Papírny v Perštejně
Založení papírny, tzv. horní (č. p. 20), v Perštejně bývá spojováno se jménem Jana Vettera. Pravděpodobně pocházel z papírnické rodiny z Dubí u Teplic, jejíž členové provozovali na konci první poloviny 17. století papírnu v Ústí nad Labem. V letech 1657-1661 pracoval se svým bratrem či bratrancem Petrem Vetterem v papírně v Chomutově, odkud v naposledy uvedeném roce – už sám – odešel založit papírnu v Zásadě u Kadaně. Na počátku 70. let 17. století jej nacházíme v Perštejně na panství Klášterec nad Ohří jako prvního nájemce nové vrchnostenské papírny.
Na přelomu 17. a 18. století postavil Janův syn Kristián Vetter v Perštejně další papírnu, poddanskou, tzv. dolní (č. p. 18). Jako papírník byl uveden v roce 1713 v přiznávací tabele rustikálního majetku. V únoru 1728 ji od svých sourozenců odkoupil Kristiánův syn Jan Kryštof Vetter a podle údajů z urbáře z roku 1754 měla papírna každoročně odvádět vrchnosti plat ve výši 25 zlatých. V srpnu 1756 papírna vyhořela a již nebyla obnovena.
Panskou (horní) papírnu, vybavenou jednou papírenskou kádí a pěti stoupami (každá se čtyřmi tlukadly), prodala v říjnu 1722 hraběnka Philipina z Thunu za 250 zlatých Josefu Herglovi. V držení Josefa a jeho potomků potom zůstala až do konce 18. století. Už v roce 1773, kdy byla vybavena novým holandrem, ji pronajali Johannu Frassovi z Vejprt a v červnu 1798 ji pak prodali vejprtskému papírenskému mistru Franzi Dickovi. Ten o ni přišel v říjnu 1800 v exekuční dražbě a po pěti letech ji od Dickových věřitelů získali manželé Johann a Johanna Krzischovi. V dubnu 1830 se opět dostala do exekuční dražby, v níž ji získala kadaňská měšťanka Franziska Stammová, jež ji v srpnu 1841 prodala Antonu a Barbaře Purkartovým, papírníkům z panství Horní Hrad.
Manželé Purkartovi vlastnili papírnu ještě v roce 1862 a přibližně ve stejné době začali s výrobu papíru ze dřevní hmoty bratři Josef a Karel Kühnelolvi, pocházející z jednoho z center krkonošského papírenství, Mladých Buků u Trutnova. Jako výrobní prostory jim posloužila bývalá kaple, vysvěcená roku 1732, kterou naproti své papírně postavil Josef Hergl (v roce 1805 byla zvětšena přestavbou na obytný dům č. p. 56). Zda jim po nějaký čas patřila i papírna č. p. 20, není zřejmé.
V červnu 1873 se novým majitelem papírny stal Karel Albrecht Konstantin Lanzenberger ze Stahlbergu v Sasku, jenž jí nechal v následujícím roce zcela přestavět. O dvacet let později byl nucen vyhlásit úpadek a papírna se – již potřetí – stala předmětem nucené dražby. V letech 1893-1925 změnila své majitele celkem devětkrát, až ji v prosinci 1925 získali bratři Josef a Ernest Kühnelovi.
V době první republiky bylo v papírně zaměstnáno okolo dvaceti lidí. Po znárodnění v roce 1945 byla začleněna do podniku Západočeské papírny Plzeň a již v té době měla poměrně široký výrobní program: „chemicky čistý filtrační papír, krepový filtrační papír pro kávostroje a filtrační lisy, olej filtrující papíry, a filtrační papír pro spirituosy a esence“. Její výrobky se vyvážely do USA, Maďarska, Švýcarska, Švédska a Dánska. V roce 1992 byla privatizována. Filtrační papír se v Perštejně vyrábí dodnes a firma Papírna Perštejn, spol. s r. o., Keseg & Rathouský připomíná papírenské řemeslo na Chomutovsku i nadále.
Papírové obaly se v Perštejně dělaly také v První krušnohorské kartonážce, kterou zde v roce 1903 postavil Anton Rössner, narozený v září 1863 v Božím Daru, společně s domem č. p. 111 pod hradem na místě bývalé vysoké pece. Z kartonů se v ní vyráběly podle přání objednavatelů nejrůznější druhy obalů. Převažovaly mezi nimi krabičky na šperky a krabice na oplatky, které nacházely odbyt v západočeských lázeňských městech, v menší míře pak krabice na léky, bonboniéry a parfémy a kazety pro příborové soupravy. V pozdějších letech se její výrobní program rozšířil i o atrapy různých předmětů z papírové hmoty, struny a foukací harmoniky.
Od roku 1919 vedl Anton Rossner společně se svým synem Ottou, kterému ji – jako jedinému majiteli – předal v lednu 1928. V té době měla na čtyřicet zaměstnanců, nicméně v následujících letech musela čelit dopadům hospodářské krize, která na několik let ochromila celou ekonomiku. Kartonážka nezastavila práci ani po roce 1945. Počet jejích pracovníků klesl na dvacet a mezi jejími produkty převažovaly krabice pro karlovarské lázeňské oplatky. V roce 1948 došlo k jejímu začlenění do národního podniku Západočeské papírny, který následně rozhodl o ukončení jejího provozu.
PR
Zdroje:
Petr RAK, Z historie podnikání. In: Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku, Žehušice 2003, s. 112-113.
Jan HORVÁT, K historii papíren v Zásadě u Rašovic a v Perštejně. In: P. Rak (red.), Comotovia 2009. Sborník příspěvků z konference věnované 200. výročí regionálních vojenských akcí napoleonských válek (1809–2009). Chomutov 2010, s. 146-167.
Papírna Pernštejn, Dostupné z
Firma Papírny Pernštejn spol. s.r.o., 2023, Archiv JP
Název firmy při vstupu do závodu, 2023, Archiv JP
Vstup do závodu Papírny Pernštejn spol. s.r.o., 2023, Archiv JP
