Pravěk - nejstarší řemeslníci a výrobní tradice
Formování základů průmyslové výroby v příhraniční oblasti dnešního Ústeckého kraje navazuje na předchozí vývoj. Již od nejstarších dob zde lidé vyráběli produkty a nástroje sloužící k zabezpečení jejich základních životních potřeb i pro směnu. Využívali k tomu příhodných podmínek – úrodné půdy, výskytu surovin i životadárných vodních toků potřebných pro život a sloužících k přepravě surovin či výrobků ještě před tím, než kraj protkala síť cest a zemských stezek, které propojovaly jednotlivá sídla, spojovaly příhraniční oblast s centrem země a rozsáhlým hraničním hvozdem přes něj putovali kupci do sousedního Saska.
První doklady o výrobě jsou spojeny s nejstaršími pravěkými nálezy na území dnešního Ústeckého kraje. Lze je doložit archeology nalezenými předměty, jež sloužily ke každodenním činnostem a k jejich výrobě bylo potřeba speciálních surovin a zručnosti, stávaly se často předmětem směny a lze je považovat za první produkty lidského umu. Na Písečném vrchu nedaleko Bečova u Mostu byla objevena jednoduchá industrie ze štípané křemencové sutě – sekáče, drásadla a další opracované kusy kamene, které pocházejí již ze staršího paleolitu. Nálezy z této doby jsou zaznamenány i u Račiněvsi nedaleko Řípu.[0] Tyto kamenné artefakty jsou prvními lidskými výrobky, které odrážejí úroveň lidského myšlení a schopností na samém počátku dlouhé cesty lidské společnosti. Nálezy kamenných nástrojů z období střední (mezolit) a mladší (neolit) doby kamenné lemují břeh řeky Labe, Bíliny, Ohře i jejich přítoků. Stopy osídlení byly zkoumány např. ve Stadicích u břehů Radejčínského potoka, kde po sobě zdejší obyvatelé zanechali i jednoduché industrie vyrobené ze zvířecích kostí, především mamutů, které dokládající osídlení již od paleolitu.[1]
Změnu přinesla tzv. neolitická revoluce. Tento termín byl vytvořen analogicky k termínu průmyslová revoluce, nicméně šlo spíše o velmi pozvolný a dlouhodobý přechod od společnosti lovců a sběračů ke společnosti zemědělců, který se odehrál před více než sedmi tisíci lety v Čechách. Znamenal změny v technologiích zemědělské výroby, rozvinutí dělby práce a usedlý způsob života. Neolitičtí zemědělci s kulturou lineární i následné mladší vypíchané keramiky se objevují v průběhu 6. století před naším letopočtem v úrodných oblastech Čech.[2] Na území Ústeckého kraje, především v Polabí a Poohří, lze jejich stopy nalézt například na významné lokalitě Březno u Loun, kde bylo pravěké osídlení v této době kontinuální.[3] První zemědělci využívali čepelkové srpy, kamenné motyky, drtiče obilí a další nástroje, přičemž hlavní surovinou pro jejich výrobu zůstával kámen. Zručnost hrnčířů a zdobení jejich výrobků je pro archeology zásadní pro identifikaci jednotlivých neolitických kultur.
Typickým rysem následujícího období pozdní doby kamenné (eneolitu) byla zvýšená produkce chovu dobytka a jeho postupné využívání k zápřahu do primitivního dřevěného oradla.[4] V Čechách, včetně severozápadních, vznikají kultury lidu s keramikou nálevkovitých pohárů (starší eneolit) a zhruba o tisíc let později s keramikou šňůrovou. Jejich výzkum dokládá usedlý způsob života, dělbu a specializaci práce i nové technologie, s nimiž souvisí i doložené importy surovin (severský křemenec). Různé varianty křemence byly k dispozici i v regionu, kde je doložena pravěká těžba v Tušimicích, Bečově či Skršíně u Mostu.[5] Všechny používané nástroje byly patrně ještě kamenné, protože těžba mědi není ve středoevropském prostoru doložená a její výskyt se objevuje pouze v ojedinělých nálezech zbraní či ozdob.[6] Význam mědi, která byla novým materiálem, a především předmětem obchodu, nelze v tomto období v našem prostoru přeceňovat. Jeden z prvních dokladů o jejím výskytu na našem území je nález měděných perel a drátěných kroužků z hrobu v Bílině.[7]
Doba bronzová trvala v českých zemích asi 1,5 tisíce let a je spojena v chronologickém pořadí s kulturou únětickou, mohylovou a kulturami tzv. kultury popelnicových polí.
