Lehký průmysl

Společný podřipský cukrovar v Roudnici 

Společný podřipský cukrovar v Roudnici byl založen v roce 1871 statkářem z Lounek Václavem Kratochvílem, předsedou Rolnické akciové společnosti. Kapitál akciové společnosti činil 200 000 zl. rozdělený do 1 000 akcií a prvním ředitelem cukrovaru byl Hynek Šolc. Cukrovar byl členem Společenstva cukrovarů v Lovosicích a okolí a později Podřipské agencie společně s cukrovary v Bohušovicích, Mšeném, Doksanech, Lovosicích, Libochovicích, Velvarech, Mostě, Štětí, Židovicích a Sulejovicích. Řepu odebíral z předem určených a vybraných obcí určených ve smlouvě agencie. Řepu též pěstoval na vlastních či pronajatých pozemcích. (Například v roce 1944/1945 patřily do rajonu cukrovaru obce Bechlín, Bezděkov, Brzánky, Ctiněves, Černěves, Černouček, Dobříň, Hracholusky, Kleneč, Kozlovice, Krabčice, Kyškovice, Ledčice, Libkovice, Mněteš, Podlusky, Předonín, Roudnice, Rovné, Vesce, Vetlá, Vědomice a Záluží). Cukrovar provozoval též filiální váhy, na kterých během řepné kampaně zaměstnával vážné. Tyto váhy se nacházely v obcích Ctiněves, Kostomlaty pod Řípem, Mnětěš, Dobříň, Kleneč, Bříza a Straškov. Denní kapacita rolnického cukrovaru byla 700 tun zpracované řepy. V kampani 1912/1913 vyrobil cukrovar 75 011 q cukru. K odvozu cukru byla kromě povozů využívána též železnice a řeka Labe. Od roku 1917 používala společnost vedle českého i název německý – Zuckerfabrik-Gesselschaft in Raudnitz am Georgensberg (tento název byl užíván i během okupace během druhé světové války). Ve stejném roce, kdy se funkce ředitele ujal E. Kolár, firma tehdy zaměstnávala dvě stě padesát lidí.

V letech 1924-1925 prošel cukrovar rozsáhlou rekonstrukcí. V řepné kampani let 1934-1935 bylo vyrobeno 23 000 q surového cukru a 3 255 q melasy. V této době se počet zaměstnanců pohyboval v rozmezí padesáti (mimo kampaň) až čtyři sta padesáti (v kampani). Kampaň začínala v závislosti na počasí na konci září, kdy bylo nutno připravit prostory pro skladování řepy. Dále se kromě výroby zaměstnanci podíleli na nakládce řepy na vahách. Cukrovar trápil i častý nedostatek pracovníků, za prací tak do Roudnice přicházeli dělníci z Klatovska, ze Slovenska  nebo z Polska. V roce 1935 se stal ředitelem cukrovaru Jaroslav Šilhavý, jenž byl v říjnu 1941 spolu s dalšími činovníky ilegálního Sokola zatčen a internován v Malé pevnosti v Terezíně. Odtud byl transportován do Osvětimi, kde v roce 1943 zemřel.

V roce 1937 sestával cukrovar z těchto objektů – Řepník a remisa pro lokomotivu, Varní síň, Budova nalévárny vakua a cukerních půd, Přístavek kanceláře finanční kontroly, Dělnický byt s předsíní, Budova pro míchadla na zadní produkty, Přístavek záchodů a koupelny, Přístavek na hašení vápna, Vápenka, Cukerní skladiště a kalolisy, Filtrační a vodní věž, Budova napáječek a laboratoře, Strojnická dílna a technická kancelář, Kotelna, Kovárna, Kotlářská dílna, Vodárna, Kolna na uhlí, Tovární komín, Vozová váha, Úřední budova, Strážnice, Byt vážného a kantýna, dva Obytné jednopatrové domy, Obytný dům pro dělníky, Domek vrátného, Vagonová váha a další hospodářské budovy a skladiště.

Během druhé světové války cukrovar pokračoval ve výrobě ve stejném rozsahu jako před válkou, pouze se mírně změnil jeho rajon. 26. června 1942 „na I. půdě slavnostně vyzdobené za přítomnosti všeho osazenstva uspořádán projev věrnosti Říši a odsouzení atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha“. V únoru 1945 byly některé budovy cukrovaru zabrány brannou mocí.  Německá armáda opustila továrnu 7. května 1945. Velké škody utrpěl cukrovar při bombardování 9. května 1945, kdy byl zasažen asi patnácti bombami, z toho dvěma velkými, které dopadly na dvůr a způsobily značnou škodu. 16. května byla zvolena národní závodní rada, v jejímž čele stanul Zdeněk Mikyna. V řepné kampani 1945/1946 bylo zpracováno 6 300 q řepy denně a celkově bylo vyrobeno 33 600 q cukru.

V srpnu 1945 podala správní rada cukrovaru žádost o združstevnění cukrovaru společně s lihovarem, k čemuž nedošlo a závod byl 9. ledna 1946 zestátněn. Poslední zasedání správní rady akciové společnosti se konalo 2. července 1948, kdy bylo předáno vedení podniku řediteli Bohumilu Zimmermanovi, dřívějšímu technickému správci cukrovaru. Poté prošel cukrovar několika národními podniky a v roce 1961 zde byla výroba pro zastaralost zařízení zastavena. Část cukrovaru byla zbořena a zbylé budovy využíval národní podnik Balírny Praha.

IČ

Zdroje:

SOkA Most – AF NAD 843 - Společný cukrovar podřipský, a. s., výroba surového cukru a melasy, Roudnice nad Labem.

Compass – Industrie und Handel Čechoslowakei, Praha 1925, 1929, 1936.

Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011.

Společný cukrovar podřipský v Roudnici, Dostupné z: <http://www.securityprinting.org/akcie/obory/130/11300_019-spolecny-cukrovar-podripsky-v-roudnici-nad-labem.htm> (citováno 2025-01-03).

Litoměřický deník, Vzpomínka na ředitele cukrovaru Jaroslava Šilhavého umučeného nacisty, Dostupné z: <https://litomericky.denik.cz/zpravy_region/vzpominka-na-reditele-cukrovaru-jaroslava-silhaveho-20170816.html> (Citováno 2025-01-03).

Akcie cukrovaru, 1872

Plán cukerní váhy ve Straškově, počátek 20. století, (SOkA Most, AF NAD 843 - Společný cukrovar podřipský, a. s., výroba surového cukru a melasy, Roudnice nad Labem.)