Pivovar v České Kamenici
Stejně jako v případě Benešova nad Ploučnicí, i v případě České Kamenice byly první zmínky spojené s vařením piva spjaty se jménem Jana z Michalovic. Zatímco v Benešově měl Jan za poplatek přenechat varnou pánev měšťanům 22. července 1392, v České Kamenici byla stejná událost datována na 22. ledna 1394. Některé zdroje pak uváděly stejnou dataci (rok 1394) pro obě města. Pokud mluvíme o pivovarnictví v České Kamenici, je důležité říci, že pivo se vařilo nejen v panském pivovaru, ale svůj mok produkovalo také právovárečné měšťanstvo, které na konci 19. století neslo název Pivovarská komuna v České Kamenici (Bräucommune Bömisch Kamnitz). Tato komuna odvozovala své počátky právě od roku 1394. Počátky panského pivovaru je možné hledat v době pobělohorské, přičemž existenci objektu bezpečně dokládá až berní rula z roku 1654.
Řemeslný pivovar rodu Kinských se měnil v průmyslový podnik poměrně pomalu. Roku 1858 (nejpozději však roku 1865) došlo k vybudování hvozdu anglického typu, což byl jeden z výrazných kroků k moderní době, a v 60. letech 19. století byl vybudován nový sklep a lednice. S celkovou obnovou se pokračovalo i v 70. letech, kdy byly rekonstruovány varny, spilky a chladírny a byly také rozšířeny ležácké sklepy. Tyto změny se udály pod taktovkou Ferdinanda Bonaventury Kinského, který zdědil knížecí titul už v prvním roce svého života (1834) a zemřel roku 1904, tedy v době, kdy byl českokamenický pivovar regulérním průmyslovým podnikem. Co se týče dalších jmen, s nimiž byl panský pivovar v průmyslové éře neodmyslitelně spjat, je bezpochyby nutné zmínit sládka Karla Tischera, který se zde staral o kvalitu zlatavého moku plných třicet let (1907-1937). Tischer navázal na rodinnou tradici, když nejprve po svém otci Františkovi převzal pivovar ve Vrkoslavicích u Jablonce nad Nisou, kde strávil tři roky, a poté zasvětil téměř celý svůj profesní život českokamenickému podniku. V kampani 1929/1930 se Tischerovi dokonce podařilo překonat hranici 30 000 hl a tím se přiblížit k výstavům první dekády 20. století. Ve zmíněné kampani pracovalo v podniku šestatřicet zaměstnanců. K růstu podniku dopomohlo jistě i odkoupení nejbližší konkurence – tedy měšťanského pivovaru, jehož výstav v té době nedosahoval ani třetiny výroby panského pivovaru.
Stejně jako celá řada menších pivovarů, i podnik měšťanské komuny zažíval své nejlepší doby před první světovou válkou. V souvislosti s tímto podnikem se sluší připomenout alespoň památný rok 1894, kdy si právovárečníci připomněli pět set let svého práva. Při této příležitosti vznikl spis Kurze Denkschrift zum Undenken an das 500jährige Jubiläum der Bräubürgerschaft in Böhm. Kamnitz, ale nejen to, jubileum bylo také náležitě oslaveno a den oslav připadl na 27. srpna. Ráno byli občané České Kamenice probuzeni hlasitým vyvoláváním, které jim tuto slávu připomínalo, následovala slavnostní mše, kolem čtvrté hodiny odpoledne se účastníci slavnosti sešli k hale měšťanského pivovaru, aby vyslechli slavnostní projevy, a oficiality pak postupně přešly ve volnou zábavu (eine äusserst animirte Stimmung). Součástí slavnosti byla pochopitelně také konzumace měšťanského piva, přičemž šlo o první várku uvařenou z vody nového českokamenického vodovodu.
Úspěchy panského podniku byly na přelomu 20. a 30. let 20. století vystřídány stagnací v době hospodářské krize. Došlo k propouštění zaměstnanců a snížení výstavu, který se až do konce existence podniku pohyboval mezi 10 000-18 000 hl. Nejlepších výsledků v tomto období podnik dosahoval v době jeho začlenění do Sudetské župy, konkrétně v letech 1943-1944. Po druhé světové válce byla na podnik uvalena národní správa a závod byl v letech 1945-1946 spravován prozatímními národními správci Ing. Josefem Česalem, jenž byl ředitelem cukrovaru v Hospozíně, a Ottou Pickem, ředitelem ústředního ředitelství Kinského. Poté přešel pod Státní pivovary a následné pod Severočeské pivovary n. p. Provoz byl v rámci centralizace výroby ukončen roku 1951. V poválečné době v České Kamenici začínal svou kariéru sládka Josef Jánský, který zde vařil po celé období třetí republiky a jehož jméno je spojováno s dnešním Ostravarem, kde Jánský působil od počátku 50. let až do roku 1982.
Budovy původního panského pivovaru byly roku 2011 odkoupeny společností K24 s.r.o. a o dva roky později začala rekonstrukce celého areálu, která měla pivovaru vrátit jeho původní účel. Tak se i stalo a 10. prosince 2015 se v podniku opět začalo vařit pivo. Zpočátku se jednalo pouze o klasický sortiment zahrnující ležáky a výčepní piva, ale od roku 2018 závod začal výrobu rozšiřovat také na svrchně kvašená piva.
JG
Zdroje:
Kurze Denkschrift zum Undenken an das 500jährige Jubiläum der Bräubürgerschaft in Böhm. Kamnitz, Böhmisch Kamnitz 1894.
Ivan BÍLEK a kol., Česká Kamenice, Česká Lípa 2002.
Jan NĚMEC – Petr JOZA, Historie a současnost podnikání na Děčínsku a Šluknovsku, Žehušice 2012.
.jpg)
Dnešní podoba pivovaru v České Kamenici, Archiv AČ(1)
Dnešní podoba pivovaru v České Kamenici, Archiv AČ
Historická pohlednice s vyobrazením knížecího pivovaru v České Kamenici, Archiv JG
Českokamenický pivovar, přelom 19. a 20. století, Archiv JG
.jpg)
Článek připomínající 500. výročí od založení měšťanského pivovaru v České kamenici, 1894, (Gambrinus 1. září 1894, Jahr. 21, Nr. 17, s. 7.)