V jejím průběhu se zásadně proměnila sociální struktura společnosti i její ekonomické fungování, což souviselo s vyšší úrovní organizace výroby a obchodu, jehož předmětem byly suroviny i výrobky.[8] Výroba a využívání bronzu (slitiny mědi a cínu) bylo bezpodmínečně spojeno s rozvojem specializovaných znalostí a dovedností. Díky svým vlastnostem umožnil bronz výrobu nových předmětů a nástrojů, které ovlivnily efektivitu práce v zemědělství, rozvoj specializovaných řemesel i změny ve válečnictví, v němž se začaly uplatňovat dýky, meče, oštěpy, ale i ochranná zbroj (helmy štíty). Těžba cínových rud a výroba cínu byly vysoce specializované profese, stejně jako výroba forem (kadlubů), v nichž se ze slitiny mědi a cínu odlévaly bronzové předměty.[9]
Na poslední „studené“ fázi výroby bronzových předmětů, kdy byla provedena finální úprava (kování, začištění, výzdoba atd.) se též podílely specializované profese. Severozápadní Čechy byly výrazněji osídleny již v době unětické kultury, což doložily archeologické objevy výšinných osad (Dolánky – Rubín, Levousy, Tušimice, Bílenec) i osad koncentrovaných v oblasti hnědouhelné pánve v Podkrušnohoří a v Poohří.[10] V podstatě ve stejných oblastech se vyskytují i nálezy hlásící se ke kultuře mohylové – především hroby a pozůstatky sídlišť.[11] I v pokročilejší fázi doby bronzové, spojené v regionu především s lužickou a knovízskou kulturou lze sledovat rozvíjející se specializaci řemesel a výroby. Cín z Krušných hor byl surovinou širšího významu již od počátku doby bronzové, indicií je např. nález polymetalické rudy s obsahem mědi, olova a dalších prvků v Radovesicích.[12]
Další specializaci řemesel a vývoj výrobních postupů a odvětví znamenala doba železná. Již v jejím starším halštatském období je i v rámci nálezů ze severozápadních Čech doložený rozvoj technologie výroby železa, ale ve výrobě keramiky i další inovace v zemědělské výrobě.[13] Do střední Evropy v této době proudí nové podněty prostřednictvím intenzivnějších kontaktů s antickým Středomořím a východními kulturami. Archeologové popisují nejen opevněná sídliště a doklady o společenských elitách, ale i s celé výrobní areály pro výrobu keramiky či textilu, kovolitecké dílny (nálezy tyglíků – žíhacích kelímků, železné strusky, dyzen – vyzdívek pecí), předpokládají se i migrující řemeslníci (šperkaři, zbrojaři).[14] Um tehdejších řemeslníků dokládají např. nálezy přeslenů ke spřádání jemnější lněné příze z Hostomic,[15] areál s několika hospodářskými jednotkami v Radovesicích a stopami po kovářské výrobě, [16] nálezy z rozsáhlých výzkumů v Polákách, Vikleticích i jinde v regionu.[17]
Mladší období doby železné, která je označována jako protohistorické období, tzv. doba laténská, je spojovaná především s nástupem Keltů. Krom archeologických nálezů jsou poprvé k dispozici i historické zprávy z antického světa o „barbarské“ části Evropy. Je to doba vrcholu vývoje pravěké ekonomiky, což lze doložit především archeologicky. Zkoumány jsou výrobní zóny, místa s výrobními a distribučními funkcemi, jednotlivá odvětví z hlediska technologického, ale především z hlediska významu pro rozvoj společnosti. Sledována je výroba a zpracování železa, bronzová metalurgie, sklářství, těžba surovin, zejména zlata, práce s kamenem.[18]
Jedním ze specifických projevů laténské kultury bylo zavedení mincí, včetně zlatých, které označuje numismatika souhrnně jako bójské mince. Na základě četnosti nálezů se uvažuje o tom, že se jedna z mincoven mohla nacházet i v severozápadních Čechách.[19]
O bohatých nálezech z této kulturní vrstvy se mluví jako o „podmokelské skupině“ –(Podmokly, Neštěmice, Střekov, Křešice) s typickou keramikou, jejíž význam je spojován s podílem transferu zboží a surovin po Labi.[20]
Prozkoumán byl např. rozsáhlý obytný a výrobní areál (hrnčířské dílny, výroba žernovů) na břehu Labe u Lovosic na soutoku s Modlou, kde byl patrně i přístav, což ukazuje na možnost specializované výroby nadregionálního významu. Na základě výzkumu této lokality vyslovil V. Salač domněnku, že výrobní specializace dosáhla již takové úrovně, že řemeslníci byli zcela osvobozeni od zemědělské produkce, resp. místní komunita dokázala zajistit obživu lidem, kteří se nepodíleli na práci v zemědělství. Tato dělba práce pak dosáhla vrcholu v keltských oppidech.[21]
