ZUBRNICKÁ MUSEÁLNÍ ŽELEZNICE / ZMŽ
Velké Březno – Zubrnice, zapsaný spolek
rozchod kolejí: 1 435 mm
zahájení provozu: 26. července 1890 + 5. října 1990
délka trati na území Ústeckého kraje: 6 km / 6158 m
Koncem sedmdesátých let minulého století z podnětu tehdejšího Okresního vlastivědného muzea v Ústí nad Labem se v obci Zubrnice na severovýchodě Ústecka rodily základy dnešního Muzea lidové architektury Českého středohoří – muzea v přírodě, lidově zvaného skanzen. Byly sem naváženy typické budovy a objekty z obcí zasažených těžbou uhlí.
Místní dráha Velké Březno – Lovečkovice- Verneřice – Úštěk (L.G.W.A.)
Lokální dráha z Velkého Března přes Lovečkovice do Verneřic s odbočkou do Úštěku „Lokalbahn Großpriesen – Wernstadt – Auscha“ byla vybudována akciovou společností místních podnikatelů, v jejímž čele stáli továrník rytíř Léon von Wernburg a jeho příbuzný, Dr. Banhans, sekční šéf Ministerstva obchodu ve Vídni, pozdější ministr obchodu Marquis Bacquehem a starosta Verneřic a sládek Josef Renfte. S akciovým kapitálem 2,6 milionů zlatých rakouské měny získala koncesi pro stavbu dráhy dne 26. července 1889. Sídlo si zvolila ve Vídni na Schottenring 9 a v čele společnosti stanul rytíř Léon von Wernburg jako její prezident.
V Rakousku platil od roku 1880 nový zákon o stavbě místních drah. Podporovány byly projekty tratí s lehkou stavbou železničního svršku, bez nároků na velké umělé – a tím i nákladné stavby. Po ročním budovatelském úsilí vídeňského stavebního podnikatelství Stern & Hafferl byla trať v celkovém nákladu 1 200 000 rakouských zlatých dokončena. K slavnostnímu zahájení provozu na úseku dráhy z Velkého Března přes Lovečkovice do Verneřic došlo v den šedesátých narozenin císaře Franze Josefa I. dne 26. července 1890. Z Lovečkovic přes Levín a Habřinu do Úštěku (dnes Úštěk horní nádraží) se rozjely vlaky 11. září 1890. Tím získalo město Úštěk první železniční spojení, ale koleje ÚTD od Litoměřic dorazily do města až o osm let později.
Ministerstvo dopravy ČSSR dne 27. května 1978 provoz na trati z Velkého Března přes Zubrnice do Verneřic a z Lovečkovic do Úštěku ukončilo. Ve snaze co nejdříve zlikvidovat tuto trať, uložil tehdejší odbor dopravy ONV v Ústí nad Labem Správě severozápadní dráhy v Praze snesení kolejového svršku a úplnou likvidaci železniční trati. Podzim 1979 tak zastihl úsek z Lovečkovic do Verneřic již bez kolejí. Tento nejvýše položený úsek dokonce z povrchu země úplně zmizel, dnes jej v krajině již téměř nenalezneme. V úseku z Lovečkovic do Úštěku byly koleje snášeny v letech 1985-1988. Ekologie a ochrana životního prostředí v těch letech byla ještě neznámým pojmem.
Hrozba zániku technického díla, které téměř devadesát let sloužilo veřejnosti a nenásilně doplňovalo ráz krajiny, zjitřila cítění zaměstnanců ústeckého muzea. Z vlastní vůle se rozhodli nad rámec svých pracovních úkolů zdokumentovat celou trať a pokusit se využít bývalou zastávku Zubrnice k muzejním účelům, obdobně jako jiné místní stavby v obci převedené do správy muzea. Zrodil se projekt malé expozice železniční historie jako doplněk celého památkového areálu obce Zubrnice.
Bývalí zaměstnanci ČSD, kteří na trati sloužili, pokládali úmysl muzea za příliš skromný a kousek okleštěného kolejiště za málo důstojný. Na scéně se objevil požadavek, jenž vzešel z řad samotných železničářů, na zřízení „živé železnice“, která by sloužila k dopravě návštěvníků do zubrnického skanzenu.
