Lehký průmysl

Čokoládové závody Deli Lovosice

Čokoládové závody DELI, patřily k nejstarším podnikům svého druhu a jedněm z prvních průmyslových závodů v Čechách. V roce 1806 započal August Tschinkel v Krásných Polích u Chřibské výrobu kávové náhražky, čímž položil základy první rakouské továrny na cikorku. Výroba se postupně rozrůstala a v průběhu let byli do podniku zapojeni též synové Augusta Tschinkela. V roce 1833, kdy byl již A. Tschinkel po smrti a firma nesla název August Tschinkel a synové, byla denně vyráběna tuna směsi kávové náhražky. (Káva z cikorky byla na jídelníčku širokých vrstev obyvatelstva, protože pravou kávu si mohli dovolit jen movitější občané). Továrna v Krásných Polích fungovala až do roku 1905, kdy byla přestavěna na sklárnu.

Tschinkelovi synové až do roku 1845 kupovali suroviny k výrobě cikorky, tj. řepu a čekanku, v cizině. Teprve v témže roce najali od Lovosického panství pět korců pozemků a učinili pokus o pěstování zmíněných plodin u nás. Poněvadž se pokus zdařil, bylo pěstování těchto plodin rozšiřováno a v roce 1856 byla v Lovosicích konečně založena továrna na cikorii a cukrovinky (především kandované ovoce). Stejné továrny postavili Anton a Emanuel Tschinkelovi ve Vídni a v Lublani. Souběžně s továrnou byl postaven v dnešní Žižkově ulici dělnický dům č. p. 217, jemuž jako předloha posloužil Vzorový dům prince Alberta v Londýně. V roce 1858 postavili v sousedství lovosické továrny cukrovar pod firmou Brüder Tschinkel a roku 1863 byla v Lovosicích zahájena výroba čokolády.

15. července 1903 byla firma August Tschinkel a synové prodána nově vzniklé Akciové společnosti c. k. výsostných továren na čokoládu a cukrové zboží (K. k. priv. Schokolade. und Zuckerwarenfabrike aktiengesellschaft) za obnos 237 000 korun, a to včetně výrobního zařízení a všech movitostí i nemovitostí, výrobních práv, ochranných známek a patentů. Od této doby byla všechna výrobní zařízení značně rozšířena a převedena na velkovýrobu. Podnik měl vlastní tiskárnu a výrobu papírových a dřevěných obalů. Předsedou správní rady se stal Gustav Korner a Anton Tschinkel vykonával krátce funkci ředitele továrny. Základní kapitál společnosti činil 600 000 Kč, který byl rozdělen do 3 000 ks akcií v nominální hodnotě 200 Kč za kus. (Později byl kapitál zvýšen na 4 000 000 Kč).

V lednu 1917 se název firmy změnil na C. k. výsostné čokoládové závody Deli, akciová společnost Lovosice (K. k. priv. Schokoladenwerke Deli, A. G., Lobositz). (Značka Deli byla registrována již v roce 1906, zřejmě se jednalo o zkratku slova Delikatesse). K další změně názvu pak došlo v roce 1920 – Čokoládové závody Deli, a. s., Lovosice.

V roce 1925 měl podnik celkem šest set zaměstnanců, dělníků a úředníků, výrobky firmy byly znamenité kvality a mohly být exportovány do Francie, Anglie, Holandska, Belgie, Itálie, na Balkán, do Egypta a Palestiny, Severní a Jižní Ameriky a Austrálie.

V roce 1926 byla výroba kávových náhražek za přiměřenou úhradu předána firmě Heinrich Franck a synové a uvolněné prostory byly použity k rozšíření výroby cukrovinek. Postupně též došlo k přestavbě továrny. Společnost získala větší část akcií firmy Biskuits Cakes - Schokoladen- und Zuckerwarenfabrik Charles Cubos ve Vídni a v roce 1927 ji přeměnila na CABOS DELI, a. s. (Akciový kapitál DELI v roce 1927 činil 6 000 000 Kč ve 30 000 akciích po 200 Kč za kus.) Do roku 1931 byl ředitelem podniku Karel Glaessner a na vedení se podíleli i odborníci Josef Braun a Karel Lovrenčič, kteří měli udělenou prokuru. Zaměstnanci továrny byli převážně německé národnosti, cca pohých 10 % bylo Čechů.

