Lovosický pivovar
První zmínka o vaření piva pochází z roku 1348. V té době byly Lovosice vsí v majetku Altzellského kláštera. Předchůdce panského pivovaru, který je předmětem našeho zájmu, nechal vybudovat Adam z Valdštejna na počátku 17. století, nicméně jeho budova, která stojí dodnes, pochází až z první poloviny 19. století. Panské pivo v Lovosicích nejprve vařil, jak bylo řečeno, rod Valdštejnů a poté bylo panství (a s ním i pivovar) spravováno Sylvií Kateřinou Černínovou z Millesima, která byla třetí chotí slavného Heřmana Černína z Chudenic známého pod přízviskem Tureček. Po Heřmanově smrti se Sylvie Kateřina znovu vdala, a to za Leopolda Viléma Bádenského, čímž lovosické panství připadlo rodu Bádenských. K poslední změně majitelů panství došlo taktéž sňatkem – tentokrát si bral Ludvík Vilém Jiří z Bádenu Marii Annu hraběnku ze Schwarzenbergu. Lovosický pivovar se tak díky sňatkové politice dostal do držení Schwarzenbergů, kteří jej společně s celým panstvím vlastnili dalších téměř dvě stě let. Sledujeme-li podnik v době průmyslového rozmachu, musíme začít u Jana Adofla II. knížete Schwarzenberga, jenž byl od roku 1833 nejen hlavou celého rodu, ale také příznivcem anglické kultury a významným reformátorem své doby. Když přebíral schwarzenberské majetky, byl lovosický podnik jedním ze čtyřiadvaceti pivovarů, které byly v držení rodu. K tomuto číslu Jan Adolf II. přidal ještě nájem zámeckého pivovaru v Horažďovicích (1884) a stavbu nového moderního průmyslového podniku v Protivíně. Jeho působení coby osvíceného člověka a schopného podnikatele mělo na lovosický pivovar zásadní vliv, který se odrazil i na různých vyznamenáních, jež pivovar získal. Za jeho správy, konkrétně roku 1857, byl také podnik výrazně rozšířen a jeho produkce se pohybovala kolem 6 000 hl ročně. Po smrti Jana Adolfa II. nastoupil na místo hlavy rodu jeho prvorozený syn Adolf Josef Schwarzenberg, za jehož vlády vystavoval panský podnik mezi 10 000-14 000 hl ročně.
Přechod pivovaru z řemeslného podniku na moderní průmyslový závod byl postupný. Zásadní byla kompletní přestavba sladovny roku 1880 a další přestavba se konala o tři roky později. Na modernizační snahy otce navázal i Adolf Josef, který nechal provést další úpravy roku 1889. Záhy se však ukázalo, že pro konkurenceschopnost schwarzenberského piva bylo třeba udělat více, než jen dílčí úpravy. Nesmíme zapomínat, že v nedalekých Litoměřicích se tou dobou vedle měšťanského pivovaru, který byl sám o sobě v porovnání s lovosickým kolosem, etabloval také Labsko-zámecký podnik. Adolf Josef se rozhodl této konkurenci vzdorovat rozsáhlou modernizací svého podniku (1897), jež výrazně zvětšila výrobní kapacitu – bylo zavedeno vytápění parou a byly zavedeny chladící aparáty.
Dne 13. října 1903 na slavnostním aktu v Třeboni odevzdal Adolf Josef Schwarzenberg vládu nad rodovým panstvím svému synu Janu Nepomukovi II., jenž se tak stal generálním zplnomocněncem schwarzenberských majetků, do nichž patřil i lovosický podnik. Jan Nepomuk pokračoval v aktivní správě majetku a modernizaci. Během první světové války zřídil v lovosickém podniku lahvárnu, čímž pivovar opět posunul tak, aby vyhovoval dobovým trendům. Doba první republiky znamenala pro rod značné ztráty a v rámci pozemkové reformy přišel o značné majetky. Většina pivovarů mu však zůstala. Schwarzenberské podniky tak ještě v době první republiky, kdy byl správcem rodového majetku JUDr. Adolf Jan Schwarzenberg, produkovaly téměř 4 % veškerého piva, které se v Československu vyrobilo. Adolf Jan majetek držel téměř čtvrtstoletí a lovosický podnik se za něj roku 1938 ocitl mimo české země v Sudetské župě. Po změně geopolitické situace zažil podnik i odliv kvalifikovaného personálu v čele se sládkem Rudolfem Amortem. Druhou světovou válku pivovar překonal s obtížemi, v letech 1943–1945 byla výroba pěnivého moku zcela zastavena a prostor pivovaru sloužil jako sklad pro balónové hedvábí a další materiály prospěšné válečnému úsilí. Po konci války byla na podnik uvalena národní správa. Nejprve byl jmenován správcem (k věrné ruce) Fritz Hesse, který byl výměrem zemského národního výboru z 16. ledna 1946 následně nahrazen Ing. Václavem Zumrem, JUDr. Janem Adamcem a Dr. Karlem Hájkem (všichni byli z Českých Budějovic). Pivovaru bylo zároveň vymazáno německé znění firmy a byl zapsán jako Schwarzenbergský pivovar v Lovosicích. Majitelem do roku 1947 zůstal Adolf Jan Schwarzenberg, poté byl podnik zestátněn a až do roku 1950, kdy v něm byl ukončen provoz, byl majetkem země české jako zemský pivovar.
JG
Zdroje:
Jiří SKALSKÝ, Krčmy, hospody, restauranty aneb průvodce po starých pohostinstvích v Lovosicích a okolí, Lovosice 2004.
Leitmeritzer Wochenblatt (1877).
Časopis Kvas (1939–1946).
Pohled na lovosický zámek s pivovarem, 1903, Archiv JG
.jpg)
Reklamní sdělení Cölestina Ansorgera na přezvetí restaurace Zum Anker, v níž se čepovalo výlučně pivo z lovosického pivovaru, 1878, (Leitmeritzer Zeitung 27. 3. 1878)
Reklamní tácek pivovaru, 1. polovina 20. století, Archiv JG
Stav lovosického pivovaru, 2000, Archiv JG
