Lehký průmysl

Ditmar-Urbach, továrna na porcelán, keramiku a fajáns, Teplice

Továrna na porcelán, keramiku a fajáns Ditmar–Urbach byla založena bratry Otto a Alfredem Urbach v roce 1882 v Trnovanech (dnes součást Teplic). Od roku 1885 byl podnik evidován jako veřejná obchodní společnost a specializoval se na výrobu dekorativních figurek, po roce 1905 pak především na výrobu sanitární keramiky, umyvadel, klozetových mís a pisoárů. Výroba probíhala nejprve ručním formováním a od roku 1916 pak odléváním keramické hmoty do sádrových forem. Dalším produktem bylo nádobí z majoliky a keramika pro svítidla. 

Areál závodu byl v roce 1905 zcela nově vystavěn v těsné blízkosti železniční trati z Teplic do Ústí nad Labem. Od března 1906 byl závod uváděn jako pobočka Triptis a. s. v Durynsku s pobočnými závody ve Vídni, Budapešti a Teplicích, přičemž v trnovanském provozu v té době pracovalo více než čtyři sta osob. Do roku 1910 zde bylo vystavěno dvanáct kruhových pecí a potřebné technické zázemí. 

V roce 1914 byla firma vedena jako společnost s ručením omezeným s podílníky, které tvořily Triptis a. s., bankovní dům bratří Arnholdů  v Drážďanech a bankovní dům Thüringen (dříve B. M. Strupp, Alfred Urbach a Otto Urbach). V představenstvu společnosti byl Alfred Urbach a Julius Fischmann a jako prokuristé Carl Cantor a Ludwig Hellman. K další transformaci bylo přikročeno v prosinci 1924, kdy vznikla akciová společnost Ditmar-Urbach se sídlem ve Znojmě, do které patřily továrny Rudolfa Ditmara dědicové, spol. s. r. o. Znojmo, Továrna na kameninu Stella, spol. s. r.o. Znojmo a Ditmar-Urbach a. s. se sídlem ve Znojmě, filiálka v Teplicích.

Zprostředkování prodeje pro teplický závod a sesterskou znojemskou továrnu zajišťovalo samostatné obchodní zastupitelství v Praze pod názvem Ditmar-Urbach a spol. vedené od roku 1921 jako veřejná obchodní společnost. V roce 1927 závod v Teplicích zaměstnával čtrnáct technických pracovníků, sedmnáct kancelářských sil, jedenáct úředníků, osm mistrů výroby a čtyři sta sedmdesát čtyři dělníků. Dopravní kapacitu zajišťovala železniční vlečka, pár koní a osobní automobil. Velká modernizace provozu byla zahájena na počátku 20. let, v roce 1923 byla postavena nová železniční vlečka a následně byla zahájena stavba tovární haly pro první tunelovou pec a generátor. Výstavbu tunelové pece provedla v letech 1924-1925 drážďanská pobočka firmy Kerabedauf Berlin. V roce 1926 byla postavena čtyřpodlažní budova skladu navazující na objekt tunelové pece, roku 1927 byla přestavěna budova mlýna na hmotu a přistavěna mlýnice pro šest bubnových mlýnů. V roce 1928 byla postavena další čtyřpodlažní etážová budova pro nalévárnu a vybudována nová vodní nádrž.

Charakteristickou ochrannou známkou registrovanou od roku 1925 byla značka s plující bílou labutí, podle místa výroby labuť doplňovalo písmeno T (Teplice) nebo Z (Znojmo). Na počátku 30. let byla zdravotní keramika vyráběna pod registrovanou ochrannou známkou Diturvit z porcelánové hmoty vitreous China, která poskytovala vyšší odolnost, pevnost a kvalitu glazury. Charakteristická byla slinutým jemnozrným střepem, který vykazoval vlastnosti kameniny i porcelánu a měl pro kapaliny nepropustný střep a umožňoval vytvoření odolné glazury. Název Diturvit vznikl ze jmen Ditmar–Urbach-vitreous.

Po vzniku Říšské župy Sudety byl závod arizován, výrobní sortiment byl však nadále zachován, pouze přestala být užívána ochranná známka s labutí. Po osvobození byl závod začleněn do podniku SPOJKER – Spojené keramické závody Teplice-Šanov, značka s plující labutí ale zůstala dále zachována a díky exportu si závod zachoval mezinárodní renomé. V roce 1958 byl závod začleněn do Znojemských keramických závodů, následně byl pak podřízen v rámci koncernu n. p. Karlovarský porcelán. Vedle tradiční výroby sanitární keramiky byla produkována i dekorativní keramika. 

V roce 1990 se závod osamostatnil jako státní podnik SANVIT Teplice a v roce 1992 ji zakoupila americká firma American Standard, která zde působí pod názvem Ideal Standard a soustředí se na výrobu sanitární keramiky.

JiB

Zdroje:

SOkA Most - fond Dittmar-Urbach, továrna na porcelán, keramiku a fajáns

Dvořáková JAROSLAVA, Keramický průmysl v Teplicích, In: Zprávy a studie sv. 27, 2008, s. 237-248.

Václav HOUFEK, Historie a současnost podnikání na Ústecku a Teplicku, Žehušice 2004.

Dílna keramických závodů Teplice (dříve Dittmar-Urbach), 50. léta 20. století, Muzeum města Duchcova

Malírna keramických závodů Teplice (dříve Dittmar-Urbach), 1953-1957, Muzeum města Duchcova

Malírna keramických závodů Teplice (dříve Dittmar-Urbach), 50. léta 20. století, Muzeum města Duchcova

Malířka porcelánu Berta Ševčíková, 1953-1957, Muzeum města Duchcova