Lehký průmysl

Měšťanský pivovar v Teplicích Trnovanech

Než se budeme věnovat pivovarnictví v režii rodu Clary-Aldringen, sluší se říci, že v Teplicích stával také měšťanský pivovar. Jeho život byl však dosti „jepičí“. Měšťanský pivovar byl postaven obcí roku 1545 a po táhlém sporu města s vrchností byl roku 1590 zrušen a na jeho místě byly umístěny masné krámy. Takzvaný „starý“ panský pivovar v Trnovanech byl od jeho počátku v držení rodu Clary-Aldringen a jeho stavbu lze datovat do počátku 17. století. Už tento „starý“ pivovar patřil k největším podnikům, které ve druhé polovině 19. století produkovaly pěnivý mok. Například roku 1871 bylo uvařeno 83 800 věder piva. Doba prosperity tohoto podniku byla spojena s významným investorem a průmyslníkem své doby, Edmundem Clary-Aldringenem, jenž spravoval fideikomis od smrti svého otce roku 1831 až do své smrti roku 1894 – tedy úctyhodných třiašedesát let.

Dědicem se poté stal jeho nejstarší syn Carlos, za jehož hospodaření došlo k značnému ekonomickému úpadku panství, a to především díky jeho mecenášství a sběratelské vášni. Přesto se Carlos rozhodl rozvíjet v Trnovanech i průmysl a nechal vystavět nový moderní pivovar rodu Clary-Aldringen, jenž byl zbudován roku 1906 podle projektu stavitele Karla Riegera. V tom samém roce byla modernizována i sladovna a nový pivovar, vybavený strojním zařízením od firmy Ringhoffer, patřil k nejmodernějším v monarchii. S jeho výstavem přesahujícím v některých kampaních 50 000 hl představoval také jeden z největších podniků v českých zemích vlastněných šlechticem. Varna nového pivovaru umožňovala var až 70 000 hl ročně a ležácké sklepy měly kapacitu 100 000 hl. Nový závod přijal také nového sládka, jímž se stal František Leopold Müller, který dříve působil téměř dvě desetiletí v pivovaru v Hostinném. Tento sládek vařil v Trnovanech pivo i během první světové války. V březnu roku 1917 však musela být dočasně zastavena výroba pro nedostatek surovin a kdy přesně byla výroba obnovena, není jisté, ale první poválečné pivo se již v režii F. L. Müllera nevařilo. První sládek nového trnovanského pivovaru zemřel v říjnu roku 1918 a ještě téhož roku byl Carlos Clary-Aldringen zbytkem rodiny přesvědčen, aby se vzdal správy ve prospěch svého bratra Siegfrieda, který následně správu po dvou letech přenechal svému synu Alfonzi. Novému pánu ale pivovar připravil hned z počátku starosti, neboť pivovarští dělníci se roku 1921 zapojili do stávky za zvýšení mezd, přičemž stávka měla být celorepubliková, ale reálně se do ní zapojily především podniky na Ostravsku a na severu Čech. Pro trnovanský pivovar byl zásadním dnem také 1. listopad roku 1926, kdy jej zachvátil požár. V tehdejším tisku se o neštěstí psalo: „V Trnovanech u Teplic vypukl v pondělí v noci v pivovaře požár, který se záhy rozšířil na šrotovnu, která byla umístěna ve třetím poschodí. Přes to, že oheň byl záhy zpozorován a hasičstvo ihned vyrozuměno, způsobit oheň značnou škodu. Teprve po delší námaze podařilo se oheň lokalisovati. Ohni padlo za oběť celé hořeiší poschodí a zásoby sladu, které se odhadují na tři vagony.“ Pivovar v průběhu 30. let 20. století stagnoval a jeho výstav se pohyboval kolem 30 000 hl, což znamenalo oproti 20. letům propad o dvě pětiny. Další výrazné zvýšení nastalo až během druhé světové války, kdy pivovar jako součást sudetské župy opět pokořil padesátitisícovou hranici.

Po druhé světové válce byl podnik v rámci dekretů prezidenta republiky odňat původnímu majiteli a následně bylo zaměstnanci vytvořeno družstvo, které neslo název Družstevní pivovar Trnovany-Teplice, zapsané společenstvo s ručením obmezeným. Smlouva společenstva byla schválena 28. září 1945 a závodní podíl byl určen na 1 000 Kč. Do představenstva podniku byli zvoleni administrativní a obchodní správce Karel Svoboda, sládek Čestmír Fraiberk, truhlář František Černý, kontrolor sudů Václav Morávek a řidič Josef Patočka. Některé zdroje však uváděly jako majitele Alfonze Clary-Aldringen, a to až do roku 1948. Jistě však bylo, že po „vítězném únoru“ byl podnik znárodněn a začleněn do Krušnohorských pivovarů n. p. a roku 1960 pak přešel do národního podniku Severočeské pivovary. Výroba v Trnovanech byla ukončena roku 1976.

JG

Zdroje:

Jan ZIKMUND - Benjamin FRAGNER, Co jsme si zbořili: bilance mizející průmyslové éry, Praha 2009.

Petra CUŘÍNOVÁ, České a moravské pivovary: stavební dědictví tradičního výrobního odvětví, Brno 2007.

Zbyněk LIKOVSKÝ, Držitelé, provozovatelé a vedoucí pivovarů českých zemí 1869 – 1989, Praha 2010.

Dobová pohlednice (nového) trnovanského pivovaru, konec 19. století, Archiv JG

Po vítězném únoru vstoupil pivovar do nové doby, která sebou přinášela i nové podoby společenské role pivovaru, 1948, (Sever 23. 3. 1948)

Reklamní tácek teplickotrnovanského pivovaru z období první republiky, 1. polovina 20. století, Archiv JG