První čtyři století našeho letopočtu jsou označovány jako doba římská, která se vyznačuje navazující kontinuitou na starší sídelní i výrobní tradice. Přicházejí v ní i nové podněty prostřednictvím nových etnik, zejm. germánských etnik, která přicházejí na naše území. Rozsáhlá železářská produkce je tak zdokumentována například v Kyjicích, obci zlikvidované následně těžbou uhlí, kde bylo odkryto přes 500 objektů polykulturního sídliště.[22] Podobná polykulturní sídliště osídlená v době římské byla prozkoumána například v Soběsukách, kde byly nalezeny tkalcovské dílny i hutnická pec, nebo v Trmicích. Zde bylo archeology prozkoumáno více než 150 objektů, včetně hutnických dílen.[23] Prokazatelné stopy osídlení z konce doby římské až počátku doby stěhování národů jsou doloženy v severozápadních Čechách i v Hradci u Kadaně, Měcholupech, Uhercích a především Březně na Lounsku.[24] V oblasti severozápadních Čech bylo přesvědčivě doloženo, že zde koexistovaly i po několik generací obyvatelé starších sídel i nově příchozí Germáni, k nimž se na sklonku doby tzv. stěhování národů přidaly i první slovanské skupiny, které přicházely v několika vlnách v průběhu 6. století.[25] Dobou stěhování národů na našem území končí pravěk a začínají se vytvářet předpoklady pro zrod raně středověkého období.
Konec doby stěhování národů je kladen do druhé poloviny 6. století, kdy na naše území postupně pronikají skupiny prvních Slovanů. Nejstarší Slované (kultura pražského typu) na našem území měli ještě daleko k raně středověké podobě společnosti. To souvisí i s charakteristikou hospodářské a výrobní činnosti Slovanů, kteří byli především zemědělci a jejich hmotná kultura byla poměrně chudá. Mezi nejvýznamnější a nejlépe prozkoumaná naleziště patří Březno u Loun.[26] Významnou lokalitou spojenou s obdobím počátků slovanského osídlení je na území dnešního Ústeckého kraje Rubín u Podbořan, na němž bylo lokalizováno jedno z nejstarších hradišť. Odtud pocházejí významné soubory kovových předmětů a artefaktů ze 7. století slovansko-avarského původu, které otevřely diskuse o možné lokalizaci bitvy Wogastisburgu v době tzv. Sámovy říše právě sem.[27] Do okolí hradišť se v této době soustřeďovala i řemeslná výroba – keramické dílny, zpracování barevných kovů, dřeva, proutí, kostí, parohů, kůže, výroba textilu či hutnictví železa a kovářství. S budováním opevněných sídel souvisela i těžba kamene, včetně jeho opracování, která navazovala na starší výrobní tradice např. výrobu žernovů zachycenou již dříve v Opárenském údolí.
V Ústeckém kraji se nacházejí významné lokality spojené s mytickými počátky slovanského kmene Čechů. Jednou u nich je hora Říp, která je spojena s bájným praotcem Čechem. Tato hora je nepochybně mimořádným místem. Z hlediska geomorfologického jde o útvar kupy, čedičový pozůstatek třetihorního vulkánu s obsahem čediče a magnetovce, který způsobuje magnetickou anomálii, která odchyluje střelku kompasu od severu. Naprosto mimořádná je její viditelnost přibližně z pětiny území Čech, což je dáno plochým reliéfem okolní krajiny. Ač systematický archeologický průzkum přímo na Řípu nikdy neproběhl, jednotlivé nálezy i výzkumy v jeho okolí dokládají intenzivní osídlení této oblasti od pravěku. Nalezeny zde byly neolitické až eneolitické kamenné nástroje i depot bronzových předmětů z mladší doby bronzové. Archeologové pracují s možností, že mohl být vrchol Řípu využíván jako opevněné nebo neopevněné výšinné sídliště s kultovní funkcí či funkcí obětiště či signální stanice. Objevují se ale i názory, že od konce doby bronzové zde mohl být těžen kámen.[28] První písemnou zmínkou o Řípu vepsal do kroniky kanovník Kosmas, který píše o osídlení kolem hory Říp mezi dvěma řekami, Ohří a Vltavou, kde staří Čechové zakládali svá první sídla. Teprve v pozdějších kronikářských dílech vstoupil Říp do líčení o příchodu slovanského kmene Čechů.[29]
MH
Seznam literatury
Jan BLAŽEK –Eva ČERNÁ –Tomáš VELÍMSKÝ, Zur Siedlungsgeschichte der böhmischen Seite des Erzgebirges, Germania 73, Frankfurt 1995, s. 463–479.
