Černýš u Perštejna: textilní továrna a strojírna
Necelý kilometr od železniční stanice Perštejn, po proudu řeky, jižně od Černýše, stojí na umělém ostrově u levého břehu Ohře několik hospodářských budov. Mezi nimi vyniká protáhlá tovární třípodlažní budova s oprýskanou omítkou, částečně zazděnými okny a dvěma nízkými věžemi. V roce 2023, pokud se ho dočká, jí bude sto šedesát let.
Je to budova mechanické přádelny a tkalcovny bavlny, postavená v roce 1863. Investorem stavby byl textilní podnikatel, předseda pražské obchodní a živnostenské komory (a pozdější poslanec českého zemského a říšské rady) Maxmilián Dormitzer (1819–1881). Je pravděpodobné, že se tak stalo na základě provolání, vyzývajícího k rozvoji průmyslu v Krušnohoří, které vydal Centrální komitét pro povzbuzení živnostenské činnosti v Krušných horách a Krkonoších.
Novogotickým provedením exteriéru a dvěma věžemi s cimbuřím v západním průčelí připomínala černýšská textilka současníkům středověký hrad. Dva parní stroje v ní poháněly pět set tkalcovských stavů, dovezených z Anglie a poskytovala živobytí asi třem stovkám pracovníků. K areálu továrny patřila i ředitelská vila a tři patrové domy pro dělníky
Jednalo se o pobočný závod továrny na kartoun v Holešovicích u Prahy, založené v roce 1822 Maxmiliánovým otcem Leopoldem Dormitzerem (1790–1851), kde se tkanina z Černýše bělila a potiskovala. Na konci sedmdesátých let 19. století se holešovická kartounka, vlastněná akciovou společností „K. k. privilegierter Holloschowirzer Kattunfabrik“ dostala do hospodářských potíží, a v roce 1879 jí získal v likvidaci pražský textilní podnikatel Friedrich Kubinzky (*1814).
O rok později se Kubinzky stal majitelem i textilní továrny v Černýši, kterou po jeho smrti v roce 1886 zdědili synové Emil a Wilhelm. Když ji v roce 1893 poničil požár, prodali ji. Noví majitelé, bratři Heinrich a Otto Kienzelovi nechali černýšskou továrnu opravit, aby v ní mohli pokračovat ve tkaní bavlněných a vigoňových látek.
Před první světovou válkou (1913) koupila objekt továrny firma „Fichtel & Sachs“ ze Schweinfurtu v Německu a upravila jí na strojírnu pro výrobu volnoběžných nábojů s protišlapací brzdou („torpéd“) do zadních kol byciklů. V návaznosti na to se dvacátých letech produkce strojírny v Černýši rozšířila na kuličky do ložisek a později i celá kuličková a válečková ložiska, řemenice a transmise. U továrny byla i oblíbená výletní restaurace.
V roce 1929 podnik ovládl a následně rozšířil švédský koncern (Svenska Kugellager-Fabriken (SKF) z Göteborgu. V té době se zde vyrábělo asi sto tisíc kusů ložisek ročně. V roce 1936 bylo sídlo firmy přeneseno z Černýše do Perštejna.
V době druhé světové války nesla továrna název „Sudetenländische Kugellagerfabrik“. Byl u ní zajatecký tábor pro asi sto osob. Vystřídali se v něm zajatí Belgičané, Francouzi, vojáci národů Sovětského svazu a od roku 1944 i Italové. Další Rusové byli v továrně nasazeni na nucených pracích.
V roce 1945 byla do továrny dosazena národní správa, další rok se pak provoz stal součástí firmy „SKF – Kuličková ložiska Praha“. Stále byl švédským majetkem, který musel být v roce 1948 znárodněn za peněžitou náhradu a poté jako závod začleněn do národního podniku Zbrojovka Brno.
V roce 1951 byla sloučena do jednoho podniku s bývalou továrnou obráběcích strojů v Miřeticích u Klášterce nad Ohří, založenou Antonínem Panhansem v letech 1918-1920. Ta nově převzala výrobní program černýšské továrny a vznikl nový subjekt: „Závody kuličkových ložisek Klášterec nad Ohří.“ Po třiceti letech (1971) byla výroba ložisek centralizována do Klášterce nad Ohří a stroje v černýšské továrně utichly. Od té doby slouží její budova nejrůznějším hospodářským účelům.
PR
Zdroje:
SOA Litoměřice – Továrna na kuličková ložiska S. K. F., s. r. o., Perštejn.
Franz Josef STOCKLÖW, Das Buch der Heimat. Der Bezirk Kaaden in seiner Gegenwart und Vergangenheit. s. l. [1890], s. 228.
Dana HRADILOVÁ, Podnikatelská rodina Kubinzky a její aktivity na Berounsku. Český kras 35, 2009, s. 57-62.
Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011, s. 35-36.
Továrna v Černýši u Perštejna, přelom 19. a 20. století, SOkA Kadaň, Kronika obce Perštejn
