Papírny Štětí
Ve Štětí funguje několik průmyslových závodů, avšak město je známé již skoro půl století především svými papírnami, jež jsou pro zdejší obyvatele natolik důležité, že by se historie tohoto místa dala rozdělit na dvě období – před papírnami a po papírnách.
V celém Československu došlo po květnu 1945 k přechodnému vedení všech papírenských závodů národními správci a v roce 1946 byla realizována první etapa znárodnění, která se přímo dotýkala i štětské papírny. Do vytvořeného národního podniku Severočeské papírny, Česká Kamenice (SEVPA) byly začleněny konfiskované papírny v Bělé pod Bezdězem, České Kamenici a Neštědicích. V nové organizaci znárodněného průmyslu bylo vyhláškou ministra průmyslu č. 1221 změněno znění firmy SEVPA na Papírny 25. února v České Kamenici a ke dni 1. červenci 1949 bylo provedeno vyčlenění čtyř závodů, z nichž byly zřízeny následující podniky – Papírny Štětí ve Štětí, Bělské papírny v Bělé pod Bezdězem, Děčínské papírny v Jílovém a Novosedlické papírny v Novosedlicích.
Jak již bylo zmíněno, štětské papírny vznikly v roce 1946, neboť v Československu byla velká poptávka po výrobcích ze sulfátové buničiny, jako byly například balicí papíry, pytlové papíry či pytle. Do této doby totiž podniky v Československu vyráběly výrobky pouze ze sulfitové buničiny, jež ale svými vlastnostmi nebyla vhodná pro výrobu obalových materiálů, především pytlů, s čímž se také pojila nutnost sulfátovou buničinu dovážet ze západní Evropy.
30. června 1949 tak tehdejší ministerstvo průmyslu vydalo vyhlášku, v níž založilo podnik Papírny Štětí. Rozhodovalo se o tom, kde budou papírenské závody umístěny, nicméně pro tuto lokalitu však hovořil především fakt, že leží na Labi a pro papírenskou výrobu byl dostatek vody zásadní. Podnik měl být vybudován v areálu cukrovaru, který v tu dobu končil s výrobou. Budova cukrovaru byla ale samozřejmě nevyhovující a Papírny se tedy ihned pustily do její přestavby. K cukrovarským objektům se přistavěla železobetonová budova tzv. lepenkárny a byl zde instalován stroj firmy Dörries, který byl získán z Německa jako součást válečných reparací. Právě v těchto místech se pak nepřetržitě vyráběla šedá strojní lepenka, a to až do roku 1998. Surovinami pro tyto výrobky se stal sběrový papír a Štětí se stalo jeho největším shromaždištěm a spotřebitelem.
Velikostně ale budova bývalého cukrovaru přestala vyhovovat, a proto byla mezi lety 1950-1951 zpracována urbanistická, technologická a architektonická studie a od roku 1952 byla započata realizace rozsáhlého a náročného programu výstavby tzv. Nového závodu podle projektů STAVOPROJEKT a CHEMOPROJEKT. Počítalo se s tím, že v Novém závodu se bude vyrábět ze sulfátové buničiny a budou zde papírenské stroje pro výrobu balicích a pytlových papírů. Jádro vzniklo vedle pozemku bývalého cukrovaru a obsahovalo dřevosklad, celulózku, papírnu, pytlárnu, vodárnu, odparku, údržbářské dílny, administrativní budovu a mnohé další části.
Tento podnik byl pro Československý průmysl opravdu velmi významný, což dokládalo i vládní usnesení z počátku roku 1956, které tuto stavbu prohlásilo za „vládou sledovanou“, což umožňovalo velké preference při její realizaci. V rámci reorganizace československého průmyslu byl rozhodnutím ministra chemického průmyslu č. 011/346/58 z 15. března 1958 sloučen papírenský a zpracovatelský průmysl Severočeského kraje k 1. dubnu 1958 v národní podnik Severočeské papírny Štětí, zkráceně SEPAP. Důležité je zmínit, že do tohoto podniku byly začleněny i jiné závody a cechy – Bělá pod Bezdězem, Česká Kamenice, Jílové u Děčína, Jablonec nad Nisou, Novosedlice, Varnsdorf a Žatec. Právě pro ně bylo ve Štětí zřízeno generální ředitelství národního podniku. V roce 1958 zde také naplno začala výroba balicích papírů přírodní hnědé barvy a papírových pytlů, přičemž surovinou pro tyto výrobky bylo jehličnaté dřevo rozvlákňované varným sulfátovým procesem na buničinu. Spolu s již dříve vybudovanou lepenkárnou a kartonážkou Štětí zajišťovalo velkou část tuzemské spotřeby velkých, tzv. přepravních obalů z papíru a lepenky, tedy lepenkové bedny a papírové pytle pro potravinářský, stavební a chemický průmysl.
Dalšího rozšíření se budova dočkala mezi lety 1960-1963, kdy zde byl vybudován soubor papírenských strojů ROTOSTROJ na výrobu novinového papíru a rotační papír ze Štětí byl až do roku 1989 téměř monopolní surovinou pro novinové tiskárny v Čechách a na Moravě.
