Johann Klinger sen. & Co.
Joseph Klinger, domkář a pomocný sládek v lipovském pivovaru a jeho syn Johannes Anton Klinger (1744-1802), mistr punčochářského cechu v Jiříkově, se narodili v Lipové. Johannes Anton se z Lipové přestěhoval nejprve do Kopce a odtud odešel do Brtníků. Syn Johannes Bartholomäus (1779-1855) se vyučil v brtnické dílně svého otce. Oba pak společně v domě č. p. 58 pletli punčochy a ponožky z vlny a bavlny, určené pro místní trhy. Ve výrobě a obchodu s pleteným zbožím pokračoval Johannes Bartholomäus i po otcově smrti a pracovala pro něj celá řada domácích pletařů v Brtníkách, Mikulášovicích a Křečanech. V roce 1839 založil vlastní firmu, do které o deset let později přibral své tři syny Franze, Antona a Pia. Firma byla zaregistrována pod názvem Johann Klinger senior & Co.
Ještě před založením společného rodinného podniku stihl Franz Klinger, Johannův nejstarší syn, dojít na svém tovaryšském vandru až do Apoldy v Durynsku, kde se seznámil s nejnovějšími postupy při pletení svrchního ošacení a čepců, čehož plně využil po návratu domů do Brtníků. Kvalita výrobků firmy Johann Klinger senior & Co. byla oceněna čestnou medailí na Všeobecné německé průmyslové výstavě v Mnichově roku 1854.
Po smrti Johanna Bartholomäa založili jeho tři synové novou společnost, která byla roku 1856 zapsána u obchodního soudu v České Lípě jako Gebrüder Klinger, Leinen-Baumwoll- und Schafwollwirkwarenfabrik. Během následujících čtrnácti let zažil podnik bouřlivý rozvoj od domácí produkce na ručních stávcích k tovární mechanizované výrobě. Již roku 1859 nechali bratři Klingerové postavit tzv. dolní pletárnu v Brtníkách a následujícího roku tovární budovu v Mikulášovicích (č. p. 71), kde se vyrábělo pletené svrchní ošacení a spodní prádlo.
V roce 1860 vystoupil ze společnosti Pius Klinger, který si v Brtníkách založil vlastní podnik. Po šesti letech ale zbankrotoval a jeho výrobní objekt převzala firma Gebrüder Klinger. Po smrti Franze Klingera v roce 1865 převzal vedení společnosti jeho jediný syn Franz spolu se strýcem Antonem, který ale zůstal po skonu Franze Klingera mladšího v roce 1878 jediným majitelem firmy. Anton ještě stihl postavit v roce 1889 přádelnu v Dolních Křečanech (č. p. 135).
Výrobní areál v Mikulášovicích byl v roce 1872 rozšířen o třípodlažní pletárnu č. p. 489, kterou poháněl údajně první parní stroj v obci. Již o rok dříve postavila firma v Brtníkách tzv. horní pletárnu a v 70. letech došlo k zavedení parního provozu ve většině továrních hal. V té době produkovala firma na tři sta druhů stávkového zboží, mimo jiné pánské, dámské a dětské punčochy, rukavice z ovčí vlny a bavlny, pletené svrchní oděvy, spodní prádlo, vlněné a hedvábné šátky, dětské oblečení, kamaše, rukávy, přikrývky a sportovní trikoty. Firma získala i ocenění na dalších významných výstavách – v Paříži v roce 1867, ve Vídni v roce 1873 a v Terstu v roce 1882. Po smrti Antona Klingera v roce 1891 převzali podnik jeho synové Anton a Johann, nicméně pro vzájemné neshody si bratři firmu na konci roku 1903 rozdělili.
Dolní pletárnu, obytné domy č. p. 118 a 119 (Klingrova vila) a dva statky č. p. 124 a 172 v Brtníkách a přádelny bavlny v Dolních Křečanech (č. p. 135 a 58) převzal Johann Klinger, v jehož fabrice v roce 1911 pracovalo přibližně sedm set dělníků. Během první světové války byla ale výroba zcela pozastavena a v poválečných letech ji Johann Klinger obnovoval jen pozvolna. Po jeho smrti v roce 1920 se firma potýkala s finančními obtížemi a častými stávkami, a tak v roce 1925 museli Klingerovi pozůstalí kvůli zaplacení dědické daně Křečanskou pobočku prodat. Po devastujících dopadech světové hospodářské krize se firma dostala do konkurzu a v roce 1932 byla definitivně zrušena.
Spolu se synem Antonem Alfredem a zetěm Josefem Vetterem založil Anton Klinger junior veřejnou obchodní společnost Anton Klinger & Co. se sídlem v Brtníkách. Současně převzali velkou továrnu s kanceláří v Mikulášovicích (č. p. 71, 74, 75), horní pletárnu v Brtníkách, vilu č. p. 247, statek č. p. 103 a konečně i sklad ve Vídni. Po požáru v roce 1905 byla v areálu firmy v Mikulášovicích vybudována nová moderní třípatrová hala se samostatně stojící kotelnou u domu č. p. 239, jejíž stavba se uskutečnila v Brtníkách v letech 1909-1910. V období 1929-1930 postavili majitelé v Mikulášovicích také novou čtyřpatrovou tovární budovu s věží (č. p. 172). Následkem hospodářských změn během krize firma roku 1933 koncentrovala výrobu právě do Mikulášovic a zcela přestala využívat pletárnu v Brtníkách. Veškeré strojní vybavení převezla do mikulášovického podniku a brtnická tovární budova pak v letech 1939-1945 sloužila jako sklad obilí.
Od roku 1935 vedli firmu pod dvěma obchodními názvy Theodor Klinger – Klinger & Co. a Ernst a Erich Vetterovi – Ernst Vetter, Strick- und Wirkwarenerzeugung Nixdorf. Výroba se specializovala na produkci kojeneckých souprav, ponožek, punčoch, trikotáže a plaveckých oděvů. V podniku pracovalo čtyři sta sedmdesát pět dělníků.
Po skončení druhé světové války byli majitelé firmy odsunuti do Německa a jejich podnik přešel pod národní správu. Nejprve ho vedl Vilém Spritz, po něm ředitel Továrny jemných punčoch ve Varnsdorfu Josef Zmatlík, až byl nakonec v červnu 1948 začleněn do n. p. Pletařské závody Havlíčkův Brod (PLEAS). Dnes se o mikulášovický areál dělí dvě firmy – starší třípodlažní pletárnu (č. p. 489) z roku 1872 využívá firma DUKO (chráněná dílna) a v novější čtyřpatrové tovární budově (č. p. 172) z let 1929-1930 a přilehlých objektech vyrábí firma ALATEX s.r.o. polypropylenové popruhy, pásy, šňůry a příze.
JR
Zdroje:
Die Gross-Industrie Österreichs III, Wien 1908.
Petr KARLÍČEK - Jan NĚMEC, Mikulášovice: dlouhá historie nejdelšího města českého severu, Mikulášovice 2016.
Jan NĚMEC, Obrázky z průmyslových dějin Šluknovska, Rumburk 2011.
Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011.
.jpg)
Grafika z Fiedlerovy vlastivědy zachycuje fabrické objekty firmy Gebrüder Klinger v Brtníkách a v Mikulášovicích, 2. pol. 19. st., (Josef FIEDLER, Heimatskunde..., Rumburg 1898.)
