Lehký průmysl

Pivovar v Trmicích

Pivovar v Trmicích vznikl již před rokem 1622 a nově zbudován byl roku 1736. Od počátku šlo o panský podnik, který v průmyslové éře vlastnil rod Silva-Tarouca. Prvním známým majitelem byl Jan Hertvík z Nostic, který je pokládán za zakladatele mocenského a majetkového vzestupu rodu v 17. století. Jméno Silva-Tarouca se na pomyslný štít podniku dostalo sňatkem Marie Antonie rozené Nostitz-Rienek a Ernesta Emanuela Silva-Tarouca. Tímto sňatkem, konaným roku 1885, přešel v majetek Ernesta Emanuela nejen trmický pivovar, ale i podniky v Libochovanech, Průhonicích a Řehlovicích.

Od roku 1890 byl závod v nájmu Rudolfa Knyho – kupce z Ústí nad Labem a Antonína Bozděcha sládka pracujícího ve velkobřezenském podniku. Firma Kny et Bozdech se následně stala nájemcem pivovaru ve Všebořicích. Další zprávy o pronájmu trmického pivovaru spadají do února roku 1900, kdy byl v Der Böhmisch Bierbrauer uveřejněn inzerát nabízející k pachtu tento podnik společně s řehlovickým hospodářstvím. Díky tomuto inzerátu se dovídáme, že byl podnik zařízen na var 50 hl. Inzerát byl v tomto pivovarském listu vyvěšen celý rok, což vede k domněnce, že o podnik nebyl výrazný zájem. Není divu. V době, kdy vznikal jeden moderní průmyslový podnik za druhým, se možnosti výnosnosti zastaralého panského pivovaru musely dobře zvažovat. Nakonec projevil zájem Josef Semsch, nájemce pivovaru v Horní Vidimi na Mělnicku. Ten měl trmický podnik v pachtu po tři roky.

Od 17. května 1904 měli podnik v pronájmu bratři Eugen a Leopold Grundovi. Společně s převzetím nájmu si nechali protokolovat firmu Brüder Grund, Dampfbrauerei Türmitz. Jejich nájmem zanikla firma předchozího nájemce Josefa Semsche nesoucí název Dampfbrauerei Türmitz Semsch & Co. Oba bratři byli zkušenými pivovarníky. Eugen působil v obecním pivovaru v Nových Hradech u Trhových Svin a krátce v Lukách ve Žluticku. Leopold byl od roku 1889 majitelem a sládkem v Jiřetíně pod Jedlovou.

Roku 1911 byl realizován prodej trmického pivovaru Akciové společnosti měšťanského pivovaru v Ústí nad Labem, čímž se krásnobřezenský pivovar zbavil konkurenta a mohl rozšířit výrobu. Zároveň zanikla firma Excellenz gräflich Silva-Tarouca-Nostitz´sche Dampfbrauerei Türmitz. Pivovar byl akciové společnosti odprodán za 500 000 K.

Poslední majitelkou z rodu Silva-Tarouca byla hraběnka Marie Antonie rozená Nostitz-Rienek. Ta podnik převzala od svého manžela Ernesta Emanuela v březnu roku 1908. Oproti manželovi, který neměl tendence do závodu investovat, se Marie Antonie od počátku profilovala jinak. Potřeba konkurenceschopnost ji vedla (roku 1909) v rozsáhlé rekonstrukci pivovaru. Podnik byl rozšířen, čímž se zvýšila i jeho výrobní kapacita. Zakázka na rekonstrukci byla zadána firmě Novák & Jahn, která dodala také veškeré strojní vybavení. Pivovar byl po této rekonstrukci zaveden plně na parní pohon, a to včetně varu. Do podniku byl také nakoupen první přístroj na měření mladinky určený pro malé pivovary. Jednalo se o výrobek firmy Waldeck-Wagner. Nákladná rekonstrukce nesla své ovoce. V kampani 1908/1909 pivovar vystavil pouze 4 400 hl. Po rekonstrukci se jeho výstav pohyboval kolem 20 000 hl. Předáním podniku Marii Antonii skončila dlouhá doba pronájmů závodu. Hraběnka pravděpodobně plánovala vést pivovar ve vlastní režii. Jeho rozsáhlá rekonstrukce však vzbudila obavy krásnobřezenského konkurenta, který podnik odkoupil. Pod hlavičkou Akciové společnosti měšťanského pivovaru v Ústí nad Labem však podnik fungoval pouze krátce. Nepřečkal první světovou válku. Poslední pivo bylo uvařeno 5. března 1915. (Některé zdroje uvádějí 5. května 1915). Uzavřený závod sloužil po zbytek války jako kasárna.

Zdroje:

Hana JŮRKOVÁ - Dagmar POPOVÁ, Trmice, Ústí nad Labem 1994.

Der Böhmische Bierbrauer (1900–1915).

Gambrinus (1901–1910).

Grafika pivovaru v Trmicích, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem