Lehký průmysl

Továrna na prýmky a přádelna umělého hedvábí Ludwiga Breitfelda v Perštejně

Pod kopcem v severním cípu Perštejna, na kterém stojí zřícenina stejnojmenného hradu, se stékají Hučivý a Malodolský potok, aby se pak po necelých dvou kilometrech společně vlily před nádražím u mostu v Lužném do Ohře. V klínu nad jejich soutokem, přímo pod hradním ostrohem vznikla patrně ještě před třicetiletou válkou vysoká pec. Její širší okolí se postupně proměnilo v centrum železářské výroby, tvořené drtírnou železné rudy, drtírnou strusky, skladištěm dřevěného uhlí, stájí, kůlnou pro vozy a třemi hamry, rozloženými podél proudu obou potoků. První z nich, tzv. horní, se nacházel nedaleko od vysoké pece, u Malodolského potoka, hned pod hrází rybníka.

Když vysoká pec v roce 1868 definitivně ukončila činnost, získal tento hamr, nesoucí čp. 47, Gustav Müller ze Stráže nad Ohří a po nějaký čas v něm vyráběl blíže neurčené zbraně, pravděpodobně puškové hlavně. Roku 1889 koupil hamr Wenzel Weissgerber z Vejprt a nechal jej zbořit. Společně s podnikatelem Wingsem pak na jeho místě postavili továrnu na prýmky. K získávání energie sloužilo, stejně jako u železářského hamru, vodní kolo.

Wings se později stal jejím jediným majitelem a roku 1900 ji prodal. Kupujícím byl Ludwig Breitfeld. Narodil se v srpnu 1868 v Kovářské a do Perštejna se v lednu 1901 přistěhoval z Vejprt, kde se z jednatele továrny vypracoval v bohatého soukromníka. Se svým novým působištěm se rychle sžil a v letech 1908-1918 dokonce zastával funkci starosty Perštejna, který se na přelomu 19. a 20. století – přesto, že v něm i v jeho okolí byla v provozu celá řada průmyslových podniků a několik pecí na vypalování vápna – změnil na vyhledávané turistické letovisko na úpatí Krušných hor.

Od roku 1906 začal Breitfeld svůj podnik systematicky zvětšovat a modernizovat. Nejprve rozšířil objekt továrny přistavěním zadního traktu. Nové prostory umožnily obohatit sortiment výroby o přádelnu umělého hedvábí. Zpracovávalo se na strojích, dovezených ze saského Chemnitz. V letech 1907-1911 podstatně obměnil energetické zdroje továrny. Místo vodního kola byly instalovány dvě vodní turbíny; další elektřinu vyráběl generátor, poháněný parním strojem o výkonu osmdesáti koňských sil.

Současně byla postavena nová třípodlažní tovární budova s mansardovou střechou podle projektu stavitele Antona Schödera z Klášterce nad Ohří a do výrobního programu zařazeny i nábytkové prýmky a lemovky na klobouky. Nová továrna ještě stačila zažít tři roky předválečné prosperity, kdy její výrobky, které se dosud prodávaly pouze na území rakousko-uherské monarchie, rychle pronikly na trhy v Rumunsku, Bulharsku, Turecku a dokonce i v Sýrii a Egyptě.

V době první světové války došlo k prudkému poklesu výroby a situace se nezlepšila ani po ní, kdy chyběly suroviny i odbyt pro hotové výrobky. Uprostřed této neradostné situace, v roce 1920, Ludwig Breitfeld zemřel. Podnik převzali jeho stejnojmenný syn a zeť Walter Altena. Těm se podařilo obnovit výrobu v plném rozsahu a učinit z něj největší továrnu v Perštejně, poskytující práci sto dvaceti lidem.

Po roce 1945 byl do továrny dosazen národní správce a počet zaměstnanců poklesl na čtyřicet. Nejprve jí hrozila likvidace. Výměrem Fondu národní obnovy v Praze z 19. března 1948 byla ale nakonec pod názvem „Továrny stuh a prýmků, národní podnik, závod Ludvík Breifeld, Perštejn nad Ohří“ začleněna do národního podniku „Továrny stuh a prýmků Krnov“ a provoz se podařilo zachovat.

V polovině padesátých let minulého století získala bývalá Breitfeldova továrna nového vlastníka – výrobní družstvo Vkus z Teplic v Čechách, které v ní šilo spací pytle a konfekci. V roce 2008 koupil její budovu perštejnský podnikatel Miroslav Chalupník a upravil její interiér na minipivovar a restauraci.

PR

Zdroje:

SOkA Most – Ludvík Breitfeld, Výroba prýmků Perštejn 1910-1947.

Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011, s. 36.

Zdena BINTEROVÁ, Perštejn a okolí, Chomutov 1999, s. 23, 25 a 28.

Breitfeldova textilní továrna v Perštejně po přestavbě v letech 1907-1911, počátek 20. století, (SOkA Kadaň, Kronika obce Perštejn)