Jan BLAŽEK —Lukáš GÁL, Bronzový věk v Podkrušnohoří, Most 2001.
Josef BUBENÍK, K raně středověkému osídlení severozápadních Čech, jeho strukturám a centrům, Studia Mediaevalia Pragensia I, Praha 1988, s. 51–62.
Petr BUDINSKÝ, Výzkum prakeltské osady u Hostomic (okres Teplice) v letech 1970–1977 II., Teplice 1999, s. 204-207.
Karel CASTELIN, Keltská mincovna na Kladensku?, Numismatické listy 16, Praha 1961, s. 41–44.
Jan FRIDRICH –Ivana SÝKOROVÁ: Bečov IV: sídelní areál středo paleolitického člověka v severozápadních Čechách, Praha 2005.
Martin GOJDA, Archeologie krajiny Podřipska. Základní vymezení projektu, jeho cíle a metody; Letecká archeologie a dálkový průzkum v prvním roce projektu archeologie krajiny Podřipska, In: Petr Krištuf –Ladislav Šmejda –Pavel Vařeka (eds.), Opomíjená archeologie, Plzeň 2007, s. 12–18, 19–25.
Petr HOLODŇÁK, Záchranný archeologický výzkum v Soběsukách (okres Chomutov) – předběžná zpráva. Archeologické rozhledy 43, 1991, s. 423–435.
Luboš JIRÁŇ (ed.), Archeologie pravěkých Čech 5, Doba bronzová, Praha 2008.
Jaroslav JIŘÍK, Vybrané sídlištní situace mladší doby římské až časné fáze doby stěhování národů v severozápadních Čechách, In: Eduard Droberjar –Ondřej Chvojka (ed.), Archeologie barbarů, Archeologické výzkumy v jižních Čechách – Supplementum 3, České Budějovice 2007, s. 535–564.
Drahomír KOUTECKÝ - Zdeněk SMRŽ, Pohřebiště bylanské kultury v Polákách, okr. Chomutov, díl I., Památky archeologické 82, Praha 1991, s. 166–230.
Drahomír KOUTECKÝ, Doklady česko-saských kontaktů v době bronzové na území severozápadních Čech, In: Čechy a Sasko v proměnách dějin, Ústí nad Labem 1995, s. 316–326.
TÝŽ, Halštatské osídlení v severozápadních Čechách. Nálezy z doby bronzové, halštatské a starolatinské na Kadaňsku I., Archeologické rozhledy 40, Praha 1988, s. 49–96.
TÝŽ, Horská sídliště pozdní doby bronzové v Místě a Podhůří v Krušných horách, Studie z dějin hornictví 10, Praha 1980, s. 13–15.
Martin KUNA –Václav MATOUŠEK, Měděná industrie kultury zvoncovitých pohárů ve střední Evropě, In: Varia Archaeologica 1, Praehistorica 7, Praha 1978, s. 65–89.
Michal LUTOVSKÝ, Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1, Praha 2001.
Karla MOTYKOVÁ-ŠNEIDROVÁ, Kovolitecká dílna v laténské osadě u Libochovic. Archeologické rozhledy 11, Praha 1959, s. 181–192.
Evžen NEUSTUPNÝ (ed.), Archeologie pravěkých Čech 4, Eneolit, Praha 2008.
Ivana PAVLŮ (ed.), Archeologie pravěkých Čech 3, Neolit, Praha 2008.
Ivana PLEINEROVÁ, Březno und germanische Siedlungen der jüngeren Völkerwanderungszeit in Böhmen, Praha 2008.
