Lehký průmysl

Pivovar v Prunéřově

Prunéřov vznikl v polovině 13. století jako ves založená německými kolonisty. Panské sídlo – renesanční tvrz – si zde postavil až na konci 16. století Bohuslav Felix z Fictumu, ale zda byl již tehdy součástí panské rezidence pivovar, není jisté. Jako pobělohorský konfiskát získal prunéřovské panství Jaroslav Bořita z Martinic a kolem roku 1630 nechal přestavět fictumovskou tvrz na pozdně renesanční zámek. K jeho hospodářskému zázemí již patřil i pivovar (na etiketách, používaných před druhou světovou válkou se jako letopočet založení pivovaru udával rok 1648), který se stal hlavním dodavatelem panského piva do vesnic prunéřovského dominia. Podle berní ruly byla kapacita jedné várky asi 40 hl.

Nový život prunéřovskému pivovarnictví vdechlo přesunutí výroby do nového účelového a moderního továrního provozu, iniciované v roce 1869 tehdejším majitelem velkostatku Prunéřov, Karlem Friedrichem Ottou, hrabětem Wolkenstein-Trostburg.

Provoz nového pivovaru pokračoval i za nových majitelů prunéřovského velkostatku. V roce 1888 jej koupil Franz Preidl, textilní továrník z České Kamenice, který jej o rok později převedl na svého synovce Emanuela Karsche (narozeného 1911), po němž jej zdědil jeho syn Franz Karsch (narozen 1934). Oba Karschové se při správě rodinného majetku starali především o přádelny bavlny v České Kamenici, kde trvale pobývali a aktivně se tam podíleli i na komunální politice (Emanuel byl členem městské rady a Franz, stejně jako jeho prastrýc, zasedl do purkmistrovského křesla na českokamenické radnici).

Nezanedbávali však ani svůj prunéřovský velkostatek. Starali se o opravy zdejšího zámku a iniciovali rozsáhlé záchranné stavební práce na zřícenině hradu Hasištejna, který se nacházel v lesích patřících k prunéřovskému velkostatku. Systematickou pozornost věnovali i jeho hospodářské činnosti, mimo jiné také potřebným modernizacím strojního vybavení pivovaru. Jeho produkty nesly podle začátečních písmen jména a příjmení majitele ochrannou značku EKA.

Před první světovou válku dosahovaly roční výstavy prunéřovského pivovaru až 27 000 hl. Nejvíce piva (31 000-42 000 hl) se v něm vyrobilo v letech 1927-1933, pak se výroba snížila na cca 25 000 hl ročně. I tak však řádově o třetinu převyšovala produkci pivovaru v sousední Kadani.

Robustnost strojního vybavení a větší objem vyprodukovaného piva vedly k tomu, že pivovar v Prunéřově zůstal v provozu i po druhé světové válce a když v roce 1948 skončila výroba v kadaňském pivovaru, stal se jediným dodavatelem piva pro celý okres Kadaň. Byl začleněn do národního podniku Chebsko-karlovarské pivovary a jeho pivo dostalo název Korbel. Objem vyrobeného piva se v 50. letech každoročně dosahoval 25 000-35 000 hl.

V roce 1960 byl okres Kadaň zrušen a většina jeho správního obvodu byla připojena k okresu Chomutov. V rámci těchto územně-administrativních změn se pivovar v Prunéřově stal součástí národního podniku Severočeské pivovary Louny.

I když v té době již začínalo být zřejmé, že Prunéřov bude zlikvidován kvůli těžbě uhlí, stále rozhodující úřady nevyloučovaly možnost, že zůstane zachována jižní část vesnice, v níž se nacházel i pivovar. K tomu ale nakonec nedošlo a protože zrušení prunéřovského pivovaru znamenalo citelný pokles dodávek piva pro Chomutovsko (v letech 1960-1965 jeho roční výstavy vzrostly a pohybovaly se ve vysokých hodnotách 35 000-45 000 hl piva), zůstával v provozu až do takřka poslední chvíle. V roce 1967 se k němu těžní jáma povrchového hnědouhelného dolu Nástup přiblížila natolik, že musel ukončit výrobu a následně došlo k jeho demolici.

PR

Zdroje:

Zbyněk LIKOVSKÝ, České pivovary 1869-1900. Praha 2005, s. 200-201.

Zbyněk LIKOVSKÝ, Pivovary československého území 1901-1950. Příloha časopisu Kvasný průmysl, Praha 1996, s. 161-162.

Zbyněk LIKOVSKÝ, Pivovary českých zemí 1948-1989, Praha 2008, s. 41-42.

Vor der Brauerei in Brunnersdorf, Kaadner Heimatbrief č. 468, Januar 1989, s. 1.

Zdena BINTEROVÁ, Zaniklé obce Chomutovska II. V povodí Lužického a Prunéřovského potoka, Chomutov 1995, s. 38-40.

Jiří KOPICA, Prunéřov – osud jedné zlikvidované obce, Monumentorum Custos 2017, s. 78-84.

Reklamní tácek pivovaru, 1. polovina 20. století, Archiv PR

Vstupní brána do prunéřovského pivovaru, 1. polovina 40. let 20. století, (Petr RAK, Z historie podnikání. In_ Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku, Žehušice 2003, s. 118.)