Pragochemia a Roudnický lihovar a rafinerie v Dobříni
Vývoj firmy Pragochemia úzce souvisel s vývojem a historií Roudnického lihovaru Pick a spol. v Dobříni. Lihovar v Dobříni byl založen mezi lety 1870-1873 a do obchodního rejstříku byl zapsán až v roce 1900 pod názvem Roudnický lihovar a rafinerie v Dobříni Pick a spol. (Raudnitzer Spiritusfabrik und Raffinerie). Spolumajiteli byli Štěpán Pick ze Smiřic a Leopold Brumlík z Prahy. Vyráběl se zde pitný líh pro tuzemskou spotřebu i k vývozu, ale později se vyráběl též pro potřeby motoristů (líh se mísil s benzolem). Od roku 1924 zde byla vyráběna směs Dynalkol, kterou později nahradila směsí bezvodého lihu a benzinu (motorový líh). V roce 1929 byl v Dobříni postaven první přístroj v ČSR na velkovýrobu bezvodého lihu.
Po smrti původních majitelů přešel lihovar v roce 1903 na jejich nezletilé potomky – Josefa Picka a Jiřího, Františka a Marii Brumlíkovi (do roku 1919 byli zastupováni poručníky). V roce 1914 měl lihovar pětačtyřicet zaměstnanců, parní stroj měl výkon 100 HP a vyváželo se například do Německa, Švýcarska nebo Turecka. Tehdejší specialitou podniku byl Raudnitzer alcool pasteurisé. V roce 1929 měl lihovar padesát zaměstnanců a vyráběl líh, denaturovaný líh, Dynalkol, Amylacetát a výrobky pro farmaceutické účely.
Mezi lety 1921-1922 vznikla v prostorech lihovaru firma Pragochemia, jejímiž zakladateli byli JUDr. Jiří Brumlík, tehdejší majitel lihovaru Josef Pick a JUDr. Vítězslav Jermář. Výroba Pragochemie, jež se zabývala výrobou a prodejem léčivých specialit a zubolékařských přípravků, byla umístěna v nevyužívaných prostorách lihovaru, jež byly stejně jako výrobní program obou firem rozšiřovány.
Historie firmy ve 30. letech 20. století není příliš známá. K podstatným změnám došlo v době okupace, kdy byl do Pragochemie v roce 1941 dosazen říšský správce, v roce 1942 byla firma arizována a výroba v lihovaru byla zastavena. Ve stejném roce byla Pragochemia z příkazu říšského protektora prodána bratrům Werneru (lékárník z Berlína) a Hansovi (zubař z Míšně) Georgiovým, v důsledku čehož došlo ke změně názvu na Pragochemia – Dr. Georgi a spol. Předmětem podnikání se vedle výroby a prodeje chemických látek, jedů a léčiv stala též výroba a prodej hutních a montánních produktů. Do výrobního sortimentu náležely např. léky jako Aphlox, Calcium-syrup, Fluocarin, Lavaderma – přípravek na mytí pokožky a Paradentol – masážní pasta. Výhradním odbytištěm bylo tuzemsko a převážná část surovin pocházela z vlastních zdrojů (některé byly získávány v Německu). Pragochemia měla osm základních výrobních oddělení – laboratoř chemickou, farmaceutickou, analytickou, tabletovací oddělení, ampulárnu – injekční oddělení, výrobnu Calcia-glukonátu, výrobnu Pevitonu a oddělení výroby zubolékařských přípravků Dental. (Od roku 1929 byla v provozu výrobna dentálních cementů a v roce 1938 nově zřízena budova pro plynové pece). V roce 1943 byl zřízen sklad v místnostech dřívější továrny na mýdlo Savona, kde byla rovněž zastavena výroba z důvodu arizace. Jak bylo uvedeno výše, výroba v lihovaru Pick byla v roce 1942 zastavena a Pragochemia tak převzala všechny prostory této firmy kromě speciální lihovarské části. Výrobní a rafinační kampaň v lihovaru byla obnovena k 1. březnu 1946.
Počet pracovníků podniku v roce 1942 činil celkem sto devadesát osm osob – devětatřicet zaměstnanců pracovalo v Praze na ústředí firmy jako administrativní a technické síly, devět dělníků bylo zaměstnáno ve skladu a prodejně a v továrně v Dobříni pracovalo sto padesát osob (dvaadvacet úředníků a sto dvacet osm dělníků). Hrubý obrat v roce 1938 firmy činil 5,6 milionu korun, v roce 1941 10,7 milionu a v roce 1944 zhruba 22,7 milionu korun.
V roce 1945 se vedení Pragochemie krátce ujal bývalý spolumajitel J. Brumlík, po jehož úmrtí v červnu téhož roku se vedení ujal F. Sladký. Vyhláškou ministerstva průmyslu byl závod 27. prosince 1945 znárodněn a od 1. ledna 1946 začleněn do národního podniku Spojených farmaceutických závodů Praha (SFZ, později SPOFA). Od roku 1948 byla výroba postupně omezována. Jedním z důvodů bylo to, že některé přípravky byly vyráběny ostatními závody SPOFA. V letech 1948-1949 se závod specializoval na výrobu pouze několika druhů přípravků, a tak byl v roce 1952 podán návrh na zastavení výroby a v letech 1954-1955 proběhla celková likvidace závodu.
Lihovar byl v roce 1940 zapsán jako veřejná obchodní společnost a byl do něj dosazen říšský správce PhDr. Bruno R. Erthal. V roce 1942 byla zastavena výroba, na základě dekretů prezidenta republiky byl podnik v roce 1945 znárodněn a od 1. ledna 1946 přešla majetková podstata firmy do Mosteckých závodů lihovarnických, a to jako pobočný závod v Roudnici nad Labem. Od března 1946 se zde vyráběl a zušlechťoval líh a potaš. V roce 1948 byl celý národní podnik Mostecké lihovarnické závody včetně pobočného závodu v Roudnici nad Labem začleněn do Severočeských lihovarů a drožďáren v Krásném Březně. V letech 1948-1950 provoz v továrně postupně ustával, část provozu byla dána do pronájmu Spojeným farmaceutickým závodům, skladní nádrže pro uložení speciálních benzinů měly v pronájmu Stalinovy závody Záluží a větší část výrobního a strojního zařízení byla postoupena podnikům zaměřeným na stejnou výrobu. 1. ledna 1950 byla část nemovitostí a zařízení předána cukrovaru v Roudnici nad Labem, což znamenalo definitivní konec lihovaru.
IČ
Zdroje:
SOkA Most – AF NAD 947 Pragochemia, Dr. Georgi a spol.
SOkA Most – AF NAD 876 Roudnický lihovar a rafinerie v Dobříni Pick a spol., Dobříň.
Obec Dobříň, historie. Dostupné z <www.dobrin.cz> (citováno 11.2.2025).
Pragochemia – inzerce výrobků, 20.-30. léta 20. století, Archiv IČ