TÁŽ, Březno. Vesnice prvních Slovanů v severozápadních Čechách, Praha 1975.
TÁŽ, Domy pozdně lengyelského horizontu v Březně u Loun, Památky archeologické 75, Praha 1984, s. 7-49.
TÁŽ, Staré opevnění v Hradci u Kadaně, Archeologické rozhledy 9, Praha 1957, s. 479–480, 494–500.
TÁŽ, Výzkum osady z doby stěhování národů a z doby slovanské v Březně u Loun, Archeologické rozhledy 17, Praha 1965, s. 495–500, 509–515, 517–529.
Evžen PLESL, Otázky středobronzového osídlení v severozápadních Čechách, Památky archeologické 56, Praha 1965, 457–512.
Agnieszka RESZCZYŃSKA, Současný stav zpracování sídliště z doby římské v Trmicích, okr. Ústí nad Labem, in: Eduard Droberjar –Michal Lutovský (ed.): Archeologie barbarů, Praha 2006, s. 365-368.
Vladimír SALAČ (ed.), Archeologie pravěkých Čech 8, Praha 2008.
TÝŽ, Keltské výrobní a distribuční centrum v Lovosicích, Litoměřicko 24, Litoměřice 1991, s. 31–57.
TÝŽ, Význam Labe pro česko-saské kontakty v době laténské (úvod do problematiky), Archeologické rozhledy 49, Praha 1997, s. 462–494.
TÝŽ, Vývoj a struktura halštatského a laténského železářství v Podkrušnohoří ve světle nových nálezů, Památky archeologické 81, Praha 1990, s. 208–232.
TÝŽ, Zentralorte und Fernkontakte, In: Lang Amei– Salač Vladimír (eds.), Fernkontakte in der Eisenzeit, Praha 2002, s. 20–46.
Zdeněk SMRŽ, Early Roman-period settlement site at Kyjice, NW Bohemia, In: Jiří Hrala (ed.): Nouvelles archéologiques dans la République socialiste Tchèque, Prague – Brno 1981, s. 120–121.
TÝŽ, Výšinné lokality mladší doby kamenné až doby hradištní v severozápadních Čechách (pokus o sídelně historické hodnocení), Archeologické rozhledy 43, Praha 1991, s. 163–89.
Slavomil VENCL (ed.), Archeologie pravěkých Čech 2, Paleolit a mezolit, Praha 2007.
Slavomil VENCL –Miroslav MALKOVSKÝ, Quarzites of North-West Bohemia as Stone Age Raw Materials: environs of the towns of Most and Kadaň, Památky archeologické 86, Praha 1995, s. 5–37.
Slavomil VENCL, Stadice, okr. Ústí nad Labem – předběžná zpráva. In: Seitl, L. a kol. (red.): Současný stav a perspektivy výzkumu kvartéru v ČSSR, Brno, 76–88.
TÝŽ, The rescue excavation of a Gravettian site at Stadice, district of Ústí-nad-Labem. Preliminary report, In: Archaeology in Bohemia 1986–1990, Praha 1991, s. 191–193.
Natálie VENCLOVÁ (ed.), Archeologie pravěkých Čech 6, doba halštatská, Praha 2008.
Natálie VENCLOVÁ (ed.), Archeologie pravěkých Čech 7, doba laténská, Praha 2008.
Natalie VENCLOVÁ –Vladimír SALAČ, Laténské sklo ze sídliště v Lovosicích, Archeologické rozhledy 42, Praha 1990, s. 640–657.
Jiří WALDHAUSER - Ľubomír NOVÁK - Miloslav SLABINA, Archeologie hory Říp, Archeologie ve středních Čechách 12/1, Praha 2008, s. 309-318.
Jiří WALDHAUSER a kol, Das hallstatt- und latènezeitliche Siedlung mit Gräberfeld bei Radovesice in Böhmen, Praha 1993.
Marie ZÁPOTOCKÁ, Bestattungsritus des böhmischen Neolithikums (5500–4200), Praha 1998.
Milan ZÁPOTOCKÝ, Archeologická práce na Litoměřicku v letech 1945-1973, In: Litoměřicko 1975, Litoměřice 1975, s. 12, 29-76
TÝŽ, Keltská pohřebiště na Litoměřicku, Archeologické rozhledy 25, Praha 1973, s. 139–184.