Dobrovolnické občanské aktivity
Skupina železničních nadšenců založila dne 14. března 1980 Kroužek přátel železnice při Okresním vlastivědném muzeu v Ústí nad Labem, který začal usilovat o záchranu trati a obnovení provozu alespoň na úseku z Velkého Března do Zubrnic. Kroužek převzal některé zkušenosti od Klubu přátel Technického muzea v Brně. V jeho čele stál tříčlenný výbor ve složení – Ing. Bohumil Krivý, bývalý železničář, později ředitel Domu techniky ČSVTS v Ústí nad Labem, Jiří Matějka, odborný pracovník Okresního vlastivědného muzea v Ústí nad Labem, Ing. Jan Vyhnálek z traťové distance ČSD, pozdější ředitel VOŠ stavební v Děčíně. Hned na začátku projektu muzejní železnice bylo jasné, že ČSD byly sice ochotny předat trať muzeu, ale v žádném případě nehodlaly na dráze obnovit provoz. Muzeum hledalo řešení, které by vymezilo majetkoprávní vztahy a vyhovovalo by zájmům muzea a zejména ONV Ústí nad Labem, jeho zřizovateli. Likvidaci trati se podařilo zastavit, muzeum převzalo do správy budovu zubrnického nádraží a zahájilo nutné opravy. Rozhodujícím momentem byla skutečnost, že po tříletém jednání o tzv. „muzejní železnici“ (v českých podmínkách do té doby pojem téměř neznámý) se zainteresované strany konečně shodly na přijatelném kompromisu. Souhlas odborů kultury na ONV a Severočeském krajském národním výboru v Ústí nad Labem, Správy Severozápadní dráhy ČSD v Praze a ministerstev dopravy a kultury vyústil v propůjčení části železnice do Zubrnic muzeu na dobu pěti let k experimentování. Cílem bylo uvedení trati do provozuschopného stavu tak, aby v letních měsících roku 1984 mohl být zahájen zkušební provoz rekreačních vlaků a vybudování expozice na nádraží.
Tehdejší politicko-ekonomický režim této aktivitě nepřál a nečekaně zasáhl do muzejní železnice. Byrokraticky prohlásil stav muzejní železnice za neodpovídající v té době platným normám a nepovolil veřejný provoz, a to i přesto, že technický stav trati byl na odpovídající úrovni, vyšší než na mnohých tehdy státem provozovaných tratích socialistické železnice ČSD. Nicméně ani muzeum ani dobrovolníci se nechtěli vzdát myšlenky na muzejní provoz a nadále usilovali o realizaci projektu.
Muzeum odstraňovalo následky půdních sesuvů na trati, pokládaly se koleje na trati a také na zubrnickém nádraží. Dobrovolníci a praktikanti ze stavební průmyslovky čistili kolejiště a vyřezávali náletový porost. Boj s přírodním živlem prověřoval nadšení brigádníků i zaměstnanců muzea. Na jaře 1986 při průtrži mračen zmizelo zrekonstruované kolejiště v Zubrnicích pod vrstvou bahna a dřeva splaveného přívalovým deštěm, přesto dál pokračovaly práce na otevření expozice v nádražní budově v Zubrnicích a obnově trati. Zaměstnanci muzea v čele s ředitelem PhDr. Františkem Ledvinkou s velkým nasazením usilovali o uvedení trati do provozu. Vedli vleklá složitá jednání o majetkoprávních vztazích a budoucnosti muzejní železnice. Díky těmto aktivitám se podařilo zachovat úsek z Velkého Března do Zubrnic a po dvanácti letech, dne 5. října 1990, vyjela znovu lokomotiva T 212.1045 z depa Děčín do Zubrnic. Patnáct let snahy o obnovení provozu zahájily víkendové jízdy motorových vozů řady M 131.1266, 1485 a 1487 ve dnech 29.-30. května 1993 do Zubrnic. Vyvrcholením se pak staly jízdy vlaků s parní lokomotivou řady 423.009 ve dnech 8.-10. října 1993 u příležitosti oslav dvou set čtyřiceti let pivovaru Březňák ve Velkém Březně, sponzora této akce. Po více jak pětadvaceti letech znovu vyjela na trať parní lokomotiva typu, která zde bývala domovem.
