Lehký průmysl

Osecký pivovar

Osecký podnik byl vystavěn v rámci celkové rekonstrukce oseckého konventu. Stalo se tak za Benedikta Littweriga, který byl v pořadí čtyřiatřicátým oseckým opatem. Pivovar byl po celou dobu své existence (1701-1946) v majetku Cisterciáckého konventu Panny Marie v Oseku a roku 1946 přešel do národní správy, kde byl jeho správcem určen Karel Macek. Téhož roku byl v pivovaru ukončen výměrem ministerstva výživy provoz. Budovy závodu se nacházely v areálu oseckého kláštera. Nejvyšších výstavů pivovar dosahoval před první světovou válkou, kdy výroba činila přes 20 000 hl. Na přelomu 19. a 20. století byl osecký pivovar spjat především se jménem Josefa Hegera (někdy psáno Höger), který roku 1887 nastoupil do pivovaru na post sládka a jeho funkci zastával až do roku 1924 – tedy úctyhodných sedmatřicet let. Do Oseku tehdy přišel po krátkém působení v měšťanském pivovaru v Krupce, a i přesto, že se pivovarnictví věnoval také Josefův bratr Ignác, byl Josef pro svou stálost a kvalitu své práce v pivovarských kruzích známější, a tak roku 1889 po dvou letech v závodě obdržel definitivu.  Během jeho působení pivovar přešel na parní pohon. Stalo se tak poměrně pozdě – až roku 1895. Byl pochopitelně i při tom, když nad velkostatkem řádu Cisterciáků z Oseka byla roku 1919 zavedena novým československým státem nucená správa a novým správcem se stal Jan Trávníček. Jeho působení, jak bylo již zmíněno, skončilo roku 1924 a s jeho odchodem skončila i vůle kláštera vest pivovar ve vlastní režii. Od roku 1925 byl pivovar pronajat a jeho nájemcem se na dalších sedmnáct let stal František Pöpperl – zkušený sládek a člen široké pivovarnické rodiny Pöpperlů, který prošel od roku 1911 provozy v Kašperských Horách a Horní vsi u Chomutova. Posledním známým sládkem, který do podniku nastoupil po druhé světové válce, byl Jan Bače, který přes válku pracoval v knížecím pivovaru v Uhersku a po ukončení provozu odešel do Častolovic.

Pivovar však nebyl jediným podnikem úzce spjatým s pivovarnictvím, který se v Oseku nacházel. Sídlil zde také Julius Thiele, který se věnoval artézským vrtům – tento způsob získávání kvalitní vody se na přelomu 19. a 20. století stal u pivovarů značně oblíbeným a Thiele vyhloubil artézské studny například pivovaru v Nuslích, Prvnímu akciovému pivovaru v Plzni (Gambrinus), hořickému pivovaru, pivovaru v Podbořanech, ale také v Nagykanizse (česky Velká Kaniža v Maďarsku) a celé řadě dalších podniků.