FOOTNOTES
[1] Slavomil Vencl, Stadice, okr. Ústí nad Labem – předběžná zpráva. In: Seitl, L. a kol. (red.): Současný stav a perspektivy výzkumu kvartéru v ČSSR, Brno, 76–88; Týž, The rescue excavation of a Gravettian site at Stadice, district of Ústí-nad-Labem. Preliminary report. In: Archaeology in Bohemia 1986–1990, Praha 1991, s. 191–193; Týž (ed.) Jan Fridrich, Archeologie pravěkých Čech 2, Paleolit a mezolit, Praha 2007 , s. 79-80.
[2] Ivan Pavlů (ed.) Marie Zápotocká, Archeologie pravěkých Čech 3, Neolit, Praha 2008, s. 120.
[3] Ivana Pleinerová, Domy pozdně lengyelského horizontu v Březně u Loun, Památky archeologické 75 , 1984, s. 7-49.
[4] Evžen Neustupný (ed.) Miroslav Dobeš, Jan Turek, Milan Zápotocký, Archeologie pravěkých Čech 4, Eneolit, Praha 2008, s.
[5] Slavomil Vencl – Miroslav Malkovský, Quarzites of North-West Bohemia as Stone Age Raw Materials: environs of the towns of Most and Kadaň, Památky archeologické 86, 1995, s. 5–37.
[6] Evžen Neustupný (ed.) Miroslav Dobeš, Jan Turek, Milan Zápotocký, Archeologie pravěkých Čech 4, Eneolit, Praha 2008, s. 22.
[7] Marie Zápotocká, Bestattungsritus des böhmischen Neolithikums (5500–4200). Praha. 1998, s. 229–230; Martin Kuna – Václav Matoušek, Měděná industrie kultury zvoncovitých pohárů ve střední Evropě, In: Varia Archaeologica 1, Praehistorica 7, Praha 1978, s. 65–89.
[8] Luboš Jiráň (ed.), Archeologie pravěkých Čech 5, Doba bronzová, Praha 2008.
[9] Ze severozápadních Čech pochází asi 70 % všech kadlubů nalezených v Čechách (Jan Blažek – Eva Černá – Tomáš Velímský, Zur Siedlungsgeschichte der böhmischen Seite des Erzgebirges, Germania 73, 1995, s. 463–479, zde na s. 467).
[10] Zdeněk Smrž, Výšinné lokality mladší doby kamenné až doby hradištní v severozápadních Čechách (pokus o sídelně historické hodnocení). Archeologické rozhledy 43, 199, s. 163–89; Luboš Jiráň (ed.), Archeologie pravěkých Čech 5, Doba bronzová, Praha 2008, s. 31
[11] Evžen Plesl, Otázky středobronzového osídlení v severozápadních Čechách. Památky archeologické 56, 1965, 457–512.
[12] Drahomír Koutecký, Horská sídliště pozdní doby bronzové v Místě a Podhůří v Krušných horách. Studie z dějin hornictví 10, 1980, s. 13–15; Jan Blažek — Lukáš Gál, Bronzový věk v Podkrušnohoří, Most 2001.
[13] Drahomír Koutecký, Halštatské osídlení v severozápadních Čechách. Nálezy z doby bronzové, halštatské a starolatinské na Kadaňsku I., Archeologické rozhledy 40, 1988, s. 49–96; Týž, Halštatské osídlení v SZ Čechách. Nálezy z doby bronzové, halštatské a starolaténské na Kadaňsku II. Archeologické rozhledy 40, 1988, s. 254–295; Týž, : Doklady česko-saských kontaktů v době bronzové na území severozápadních Čech. In: Čechy a Sasko v proměnách dějin, Ústí nad Labem 1995, s. 316–326; Natálie Venclová (ed.), DRDA, Archeologie pravěkých Čech 6, doba halštatská, Praha 2008.
[14] Natálie Venclová (ed.), Archeologie pravěkých Čech 6, doba halštatská, Praha 2008, s. 41
[15] Petr Budinský, Výzkum prakeltské osady u Hostomic (okres Teplice) v letech 1970–1977 II., Teplice 1999, s. 204-207.
[16] Karla Motyková-Šneidrová, Kovolitecká dílna v laténské osadě u Libochovic. Archeologické rozhledy 11, 1959, s. 181–192., Jiří Waldhauser, a kol, Das hallstatt- und latènezeitliche Siedlung mit Gräberfeld bei Radovesice in Böhmen, Praha 1993.
