Lehký průmysl

Pivovar v Novém Sedle nad Bílinou

Mezi Jirkovem a Mostem se pod Krušnými horami až do konce 50. let minulého století rozkládala podél obou břehů řeky Bíliny malebná krajina s městečkem Ervěnice a vesnicemi Dřínov, Albrechtice, Holešice, Kudnratice, Kyjice, Podhůří, Pohlody, Újezd a Nové Sedlo nad Bílinou. Dnes je v těchto místech přes sedm kilometrů dlouhá a čtyři kilometry široká jáma povrchového hnědouhelného dolu, nad níž se vypíná zdevastovaná budova zámku Jezeří.

Vrchnostenský pivovar v Novém Sedle nad Bílinou měl být údajně založen roku 1493 a od počátku 17. století byl majitelem tohoto statku Bohuslav z Michalovic, místokancléř české dvorské kanceláře a v době stavovského povstání člen direktoria, popravený 21. června 1621 na staroměstském náměstí. Jeho zkonfiskované statky získal v září 1622 Vilém z Lobkovic (z bílinské pošlosti rozvětveného lobkovického rodu). O rok později přikoupil jako konfiskát i nedaleké Jezeří a položil tak základ ke vzniku novosedelského dominia, sestávajícího se z Ervěnic a sedmnácti vesnic. Jejich monopolním dodavatelem piva se stal pivovar v Novém Sedle nad Bílinou, kde se tehdy podle berní ruly (1654) mohlo vařit „na 10 sudův 4věderních“ (tj. asi 25 hl). Vilémův vnuk Ondřej Felix z Lobkovic zemřel bez potomků a v roce 1725 se panství Nové Sedlo nad Bílinou stalo součástí lobkovického svěřenství (rodinného fideikomisu).

Na konci první poloviny 19. století dosahovala kapacita várky pivovaru v Novém Sedle nad Bílinou 40 hl. Zůstal v provozu i po zániku feudalismu a jako Knížecí lobkovický pivovar v Novém Sedle na Bílinou vyprodukoval v 60.  letech 19. století ročně přes 5 000 hl piva. Od roku 1885 se jeho roční výstav zvýšil na dvojnásobek, o dva roky později na trojnásobek a v roce 1893 přesáhl hranici 20 000 hl.

V letech 1894-1896 jej nechala správa lobkovických statků přestavět a zvětšit – provedení prací svěřila vídeňské firmě A. Rack & Comp. V rekonstruovaném pivovaru byla zřízena nová moderní sladovna, hvozdírny sladu a varna o objemu 96 hl, přičemž všechny výrobní prostory dostaly elektrické osvětlení (celkem dvě stě padesát lamp). Zdrojem mechanické i elektrické energie byl parní kotel o výkonu 30 koňských sil. Pivovar zaměstnával na třicet dělníků a nabízel čtyři druhy piva – výčepní desítku, dvanáctistupňový ležák, exportní třináctku a silného patnáctistupňového Samce (Bockbier).

Ihned po modernizaci se výroba novosedelského pivovaru rapidně zvýšila (27 100 hl v roce 1897, 30 122 hl o dva roky později). Maxima dosáhl v roce 1902 – 40 650 hl a roční výstav pak až do roku 1913 nepoklesl pod 30 000 hl. (Stejné množství piva se tehdy vyprodukovalo v měšťanském pivovaru v Jirkově a měšťanský pivovar v Chomutově měl roční objem výroby vyšší jen o 10 000 hl.)

Podnik v Novém Sedle nad Bílinou patřil do čtveřice kmenových pivovarů lobkovických majorátních statků. Výrobní kapacitou jej předčily lobkovické pivovary v Roudnici nad Labem a Bílině a jeho produkce byla srovnatelná s pivovarem ve Vysokém Chlumci u Sedlčan. Pátý pivovar roudnických Lobkoviců v Libčevsi u Loun s průměrným ročním výstavem okolo 5 000 hl piva byl uzavřen v roce 1932. Od první světové války až do roku 1925 uvařil prakticky každoročně 25 000-30 000 hl piva. Od 30. let se pak hodnoty ročních výstavů vrátily na původní úroveň z konce 19. století (tj. 10 000-20 000 hl ročně) a takové zůstaly až do uzavření pivovaru.

Poprvé o svůj majetek roudničtí Lobkovicové přišli po nástupu nacismu, podruhé po nástupu komunismu. Provoz pivovaru v Novém Sedle nad Bílinou byl ukončen v prosinci 1948 a v následujícím roce došlo k jeho zrušení. V činnosti zůstala, jako organizační součást mosteckého pivovaru, pouze sladovna. Samotný pivovar byl poté zbořen při likvidaci obce na počátku 70. let minulého století.

PR

Zdroje:

Friedrich SELNER, Statistische Tafeln des Görkauer Bezirkes (Saazer Kreis, im Königreiche Böhmen) für die politische Administration, Prag 1863, s. 83.

Heimatskunde des politischen Bezirks Komotau, die Gerichtsbezirke Komotau, Görkau und Sebastiansberg umfassend, Komotau 1898, s. 424.

Zbyněk LIKOVSKÝ, České pivovary 1869-1900, Praha 2005, s. 156-157.

Zbyněk LIKOVSKÝ, Pivovary československého území 1901-1950. Příloha časopisu Kvasný průmysl, Praha 1996, s. 13, 99, 126.168-169 a 217.

Zbyněk LIKOVSKÝ, Pivovary českých zemí 1948-1989, Praha 2008, s. 59.

Zbyněk LIKOVSKÝ, Držitelé, provozovatelé a vedoucí pivovarů českých zemí 1869-1898, Praha 2010, s. 210-211.

Zdena BINTEROVÁ, Zaniklé obce Chomutovska IV, Chomutov 1996, s. 40-45.

Pivovar v Novém Sedle nad Bílinou, kolem roku 1960, (Zdeněk VACHATA, Nové Sedlo nad Bílinou. Přehled dějin obce, Chomutov 1968, nestránkovaná obrazová příloha.)