Připomeňme ještě tragédii, která se v podniku odehrála na konci roku 1898, kdy sklepmistr Kolář nejprve z neznámých důvodů zastřelil pivovarského kočího Schindlera a následně vyběhl z kanceláře do prostoru varny, kde sám ukončil revolverem svůj život. V podniku však bylo i veselo. Na své působení na postu sladovníka vzpomínal po letech Jakub Zach: „Bylo to r. 1889, když jsem pracoval v Oseku ve sladovně. Pivovár osecký náležel jistému kněžskému řádu [...] Nu a to se rozumí samo sebou, že my jako pivovarská chasa, musili jsme chodit každé neděle do kostela. V pivováře zaměstnán byl též bednářský mistr, který měl ten zvyk, že se opil jen jednou za týden a to obyčejně v neděli, což mu způsobilo jednou šeredný malér. Jak známo, když má chasa pivovarní “fasovat” pivo, tak se zvoní a jak mile náš mistr toto zvonění uslyšel, vždy zvolal na celé kolo: “bier holen!” (pivo přinést.) Jedné neděle, když byl opět dle svého zvyku “namazanej”, v kostelní lavici tvrdě usnul a jakmile ozval se u oltáře zvonek k “pozdvihování”, vytrhl se náš mistr ze sna a zvolal: “bier holen!” Věc ta ovšem vyvolá a nemalé pohoršení a stala se předmětem vyšetřování, čehož následek byl, že z kláštera přišlo nařízení, abychom dostávali méně piva. Rozkazu bylo uposlechnuto, a jelikož všeho vinen byl náš bednářský mistr, umínil si podstarší, že se na něm jak náleží, pomstí. Jednoho večera přinesla bednářova žena muži svému do pivovaru k večeři husu s rýží a taková pochoutka se ovšem musila náležitě zapít. Proto náš mistr pil-hodně pil-hrozně pil-až konečně na lavici usnul jako pařez. A té chvíle použil podstarší k vykonání své pomsty.  Z klášterní zahrady byl si již před tím opatřil hábit a opánky, a když jsme spícího bednáře do té mumraje oblékli, přinesli jsme ho ke klášterní bráně a zazvonili. “Co je?” otázal se člen řádu, který nám otevřel. “Ctihodný otče,” pravil podstarší, “našli jsme na silnici nemocného - patrně dlouhou cestou vysíleného bratra - a proto jsme ho donesli sem.“ A nemusím nyní ani líčit, jak jsme se smíchy za bránou váleli, když mnichové s největší opatrností “nemocného bratra” donesli do kláštera. Mistr spal jako zabitý, ale ráno, když se probudil, byl jako vyjevený, nevěda, kde je a co se s ním děje. “Bratří” na něho spustili latinsky, pak německy-ale on jen blbě na ně koukal a mlčel. Konečně spustil jeden česky: “Co se vám stalo, bratře v Kristu - nemůžete se na nic upamatovat?” “I jo!” zvolal mistr, “pamatuju se, že mi stará přinesla к večeři husu s rejží – ale potom už nevím nic.” Netrvalo to dlouho a náš mistr z kláštera vylít-ale věc ta vyšetřována nebyla. “Bratří” se patrně báli, aby se jim okolí nesmálo, jak se do kláštera dřeli s opilým bednářským mistrem.“

V klášterním pivovaru v Oseku se výroba piva po téměř sedmdesáti letech opět obnovila roku 2015, kdy byl zřízen minipivovar. Práce na rekonstrukci objektu však započaly už o rok dříve, k slavnostnímu otevření došlo 20. června 2015 a již roku 2016 se podnik prezentoval se svými produkty na prvním ročníku Teplického pivního rynku na Zámeckém náměstí v Teplicích. Filozofie pivovaru v současnosti směřuje k symbióze s klášterním prostředím, mimo piva tak pivovar připravuje také domácí limonádu z hrušek sklizených v klášterní zahradě. Roku 2018 se pod značkou Ossegg Praha společnost etablovala také v Praze, kde provozovala restauraci a minipivovar až do poloviny roku 2024, kdy pražský Ossegg zanikl změnou majitele i názvu. Původní Ossegg nyní nese název Římská – pivovar a restaurace. Osecký Ossegg má svůj značkový hostinec od prosince roku 2022, a to v Ústí nad Labem v Lipové ulici.

JG

Zdroje:

Heinrich URBANI, Das Cisterzienserstift Ossegg mit seinen Ungebungen, Teplitz 1839.

Julius THIELE, Erläuterung über Bohrungen auf artesische Brunnen, Ossegg 1902. 

Teplitz-Schönauer Anzeiger (1889-1899). 

Cedule umístěná u příležitosti obnovení výroby v oseckém pivovaru, 2015, Archiv JG

Mědiryt kláštera (budovy tehdy nového pivovaru jsou z pravém dolním rohu), 1712, Archiv JG

Reklama na hostinec Zur Weilburg, který nabízel osecký ležák a speciální osecké exportní pivo, 1879, (Teplitz-Schönauer Anzeiger 31. 5. 1879)