[17] Drahomír Koutecký, Zdeněk Smrž, Pohřebiště bylanské kultury v Polákách, okr. Chomutov, díl I. Památky archeologické 82, 1991, s. 166–230;
[18] Natálie Venclová (ed.), Archeologie pravěkých Čech 7, doba laténská, Praha 2008, s. 41; speciální pozornost byla věnována i severozápadním Čechám: Vladimír Salač, Vývoj a struktura halštatského a laténského železářství v Podkrušnohoří ve světle nových nálezů. Památky archeologické 81, 1990, s. 208–232.
[19] Natálie Venclová (ed.), Archeologie pravěkých Čech 7, doba laténská, Praha 2008, s. 122. Karel Castelin, Keltská mincovna na Kladensku? Numismatické listy 16, 1961, s. 41–44., 42)
[20] Vladimír Salač, Keltské výrobní a distribuční centrum v Lovosicích.Litoměřicko 24, 1991, s. 31–57, Týž, Význam Labe pro česko-saské kontakty v dobělaténské (úvod do problematiky). Archeologické rozhledy 49, 1997, s. 462–494.
[21] Milan Zápotocký, Keltská pohřebiště na Litoměřicku, Archeologické rozhledy 25, 1973, s. 139–184.; Natalie Venclová – Vladimír Salač, Laténské sklo ze sídliště v Lovosicích. Archeologické rozhledy 42, 1990, s. 640–657; Vladimír Salač, Zentralorte und Fernkontakte. In: Amei Lang – Vladimír Salač (eds.) 2002, s. 20–46.
[22] Zdeněk Smrž, Early Roman-period settlement site at Kyjice, NW Bohemia. In: Jiří Hrala (ed.): Nouvelles archéologiques dans la République socialiste Tchèque, Prague – Brno 1981, s. 120–121.
[23] Petr Holodňák, Záchranný archeologický výzkum v Soběsukách (okres Chomutov) – předběžná zpráva. Archeologické rozhledy 43, 1991, s. 423–435; Agnieszka Reszczyńska, Současný stav zpracování sídliště z doby římské v Trmicích, okr. Ústí nad Labem, in: E. Droberjar – M. Lutovský (ed.): Archeologie barbarů, Praha 2006, s. 365-368.
[24] Ivana Pleinerová, Staré opevnění v Hradci u Kadaně. Archeologické rozhledy 9, 1957, s. 479–480, 494–500; Jaroslav Jiřík, Vybrané sídlištní situace mladší doby římské až časné fáze doby stěhování národů v severozápadních Čechách, In: Eduard Droberjar – Ondřej Chvojka (ed.), Archeologie barbarů, Archeologické výzkumy v jižních Čechách – Supplementum 3, České Budějovic 2007, s. 535–564; Vladimír Salač (ed.), Archeologie pravěkých Čech 8, Praha 2008, s. 157-161.
[25] Ivana Pleinerová, Výzkum osady z doby stěhování národů a z doby slovanské v Březně u Loun. Archeologické rozhledy 17, 1965, s. 495–500, 509–515, 517–529; táž, Březno und germanische Siedlungen der jüngeren Völkerwanderungszeit in Böhmen. Praha 2008.
[26] Ivana Pleinerová, Březno. Vesnice prvních Slovanů v severozápadních Čechách. Praha 1975.
[27] Michal LUTOVSKÝ, Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1, Praha 2001, s. 60–61, Josef BUBENÍK, K raně středověkému osídlení severozápadních Čech, jeho strukturám a centrům, Studia Mediaevalia Pragensia I, 1988, s. 51–62.
[28] Jiří Waldhauser, Ľubomír Novák, Miloslav Slabina, Archeologie hory Říp, Archeologie ve středních Čechách 12/1, 2008, Praha, s. 309-318, zejm. 316.
[29] Martin Gojda, Archeologie krajiny Podřipska. Základní vymezení projektu, jeho cíle a metody; Letecká archeologie a dálkový průzkum v prvním roce projektu archeologie krajiny Podřipska. In: Petr Krištuf – Ladislava Šmejda – Pavel Vařeka (eds.), Opomíjená archeologie, Plzeň 2007, s. 12–18, 19–25.
Archeoskanzen Březno u Loun, foto J. Preclík, 2025
Opárenské údolí, foto J. Preclík, 2025
Písečný vrch, foto J. Preclík, 2025
Říp, foto J. Preclík 2025
