AKO, továrna na fotografické desky
Neštěmická továrna AKO je držitelem několika prvenství v tuzemském fotografickém průmyslu. Roku 1935 zahájila první českou výrobu normálního kinematografického filmu, o rok později připojila výrobu prvních panchromatických filmů a roku 1938 i výrobu prvních 16 mm kinematografických filmů. V konkurenci zavedených světových výrobců zejména z blízkého Německa se v českých zemích fotografický průmysl před první světovou válkou prakticky nevyskytoval s výjimkou brněnské továrny NEOBROM založené roku 1913 se zaměřením na fotografické desky. Proto můžeme zakladatele firmy AKO, Aloise Komárka, podnikatele z Přeloučska považovat za průkopníka v daném oboru. Přestože se předtím věnoval zcela jinému oboru, obecný poválečný nedostatek filmového materiálu ho roku 1920 inspiroval k založení malé výrobny fotografických desek Rodak v Neštěmicích u Ústí nad Labem. První skromné sídlo představoval zavřený hostinec Česká Beseda. Počátky měl těžké, výroba, která musela probíhat pod tlumeným červeným světlem, nedosahovala požadované kvality a zvrat nepřineslo ani přizvání odborníka z Německa. Do toho byla firma nucena měnit název, který se samozřejmě nelíbil tradičnímu výrobci Kodak. Ustálil se pak na výrazu AKO skrývající zkratku jména hlavního zakladatele. Postupně se podařilo výrobní receptury přizpůsobit lokálním podmínkách a prvotní omezený výrobní program čtyř druhů fotodesek se začal rozšiřovat. Počáteční nedůvěru profesionálních fotografů i amatérů se výrazněji podařilo nabourávat zvyšující se kvalitou výrobků od roku 1923. AKO tehdy také vyhrálo zakázku od Ministerstva národní obrany. To, že se jednalo o firmu s nacionálně čistě českým kapitálem a českým managementem, a tedy politicky „spolehlivou“, jistě znamenalo výhodu před zahraniční (německou) konkurencí. V roce 1924 už podnik prodal dvakrát tolik fotografických desek i lučebnin než rok předcházející. K propagaci své značky vyhlásilo AKO roku 1925 fotografickou soutěž, v níž druhou cenu odborné poroty obdržel legendární fotograf Josef Sudek. Výroba stoupala, přicházely nové stroje a stará hospoda přestávala stačit. Komárek se společníky tak roku 1930 zakoupili Dělnický dům, který v roce 1925 postavil místní dělnický spolek, ale už po pěti letech provozu stál před úpadkem. Jeho přestavbou vznikl základ budoucího továrního areálu a mezi lety 1933 a 1934 přibyla hlavní výrobní budova coby novostavba.
V roce 1932 dosáhla denní produkce patnácti tisíc různých desek a k tomu tisíce náplní fotochemických lučebnin. V nové továrně se rozjela také výroby svitkových filmů s denní produkcí pěti tisíc svitků, z nichž největší ohlas získaly značky Ako-brillantic nebo AKO PAN, který byl co do kvality srovnáván s výrobky německé světové značky Kodak Panatomik. Sortiment se celkově rozšířil. Vedle svitkových filmů a fotografických desek to byly vývojky, ustalovací soli, tonfixační lázně, ustalovače, zesilovače, zeslabovače. Rozjela se i výroba fotopapíru, na trhu se uchytil vyvolávací papír značky Ideal, který výrobce doporučoval i pro zhotovení uměleckých obrazů. Například kronika obce Neštěmice z roku 1937 zdůraznila, že všechny snímky na jejích stranách jsou zhotoveny právě na materiálu domácího podniku AKO. Firma dodávala röntgenové snímky do všech českých klinik a nemocnic, zboží pro vojenský erár, zejména pro leteckou službu a „rozesílá denně čerstvé zboží do všech míst celé Československé republiky ve všech velikostech a všech možných druhů citlivosti“. Část produkce mířilo i na export, a to do Francie, Jižní Ameriky, Afriky, Rumunska a balkánských států. Továrna měla vlastní laboratoř na vývoj a testování nových výrobků, třeba panchromatických, perforovaných a jiných speciálních filmů. Součástí provozu byla i fotodílna pro výrobu uměleckých reprodukcí snímků oceněných na různých soutěžích. Továrna pořádala v závodě exkurze pro vyšší odborné školy a většinu jejích zaměstnanců tvořily ženy.
Už před mnichovskou dohodou začal Alois Komárek připravovat přesun výroby do bývalé továrny na zemědělské stroje v Českém Brodě. V této souvislosti nabídl Spolku pro chemickou a hutní výrobu založení společné akciové společnosti, v níž by ústecká chemička získala zásadní podíl. Původní společnost s ručením omezeným se tak roku 1939 transformovala na AKO akciová společnost pro výrobu fotografických potřeb a lučebnin se třemi zakladateli – Spolek, Alois Komárek a jeho syn Vladimír. Alois Komárek firmu vedl do roku 1940 a o čtyři roky později zemřel. Firma byla v roce 1945 znárodněna podle Benešových dekretů a v českobrodské továrně AKO převzal tradici státní podnik Fotochema, který se stal nejvýznamnějším výrobcem fotomateriálů v socialistických zemích a působil zde až do 90. let. Areál v Neštěmicích prošel v roce 1943 stavební úpravou na zajatecký tábor pro Francouze a od roku 1952 je využíván družstvem Drutep pro výrobu prskavek, přesto se na fasádě hlavní budovy do současnosti dochoval velký plastický nápis AKO.
MK
Zdroje:
Český fotografický průmysl a „AKO“ Továrna na fotografické desky s. r. o. Neštěmice u Ústí nad Labem - Fotonoviny, r. VII., s. 84-85.
Letem světem obrázkový týdeník – 1936-1937, č. 50, 20. 9. 1937, s. 14.
AMÚL, Archiv obce Neštěmice, i. č. 185, Pamětní kniha obec neštěmice Díl V.
Im memoriam Alois Komárek, Fotografický obzor, č. 7, r. LIII. 1944.
Krabička od skleněných negativů, 20.-30. léta 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Pohlednice firmy AKO, 20.-30. léta 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
