Lehký průmysl

Meva Roudnice nad Labem 

U zrodu závodu v Roudnici nad Labem stála firma Rechmann et Mestitz, jež vznikla v roce 1883 a založili ji Emanuel Rechmann a Salamon Mestitz. Původně se zabývala obchodem (např. sklem a porcelánem). V roce 1889 se název firmy změnil na S. Mestitz et Sohn a roku 1901 bylo do obchodního rejstříku firmě zapsáno výhradní zaměření na průmyslovou výrobu železného a kovového zboží. Konkrétně se jednalo o jízdní kola, vysavače prachu a jiné potřeby pro domácnost. V závodě pracovalo sto padesát zaměstnanců, firma sídlila v ulici Na Urbance a v roce 1905 byly postaveny budovy v Řipské ulici roudnickým stavitelem Aloisem Samohrdem, jež byly v roce 1911 rozšířeny stavitelem Stanislavem Plechatým. V letech 1914-1915 se dostali Mestitzové do soudního sporu s francouzskou firmou o patent na vysavač prachu značky Atom. Tento soud prohráli, což je ve spojení s nepříznivou hospodářskou situací během první světové války přivedlo do finančních potíží, a tak svůj podnik prodali Akciové společnosti pro průmysl zbožím kovovým v Praze na Smíchově (Aktiengesellschaft für Metalwaren Industrie).

Tato firma byla založena v roce 1897 a protokolována byla 21. října 1898. Prvním ředitelem firmy byl Josef Oplatek. Základním cílem založení akciové společnosti bylo odkoupit již existující firmu Josefa Kutzera, sídlící v Praze na Smíchově a zabývající se výrobou plechového a lakovaného zboží. V krátké době došlo k rozšíření výrobního sortimentu, což bylo umožněno připojením dalších závodů. Na konci první světové války se akciová společnost skládala z těchto závodů – Hlavní závod Praha-Smíchov, dva závody v Jablonci nad Nisou, Nové Strašecí, Roudnice nad Labem, Kralupy a Brno. V okolních zemích to byly závody ve Schwarzenbergu a Lösnitz v Sasku, v rakouském Kremsu a v Budapešti. Obrovský rozmach byl výsledkem velkých vládních zakázek, kdy se téměř všechny závody podniku orientovaly na válečnou výrobu – vyrábělo se střelivo, granáty, šrapnely, ostnatý drát. Společnost v té době ve všech provozech zaměstnávala okolo dvou a půl tisíce pracovníků. V roce 1918 byla firma protokolována pod názvem MEWA, akciová společnost pro průmysl zbožím kovovým (v roce 1923 došlo ke změně názvu na MEVA, akciová společnost pro průmysl zbožím kovovým). Firma i nadále prosperovala a rozšiřovala se, takže v roce 1923 měla kromě výše zmíněných ještě pobočky v Karlových Varech a Vilímově a filiálky ve Vídni, Berlíně, Paříži, Bruselu, Montevideu, Buenos Aires a Madridu.

Firma v této době vyráběla v Praze na Smíchově stolní domácí a kuchyňské nářadí, podnosy, svítilny, koupací vany, obaly a předměty pro reklamu, v Novém Strašecí domácí kuchyňské a galanterní zboží ze dřeva, vycházkové a deštníkové hole, v Roudnici nad Labem pozinkovaný materiál, železné sudy a jiné plechové obaly, ve Vilímově drátěné výrobky (klece na ptáky, náhubky apod.) a ve Schwarzenbergu domácí a kuchyňské niklové, hliníkové a lakované nářadí. V Budapešti se pak vyráběly plechové rolety, jiné plechové zboží a visací zámky.

V roce 1930 dolehla na společnost finanční krize. Došlo k prodeji závodu v saském Schwarzenberku, domů v majetku firmy v Praze a v následujícím roce se společnost ocitla na pokraji krachu. Ten se podařilo odvrátit prodejem závodu v Novém Strašecí firmě Kaldor-Mautner a spol. za celkovou cenu 500 000 Kč. Prodán musel být též základní závod na Smíchově, jenž koupila akciová společnost Křižík-Chaudior za 5 000 000 Kč. Celý provoz byl tedy soustředěn do závodu v Roudnici nad Labem, který byl stavebně rozšířen a zreorganizován a zmodernizovány byly též jednotlivé provozy. Díky těmto opatřením se podařilo zmírnit krizi, snížit dluhy, a dokonce došlo ke zvýšení vlastních prostředků o 3 000 000 Kč. K postupnému vzestupu firmy došlo v roce 1935, kdy hospodařila již se značným ziskem. Problémy však přetrvávaly v exportu. Dobrých hospodářských výsledků bylo dosahováno i v dalších letech, ke zhoršení došlo až v souvislosti s politickými událostmi v roce 1938. V témže roce, kdy v závodě  tehdy pracovalo dvě stě třicet čtyři zaměstnanců, z toho devětatřicet úředníků, byl ředitelem podniku jmenován Ing. Ladislav Odstrčil.