V roce 1938 po okupaci pohraničí byl podnik dán pod komisařské vedení, tímto úřadem byl pověřen JUDr. Adolf Walzel. Länderbanka v Praze, která byla největším akcionářem, měla na prodeji továrny zájem, jelikož její sídlo bylo v Praze a podnik se nacházel na okupovaném území. V březnu 1939 byli do podniku po Walzlovi jmenováni komisaři Ernst Theilen z Lipska a Dr. Walter Schindler z Berlína, kteří si pak za společníka přibrali Alfreda Kummerleho, továrníka z Brandenburgu, a dne 10. května 1939 od Länderbanky koupili továrnu za 450 000 RM, zásoby za 360 000 RM a všichni tři utvořili komanditní společnost se sídlem v Lovosicích, jejíž název byl DELI, Schokoladenwerke, Komanditgesellschaft, Lobositz. Vedoucím se stal Theilen a podnik vedl až do osvobození. Od roku 1943 byla výroba čokolády a cukrovinek v závodě zásahem německých úřadů částečné omezena, protože část závodu byla převedena na zbrojní výrobu.

Po skončení okupace byla podle dekretu presidenta republiky do podniku dosazena národní správa. Rozhodnutím Okresní správní komise v Litoměřicích byl jmenován národním správcem pan Otomar Gut, úředník z Lovosic. Výměrem ministerstva výživy ze dne 17. srpna 1945 byli na základě citovaného dekretu prezidenta republiky jmenováni národními správci Otomar Gut, Josef Pelc, pozdější generální ředitel Československých čokoládoven a Karel Bednář, tovární mistr.

Vyhláškou ministryně výživy ze dne 18. ledna 1949, byla národní správa zrušena a podnik nazván DELI, n. p., Lovosice. Současně byly do podniku začleněny závody LUKA Slaný, MARS Ústí nad Labem a podnikovým ředitelem byl jmenován Josef Šafka z Lovosic.

Počet zaměstnanců se pohyboval již od předválečných let kolem pěti set. V roce 1954 se zde vyráběly sojové pochoutky, tyčinky, fondantové cukroví, rumové pralinky, dezertní směsi, nugát, griliáš, fialky, maliny, hašlerky, vánoční a velikonoční zboží a čokoláda, ale vzhledem k tomu, že v 50. letech začala stoupat poptávka po trvanlivém pečivu, byl výrobní program změněn. Přestavba byla zahájena v roce 1956 a v první čtvrtině roku 1958 byla započata výroba trvanlivého pečiva. Od dubna 1958 byl závod začleněn do PTP Praha pod názvem Průmysl trvanlivého pečiva, n. p., Praha, závod Lovosice. V roce 1959 měl závod čtyři sta osmdesát zaměstnanců, z toho čtyři sta tři dělníků. Do provozu byla uvedena infrapec na sušenky a automatické posouvání oplatek do balících strojů. Objem výroby činil 4 940 tun pečiva a oplatek. (V roce 1962 – čtyři sta osmdesát zaměstnanců, 7 330 tun pečiva a 5 tun oplatek). V roce 1966 se do výrobního programu začlenila také výroba lázeňských oplatek v plechu a koncem 60. let patřil závod v Lovosicích k největším výrobcům v republice s produkcí kolem 12 000-14 000 tun pečiva.

Rozhodnutím ministerstva zemědělství a výživy byl k 1. lednu 1974 podnik PTP Praha sloučen s organizací Čokoládovny, o. p., Praha a vytvořeno VHJ Čokoládovny, o. p., Praha. V roce 1982 měl podnik pět set osmdesát tři zaměstnanců (včetně pracovníků z Polska a Vietnamu) a výroba se pohybovala okolo 14 000 tun. Nejvíce žádanými druhy výrobků byly v této době Party sušenky, Koka, Miňonky, Horalky a PP oplatky. V roce 1988 vznikl státní podnik Čokoládovny Praha, jehož odštěpným závodem byla Deli Lovosice, a v roce 1991 vznikla akciová společnost Čokoládovny Praha. Po roce 1992 se Deli Lovosice dostala do vlastnictví konsorcia firem Danone a Nestlé, v roce 1999 výhradně do vlastnictví Danone (spolu se závody Opavia v Opavě a Kolonáda v Mariánských Lázních), přejmenované v roce 2001 na Opavia-LU. Všechny tyto závody koupila v roce 2007 společnost Kraft Foods, která se v roce 2012 přejmenovala na Mondelēz International.

IČ

Zdroje:

SOkA Most – AF NAD 1015 Čokoládové závody DELI, a. s., Lovosice.

SOA Litoměřice – AF NAD 711 Krajský soud Litoměrice, inv. č. 977.

Český rozhlas, Sladká historie značky Deli. Cukrovinky z Lovosic mířily do světa už za první republiky, ( citováno 2019-10-10).

Martin KRSEK, Nejslavnější značky ústeckého kraje, Ústí nad Labem 2012.

Obal na Lovosickou sladovou kávu, 1904, SOkA Most