Cukrovar Štětí
Historie cukrovaru sahá do konce 19. století, prameny se o něm zmiňují již od 11. listopadu 1869, kdy se poprvé sešel výbor pro výstavbu akciového cukrovaru ve Štětí. Již za tři týdny tento výbor závazně rozhodl o zamýšlené výstavbě a do ustavujícího výboru byli zvoleni první členové. Předsedou byl jmenován Augustin Miller, statkář ve Snědovicích, místopředsedou pak starosta Štětí Johann Müller, pokladníkem Franz Plitzka a zapisovatelem Joseph Seide. Byly také vypracovány stanovy, jež po vzoru sousedních továren umožnily vydat 1 000 akcií po 200 zl. pro vytvoření základního investičního kapitálu. Na první valné hromadě 6. ledna 1870 si akcionáři zvolili správní radu a výkonný výbor. Také se hned začalo s výstavbou, akciová společnost získala pozemek koupí od města Štětí, stavbu vedl stavitel Marek a technologické zařízení dodala firma Breifeld & Evands z Prahy. Cukrovar mohl být uveden do provozu už za rok, konkrétně 13. ledna 1871. Do této doby se však prodalo pouze 745 akcií za 117 000 zlatých. Proto byl na valné hromadě 31. července 1871 akciový kapitál zvýšen na 300 000 zlatých. Podle svědectví Fridricha Bernaua, který zde v této době pobýval, měli akcionáři společnosti a její orgány nejlepší snahu přivést podnik k prosperitě, avšak vedení společnosti bylo neschopné a cukrovar upadal. Továrna bojovala s nedostatkem peněz a půjčkami na vysoký úrok 10-11 %, až nakonec zbankrotovala. V srpnu roku 1881 tak byla uskutečněna dražba, ve které cukrovar za 275 000 zlatých koupili pánové Wilhelm Winterberg a Marcus Heller. Protože tento obnos nestačil na pokrytí pasiv, museli se akcionáři zříci jednoho dílu při dodávce řepy. Skutečná likvidace akciové společnosti byla ukončena až roku 1887 a cukrovar byl, řečeno soudobou terminologií, privatizován. Noví majitelé velkým nákladem modernizovali technologické zařízení a mezi lety 1882-1883 postavili vlečku ze stanice Štětí do cukrovaru.
V meziválečném období zde pracovalo okolo čtyřiceti zaměstnanců, avšak na řepnou kampaň se najímalo až čtyři sta pracovníků, kteří zde pracovali na třísměnný provoz. Tito dělníci sem přijížděli z Čech, Moravy a Slezska, po dobu své práce byli ubytováni v tzv. Novém domě č. p. 275 vedle usedlosti cirkusové rodiny Kludských a stravovali se pak v hostinci u Rynglů. V této době také majitel Rudolf Kürschner zavedl technologii na rafinování cukru. Po roce 1939 byl však cukrovar rodinám židovských společníků odňat, arizován. Zpracování cukrové řepy zde pokračovalo dál přes druhou světovou válku až do roku 1948, kdy se zde výroba po sedmdesáti sedmi letech zastavila. Cukrovar byl zrušen v souvislosti s revizí státního hospodářství a areál cukrovaru získala papírna v České Kamenici, která ho od roku 1949 začala přestavovat na lepenkárnu. Zpočátku se zde zpracovával sběrový papír, ze kterého se připravovala výchozí surovina. Lepenka i papír se v podniku vyrábí dodnes.
Následným provozovatelem lepenkárny se stal národní podnik Papírny Štětí, ustavený v červnu 1949. Rozvoj a následující investiční výstavba tohoto podniku daleko překročily hranice původního cukrovarského areálu. Tento podnik funguje do dnešní doby.
JiM
Zdroje:
Oldřich DOSKOČIL, Historie a současnost podnikání na Litoměřicku, Roudnicku, a Lovosicku, Žehušice 2009.
Miloš BÍLEK, Štětsko: historie a současnost, Štětí 2010.
Karel PAUKRATZ, Kronika města Štětí, Díl I. 1945-1978, s. 11.
Cukrovar Štětí, počátek 20. století, Archiv JiM
Dělníci před cukrovarem, kolem přelomu 19. a 20. století, Archiv občanské iniciativy RETRO ŠTĚTÍ
Pohlednice s vyobrazením pomníku Josefa II. městským cukrovarem, počátek 20. století, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Výstavba cukrovaru ve Štětí, 1870, Archiv občanské iniciativy RETRO ŠTĚTÍ
