Lehký průmysl

Lázně v Čachovicích

Čachovice bychom až do poloviny šedesátých let minulého století našli asi sedm kilometrů východně od Kadaně a čtyři kilometry jihozápadně od Března, nedaleko od levého břehu Ohře. Ve vsi vyvěral pramen vlažné minerální hydrouhličitano-síranové a hořečnato-vápenato-sodné vody s teplotou okolo 17,5 stupně Celsia. Zatím nejstarší známou zprávu o něm obsahuje topografický popis Žateckého kraje od Jaroslava Schallera z roku 1787; není ovšem vyloučeno, že podrobnější průzkum historických materiálů tuto časovou hranici ještě zpřesní a posune dále do minulosti.

Blahodárné účinky čachovických minerálů pro lidský organismus začaly být více využívány v letech 1770-1780, kdy byla u pramene postavena jednoduchá lázeň a voda se v sudech rozvážela do Kadaně a dalších míst v okolí a používala se proti nejrůznějším nemocem.

Kvalitu minerální vody i krásu okolní krajiny pomohl obyvatelům Čachovic docenit litoměřický biskup Ferdinand Kindermann von Schulstein, který při své vizitační návštěvě zdejší farnosti v roce 1795 prý udiveně prohlásil: „Tak zde je to opravdu úplně stejné jako v lázních v Teplicích.“ Kvůli tomu se čachovickému prameni načas říkalo „Teplická studna“; vbrzku ale dostal jméno sv. Václava, (podle patrocinia místního kostela), které mu již trvale zůstalo.

Od roku 1830, kdy vyšlo o čachovických lázních knižní pojednání, se v německé regionální historiografii rozšířilo tvrzení, (které po roce 1945 převzali i všichni čeští vlastivědní historici), že jako lázně jsou Čachovice zakresleny už na mapě Čech, vyhotovené Janem Kryštofem Müllerem v letech 1712-1717. Na mapě ovšem žádné označení Čachovic jako termálních lázní není.

Čachovický pramen byl obecním majetkem. Na podnět kadaňského lékaře Kunze a s povolením báňského soudu v Jáchymově se v roce 1820 obecní radní v čele s rychtářem Wenzelem Bodesteinem rozhodli studnu s pramenem vyčistit, vyzdít a postavit u ní pro pohodlí návštěvníků lázeňský dům s bytem lázeňského mistra, místností s měděným kotlem pro ohřívání vody a šesti koupelnami (lázeňským hostům byl v Čachovicích již předtím k dispozici prostorný hostinec).

V roce 1850 koupil od obce lázeňskou budovu František Gassauer a o šest let později ji přestavěl a rozšířil. Měla pak, stejně jako předtím, šest koupelen, k nimž navíc přibylo dvanáct dvoulůžkových pokojů.

Když čachovická minerální voda pomáhala tlumit bolesti a léčit nemoci už více než půl století, dočkala si i úředního potvrzení svých hojivých účinků. Stalo se tak výnosem pražského místodržitelství z 10. července 1883, na jehož základě byly Čachovice zapsány do seznamu lázeňských míst.

V ekonomicky složité době po první světové válce se tehdejší majitel lázní dostal do potíží, které v roce 1928 vedly k jejich nucené dražbě. V ní lázně získala chomutovská spořitelna a hned v časném jaru následujícího roku zahájila jejich zásadní přestavbu.

Po jejím skončení byly čachovické lázně uzpůsobeny pro celoroční provoz a měly vlastní stravovací zařízení. Byly vyhledávány především těmi, které trápil revmatismus, pakostnice, ischias a lehčí případy ochrnutí končetin. Po květnu 1945 byly lázně zkonfiskovány a přejmenovány. Místo sv. Václava nesly název Lázně maršála Koněva. To se ale jaksi nevžilo a přibližně od konce 1945 se jejich jméno ustálilo do podoby Státní lázně a zřídla Čachovice.

Po válce se lázeňský komplex skládal z pěti budov. Tři z nich zajišťovaly provoz lázní – hospodářské stavení (pro špatný stav nebylo obyvatelné) a dvě vilky, ve kterých bydleli zaměstnanci lázní. Zdravotní dozor vykonával obvodní lékař z března MUDr. Prokop Jackiw.

K ubytování hostů sloužil jednak lázeňský dům s třiadvaceti pokoji (deseti jednolůžkovými, deseti dvoulůžkovými a třemi trojlůžkovými) a jednak vila Rusalka s osmnácti pokoji (devíti jednolůžkovými, osmi dvoulůžkovými a jedním trojlůžkovým). Celkem zde tedy mohlo nalézt přístřeší až šedesát sedm lázeňských hostů.

K 31. květnu 1949 byl provoz lázní v Čachovicích ukončen a jejich objekty předány rekreačnímu oddělení Ústřední rady odborů, aby nadále sloužily jako zotavovna pro potřeby pracujících. Na počátku září 1951 se bývalý objekt lázní změnil ve zvláštní internátní školu pro mentálně postižené děti. Ta zde fungovala až do června 1965, kdy byla zrušena kvůli plánovanému zániku obce při výstavbě Nechranické přehrady.

Nejcennější přírodní bohatství čachovických lázní, tedy minerální pramen sv. Václava, byl při likvidaci obce zasypán vytěženou hlušinou dolu Nástup. Studie o minerálních vodách severních Čech z roku 1978 připouští možnost, že by jeho voda mohla být pod výsypkou znovu zachycena vrtem a opět používána k terapeutickým účelům. K tomu však (zatím) nedošlo.

PR 

Zdroje: 

SOkA Kadaň – Archiv obce Čachovice, knihy č. 9 a 10.

SOkA Kadaň – Státní lázně Čachovice (1940) 1945-1949.

Jaroslaus SCHALLER, Topographie des Königreichs Böhmen. Siebenter Theil. Saatzer Kreis. Prag und Wien 1787, s. 140-141.

Johann Vinzenz TIRSCH, Das St. Wenzel-Bad zu Tschachwitz im saazer Kreise Böhmens in topographischer, geognostischer, geschichtlicher, chemischer und medizinischer Hinsicht beschrieben und mit Beobachtungen über dessen Heilkräfte belegt, Prag 1830.

Zdena BINTEROVÁ, Zaniklé obce Chomutovska. 2. díl. V povodí Lužického a Prunéřovského potoka, Chomutov 1995, s. 9-14.

Georgij KAČURA, Minerální vody Severočeského kraje, Praha 1980, s. 74-79.

Budova lázní a lázeňský park v Čachovicích, (Petr RAK, Z historie podnikání. In_ Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku. Žehušice 2003, s. 127.)