Vznik Zubrnické museální železnice
V roce 1993 vzniklo současné občanské sdružení Zubrnická museální železnice. Dne 20. srpna 1993 zaniká dobrovolnická společnost Č.O.D. (České obchodní dráhy) a pokračovatelem v budování historické železnice se stal dnešní zapsaný spolek ZMŽ. Celý proces byl završen rokem 2008, kdy se podařilo trať a její zbytky odkoupit do vlastnictví sdružení. Po nutných legislativních krocích a uvedení tratě do „normového“ stavu byl v roce 2010 slavnostně zahájen sezónní turistický provoz, jehož součástí bylo též železniční muzeum v obnovené stanici Zubrnice, včetně nádražní budovy. První základna nového sdružení byla v nádražní budově v Zubrnicích, dnes má sídlo ve vlastním objektu ve stanici Velké Březno. Spolek sdružuje sedm desítek zájemců o železniční historii a je stále založen na dobrovolném a volnočasovém principu. Soukromá železniční trať v provozovaném úseku z Velkého Března do Zubrnic je památkově chráněna a jako jediná v České republice je provozována na historickém železničním svršku. V současnosti je jedinou železniční tratí v ČR, která byla úředně zrušena a zpětně legalizována. Zrušena byla v roce 1978 a po odkoupení sdružením v roce 2009 byla následně Ministerstvem dopravy ČR opětovně zařazena do kategorie drah. Trať na délce šesti kilometrů překonává výškový rozdíl sto padesát metrů, místy se vyskytují sklony až 41 ‰ při adhezním provozu. V roce 2016 zahájilo sdružení sezónní provoz na turistické lince DÚK číslo T 3 ze stanice Ústí nad Labem-Střekov do Velkého Března a Zubrnic. Nasadilo zde historická a nostalgická vozidla a na pokračování podél zrušené dráhy do Lovečkovic, Levína a Úštěku pak zajišťovalo návaznou nostalgickou autobusovou linku číslo T 32.
Dne 1. června 2018 bylo slavnostně otevřeno Minimuzeum Lovečkovice v drážním objektu bývalé stanice. V objektu se nachází muzeum obce s informačním turistickým centrem včetně menší železniční expozice. Lovečkovická expozice je výchozím bodem Uhelné naučné stezky. Sdružením zachráněná a obnovená parní vodárna Rakouské severozápadní dráhy ÖNVB na Střekově z roku 1874 přechází v současnosti pod nového provozovatele, Muzeum města Ústí nad Labem, p.o. Tato vodárna, jako jediná z několika set vodáren v železniční síti, je jedinou dochovanou s funkčním parním strojem. V současnosti sdružení buduje expozici na bývalé stanici LGWA Úštěk horní nádraží a několikaleté úsilí členů sdružení i brigádníků tak bylo korunováno úspěchem. Dne 20. září 2024 přijel do stanice opět po šestačtyřiceti letech motorový vůz M 131.1 Hurvínek po obnovené traťové spojce z trati bývalé ÚTD. Spolek realizuje stavbu dráhy pro víceúčelové využití, které respektuje její aktuální technický stav. Klasický železniční provoz uskutečňuje na obnoveném úseku Velké Březno – Zubrnice, na částečně dochovaném úseku Zubrnice – Lovečkovice po obnově železničního svršku předpokládá provoz lehkých motorových drezín. Snesený úsek mezi Lovečkovicemi, Levínem a Úštěkem plánuje spolek v budoucnu využít jako turistickou stezku. Areál nádraží Úštěk-horní je v současnosti budován jako železniční muzeum s napojením na celostátní železniční síť. Tímto úsporným řešením vytváří spolek předpoklady pro možnou budoucí obnovu celé linie Velké Březno – Úštěk jako páteře turisticky atraktivní, avšak dosud nevyužité oblasti. V současné době soubor dvou historických linek a tří železničních expozic, které zajišťuje ZMŽ jako zapsaný spolek je v rámci České republiky unikátní.
BK
Zdroje:
DODATEK k Dopravním předpisům pro tratě Ústecké dráhy, ČSD NADAS 1962.
KÚÚK, Regionální atlas ÚSTECKÝ KRAJ, Geodezie ČS a.s. 2003.
Siegfried BUFE – Heribert SCHRÖPFER, Eisenbahnen im Sudetenland, Eggelham 1991.
Mapa ZMŽ, 2025, Archiv ZMŽ
Motorový vůz Hurvínek na obnovené trati nad zastávkou Leština, 31.5.2016, Archiv BK
, 23.9.2017, Archiv BK.jpg)
Nostalgický parní vlak s lokomotivou řady 423.0145 ve stanici Zubrnice (vpravo exponát musejní motorové lokomotivy), 23.9.2017, Archiv BK
Odbočná stanice Lovečkovice při křižování vlaků do Ústěka a do Velkého Března, 25.5.1978, Archiv BK
Pokládání výhybky při obnově stanice Zubrnice pro připravovaný muzejní provoz, 90. léta 20. století, Archiv BK
Stanice Velké Březno s muzejním „Pivovarským“ vlakem do Zubrnic, 8.10.1993, Archiv BK
Stanice Verneřice s posledním smíšeným vlakem před zrušením dráhy, 25.5.1978, Archiv BK
Znovu položená staniční kolej v Zubrnicích pro muzejní provoz, 90. léta 20. století, Archiv BK
Zubrnická museální železnice, kolem roku 2015, Archiv JP
Zubrnická museální železnice, kolem roku 2025, Archiv JP
Úštěk horní nádraží ještě v pravidelném provozu ČSD s motorovým vozem M 131.1501, 25.5.1978, Archiv BK
