažím o hmotnosti šest tisíc kilogramů. Dvoumístné sedačky s kapsou na uložení lyží a ochrannou plátěnou stříškou, kdy cestující sedí bokem ve směru jízdy, opouštěly stanici v intervalu 32 s a jely rychlostí 2,5 msˉ¹, přičemž celou trasu lanovky ujely za 15,5 minuty. Sedačky se ve stanicích svými běhouny samočinně zapojovaly na dopravní lano ve stanovených intervalech v zapínadle a ve vypínadle se zase samočinně odpojovaly.

Parametry a specifikace lanové dráhy 

◾   Dolní stanice Bohosudov lanová dráha leží v nadmořské výšce         326 m n. m.

◾   Horní stanice Kněžiště leží v nadmořské výšce                           808 m n. m.

◾   Šikmá délka mezi vazníky (délka lanovky)                                    2 348 m

◾   Výškový rozdíl stanic                                                               482 m

◾   Potřeba sedaček                                                               60 ks

◾   Maximální dovolené zatížení sedačky                                    160 kg

◾   Maximální počet osob v jednom směru                                    226

◾   Průměr dopravního lana                                                      23 mm

◾   Počet podpěr                                                                        27 ks

◾   Z toho tlačné podpěry                                                               4 ks

◾   Výkon poháněcího elektromotoru                                             55 kW

◾   Výkon pomocného pohonu                                                      20 kW

◾   Náhradní zdroj elektrické energie                                             75 kW

Trasa lanovky stoupala severozápadním směrem vzhůru napravo od Mariánské skály (672 m n. m.), přes opuštěný bývalý důlní revír Knötel nad štolou Václav a Juda Stollen. Mírně klesala na pláň osady Horní Krupka, aby opět vystoupala ke konečné stanici pod Komáří hůrkou – proto byly v oblasti Horní Krupky použity tlačné (přítlačné) podpěry dopravního lana. Poháněcí stanice byla napájena elektrickou energií ze všeobecné rozvodné sítě ČEZ Distribuce a.s., avšak měla i záložní bateriový zdroj. Lanovka je dodnes nejdelší osobní jednoúsekovou visutou lanovkou v České republice. (Delší je pouze nákladní lanovka Černý Důl – Kunčice nad Labem).

V 80. letech minulého století proběhla částečná rekonstrukce lanové dráhy. V letech 1982 a 1983 byla modernizována strojovna v horní stanici a mezi lety 1986 a 1988 proběhla výměna kladkových baterií na podpěrách/sloupech. Údržba lanovky byla prováděna výměnou za identické prvky, zejména ze zrušené původní lanovky na Sněžku s identickou technologií Transporta-von Roll.

V roce 1996 byla lanovka zprivatizována a od 1. května 1996 do 1. července 2009 byla jejím majitelem firma Dragon Trade, s.r.o., která ji prodala městu Krupce, jehož městská společnost Sport Krupka, s.r.o. dráhu provozuje dosud. Ročně vyveze lanovka na Komáří vížku čtyřicet až padesát tisíc cestujících a deset tisíc jízdních kol.

Unikátní lanová dráha je v současnosti jediným a posledním zástupcem systému „von Roll“ v Evropě a zároveň se jedná o nejdelší sedačkovou lanovku bez přestupů v prostoru střední Evropy. Areál lanovky prošel od doby výstavby jen menšími úpravami, takže stavby stanic včetně mnoha věcí z původního vybavení, tak samotná trať jsou dochovány do značné míry autenticky. Celek tvoří cennou součást technického kulturního dědictví z období těsně po druhé světové válce a významná je i skutečnost, že lanovka byla projektována bez mezistanice, což je na vzdálenost dva tisíce tři sta čtyřicet osm metrů technicky velmi náročné, a fakt, že šlo o licenční použití švýcarského patentu „von Roll“ v našich domácích podmínkách.

Lanová dráha ležící na katastru Krupky-Bohosudova byla zapsána do seznamu světového dědictví dne 6. července 2019 jako součást Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří.

BK 

Zdroje: 

Kolektiv autorů, Jubilejních 75 let práce a služeb pracující veřejnosti 1894 – 1969, Dopravní podnik města Teplic 1969.

Kolektiv autorů, 145 let Depa kolejových vozidel Ústí nad Labem a bývalé Ústecko-teplické dráhy DKV ČD, Ústí nad Labem 2003.

KÚÚK, Regionální atlas ÚSTECKÝ KRAJ, Geodezie ČS a.s. 2003.

OLIVA, Ústecký Expres č.9-září 1987 Lanová dráha Bohosudov-Kněžiště, Ústí nad Labem 1987.

PROVOZNÍ PŘEDPIS visuté lanové dráhy Bohosudov – Kněžiště, Správa Severozápadní dráhy v Praze 1. ledna 1982. 

Dolní stanice lanové dráhy v Bohosudově od parkoviště, kolem roku 2010, Archiv BK

Kresby dolní a horní stanice lanovky, ČSD LD Ústí, 1992, Archiv BK

Sedačka přepravující cestující s jízdním kolem zajíždí do horní stanice Kněžiště, 70.-80. léta 20. století, Archiv BK

Sedačka vyjíždí z horní stanice směrem do Bohosudova k příhradové podpěře s kladkovou baterií, 6.4.2024, Archiv BK

Situační kreslená mapa lanové dráhy (Josef Janata(†)), 1987, Archiv BK

Titulní strana Provozního předpisu lanové dráhy Bohosudov – Kněžiště, SSZD Praha (služební pomůcka pracovníků obsluhujících lanovku), 1982, Archiv BK

Záběry z lanovky, 2023, Archiv JP(1)

Záběry z lanovky, 2023, Archiv JP(2)

Záběry z lanovky, 2023, Archiv JP

Úsek v Horní Krupce směrem k horní stanici, 70.-80. léta 20. století, Archiv BK