V období druhé světové války se závod podřídil válečné výrobě a vývoz do Anglie a Francie byl nahrazen vývozem do Německa. Zrušena nebo omezena byla výroba podnosů, domácího a kuchyňského nádobí, hliníkového zboží, luceren, sudů, popelových nádob, van, necek a pařáků, a naopak byla zavedena výroba oteplovacích lahví, ponorných čističů a chladičů pro tanky.  V roce 1940 byla postavena nová administrativní budova, do pronájmu byla získána tzv. Krausovna – rozestavěná továrna v místní části Bezděkov, a dokonce byla zvažována koupě nemovitostí firmy Orel v Bezděkově za 500 000 Kč. Na konci roku 1944 bylo v podniku zaměstnáno čtyři sta sedmdesát šest dělníků a osmadevadesát úředníků, z nichž řada byla totálně nasazených.

Po osvobození se výrobní sortiment vrátil k předválečnému stavu. V důsledku odchodu totálně nasazených zaměstnanců došlo k poklesu stavu pracovníků na tři sta. Na základě vyhlášky ministra průmyslu ze dne 27. prosince 1945 byla MEVA, akciová společnost pro průmysl zbožím kovovým dnem 27. října 1945 znárodněna zestátněním a vyhláškou ministerstva průmyslu ze dne 7. března 1946 byl zřízen národní podnik MEVA. Do majetkové podstaty národního podniku byly začleněny v roce 1946 podniky Richard Herold, Chomutov, E. Luft, Děčín, v roce 1947 firmy Jan Langecker, Ústí nad Labem, Auerova společnost, a. s. Berlín, odštěpný závod Teplice a v roce 1948 ještě firmy K. Schneider, klempířství Vítkovice, Zinkovna bratří Bachlíků, Chomutov a Železárny Rotava - Nejdek. V roce 1948 došlo k začlenění Mevy do Chotěbořských kovodělných závodů, n. p.

V roce 1950 vznikl opět samostatný národní podnik Meva s osmi pobočnými závody a hlavním sídlem v Roudnici nad Labem. O rok později byla zastavena výroba produktů s niklovanou úpravou a zároveň vzrostla výrobní poptávka po popelnicových nádobách. V roce 1953 byla opětovně zahájena výroba hliníkového nádobí, lihoplynových a dvouhořákových vařičů, jejichž výroba se později přesunula do závodu v Telnici. V roce 1956 se začalo s výrobou kovových přepravek, která dosáhla postupně 450 000 ks za rok. 1. dubna 1958 byla Meva převedena do sdružení národního podniku Sfinx České Budějovice (od roku 1963 jako závod 06). V letech 1960-1961 byla v provozu Bezděkov vybudována zinkovna na žárové zinkování. Byly zde čtyři zinkovací vany a kontinuální linka na moření přepravek a popelnic v kyselinových a oplachovacích lázních. Jednalo se o tehdy největší zinkovací vanu v republice. Od 1. ledna 1967 se Meva stala přímo řízeným závodem nově vytvořeného seskupení podniků Omnia Bratislava a ještě v témže roce se do výrobního programu dostala nová řada spotřebičů na propan-butan (vařiče, teplomet, gril a pájecí souprava).

V dalších letech se podnik snažil o zvýšení a zkvalitnění výroby.  Vzrostla výroba odpadových nádob, a to až na 220 000 kusů ročně, od roku 1972 se v sortimentu objevili dýchací přístroje pro hasiče a záchranáře a byly též vybudovány nové výrobní haly a sklady a nová administrativní budova v Bezděkově. V březnu 1989 byl založen státní podnik Meva Roudnice nad Labem. V květnu 1992 pak z rozhodnutí vlády vznikla akciová společnost Meva, která byla privatizována v první vlně kuponové privatizace. S ohledem na vývoj hospodářství a podmínky trhu bylo nutno uskutečnit některé změny – jednak v sortimentu výrobků a též v organizaci firmy, kde došlo k rozdělení na divize Urbanka a Bezděkov. Zároveň byl zaveden automatizovaný informační systém. Zkvalitnění výroby si vyžádalo investice do nových výrobních linek, např. linka na výrobu sudů, kontejnerů nebo mořírny s neutralizační stanicí. Důležité investice prováděla firma i v dalších letech (v roce 2020 např. CNC vysekávací lis) a dodnes tak své výrobky úspěšně dodává na trhy v Německu, Francii, Rumunsku či Bulharsku.

IČ

Zdroje:

SOkA Most – AF NAD 1092, Meva, a. s., Roudnice nad Labem (1897 – 1950).

SOkA Most – AF NAD 1694, Meva, s. p., Roudnice nad Labem (1894 – 1993).

Meva, a. s. – Almanach 1898 – 1998, Ústí nad Labem 1998.

SOA Litoměřice – AF NAD 711, Krajský soud Litoměřice, kniha inv. č. 975, sig. Ges. III/11.

SOA Litoměřice – AF NAD 711, Krajský soud Litoměřice, kniha inv. č. 1051, sig. C II/41.

MEVA a.s. - ,,VÝROBKY PROVĚŘENÉ GENERACEMI. Dostupné z: ,https://www.mevatec.cz (citováno 11.2.2025).

Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011, s. 310.

Kuchyně, 1915, SOkA Most

Logo Meva, 1998, (Almanach 1898 - 1998, Roudnice nad Labem)

Pohled na závod v Roudnici nad Labem, bez data, Almanach