V letech 1967-1974 pak probíhal velký projekt, a sice Štětí II, což byla miliardová investice soustřeďující se na tehdejší dobu úctyhodné kapacity jak z tuzemska, tak i ze zahraničí. Stavaři v této době doslova překopali nejen celý areál papíren, ale i část města pro souběžně realizovanou komplexní bytovou výstavbu. Ze Štětí se stalo jedno z nejvýznamnějších průmyslových středisek tehdejšího Severočeského kraje. Vyrostla zde sídliště s věžovými domy, sportovní stadion, internát pro učně, ubytovny a další. Důležité bylo také to, že řeku Labe překlenul most. Co se týče papírny, byl v jejím areálu vybudován provoz GRAFICKÉ PAPÍRY, což znamenalo produkci především ceninových papírů. Souběžně se realizovalo také nové zavlečkování papírny a po přeložení silnice vznikl před papírnou důstojný předzávodní prostor s parkem a novou administrativní budovou. V této době se papírna pyšnila především výrobou bělené sulfátové buničiny, k čemuž byl určen téměř sedmdesát metrů vysoký vařák Kamyr, jenž měl kapacitu 600 tun vytříděné buničiny za čtyřiadvacet hodin. Bělená sulfátová buničina zajišťovala následnou výrobu kvalitních tiskových i balicích papírů a kartonů.
Velký zlom v historii papírny nastal po roce 1989 a v následujících dvaceti letech, které pro závod představovaly především období transformace ekonomky a přizpůsobování se podmínkám tržního hospodářství. S tím souvisela i změna, která proběhla v roce 1992 a od této chvíle podnik nesl název akciová společnost Sepap. V letech 1991-1996 byl postupně podnik modernizován, pro životní prostředí města i okolí bylo důležité především to, že byla vybudována nová bělírna s kyslíkovou delignifikací, což umožnilo z výrobního procesu vyloučit nebezpečný chlor a jeho sloučeniny.
Další změny pak nastaly od roku 1995, kdy do papíren pronikla švédská společnost ASSI DOMÄN, která si koupila 22,3 % akcií. Postupně však byly odprodány závody Jablonec nad Nisou, Česká Kamenice a Bělá pod Bezdězem. V listopadu 1995 se mezi silnými akcionáři nakrátko objevila firma STRATTON INVESTMENTS Co, jejímž spoluvlastníkem byl neblaze proslulý podnikatel Viktor Kožený, nicméně jejich 40 % akcií si brzy koupila již zmiňovaná firma ASSI DOMÄN, jež se tak stala majoritním vlastníkem štětské papírny a její název změnila na ASSI DOMÄN Sepap a. s. Štětí se tedy stalo součástí nadnárodní společnosti a pro vedoucí pracovníky nově vznikla nutnost domluvit se anglicky. Strategický zájem firmy byl směřován na výrobu obalových pytlů a ekologicky nezávadné buničiny.
Roku 2000 se majitelem papírny stala rakouská firma Frantschach pulp & paper Czech a. s., jež ji od původního vlastníka koupila za 20 miliard Kč. Od této chvíle nastalo období významné restrukturalizace společnosti, která se nově začala zaměřovat na čtyři hlavni produkty, a sice na buničinu, pytlový papír, linery (krycí vrstva pro vlnité lepenky) a MG, neboli balicí papír.
Dne 16. října 2003 byla pak štětské papírny přejmenována na MONDI PACKAGING ŠTĚTÍ a. s. a její majitel ji vlastní až doteď. V České republice jsou mimo to v současné době celkem čtyři výrobní závody skupiny Mondi – ve Štětí jsou tři, největší z nich je právě Mondi Štětí a.s. a kromě toho se zde nachází i Mondi Bags Štětí a Mondi Coating Štětí. Na jihu České republiky, v Českých Budějovicích, je pak další závod a sice Mondi Bupak.
JiM
Zdroje:
Miloš BÍLEK, Štětsko: historie a současnost, Štětí 2010.
Severočeské papírny Štětí, Štětí 1981.
Jindřich PŘIBYL, Severočeské papírny národní podnik Štětí, Štětí 1977.
J. PRUSÍK, Historie výstavby a výroby Severočeských papíren n.p. závod Štětí, Štětí 1967.
.jpg)
Reklamní podniková brožura, 2. polovina 20. století, Archiv JiM(1)
Reklamní podniková brožura, 2. polovina 20. století, Archiv JiM
.jpg)
Reliéf firmy Sepap od akademické sochařky Evy Prokopové Kolmanové, 70. léta 20. století, Archiv občanské iniciativy RETRO ŠTĚTÍ(1)
Reliéf firmy Sepap od akademické sochařky Evy Prokopové Kolmanové, 70. léta 20. století, Archiv občanské iniciativy RETRO ŠTĚTÍ
Výstavba budov pro komplex štětské papírny, 2. polovina 20. století, Archiv občanské iniciativy RETRO ŠTĚTÍ
Zaměstnanci papíren během práce, 2. polovina 20. století, Archiv občanské iniciativy RETRO ŠTĚTÍ
