Lehký průmysl

Fruta - První česká akcijní továrna na zpracování plodin v Třebenicích 

O vznik této továrny se významnou měrou zasadil třebenický lékař, starosta a vedoucí osobnost místní české komunity MUDr. Václav Pařík (1839-1901). Do Třebenic přišel jako začínající lékař v roce 1867, stál u zrodu spolku Beseda, záložny, hasičského spolku a spolu s učitelem Karlem Křenkem v roce 1875 otevřel Museum starožitnické a geologické. Po jeho zvolení starostou v roce 1884 byla v Třebenicích zavedena čeština jako úřední jazyk a mimo jiné se rovněž zasadil o rozdělení místní školy na českou a německou.

Paříkovou snahou byla též podpora hospodářského rozmachu českého kapitálu a podpora českého obyvatelstva, vydal proto v roce 1894 výzvu k upisování akcií na zřízení továrny. Tuto výzvu podepsalo dvaapadesát občanů z Třebenic a okolí, včetně několika významných vlastenců z Prahy. Akciová společnost První české akcijní továrny na zpracování plodin byla ustavena v roce 1895. Stavební plány vyhotovila kancelář Ing. Novotného z Prahy a kapacita závodu byla stanovena na zpracování dvě stovky vagonů ovoce, zejména hrušek, jablek, švestek a mimo hlavní období též višní a třešní. Krátká doba kampaně a značné množství ovoce kladlo velké nároky na skladování a z toho důvodu byla mimo továrnu po dobu příjmu ovoce zřízena dřevěná podia, na nichž se ovoce rozprostřelo. Pro výrobu slivovice bylo navrženo devět betonových jam o obsahu 250 hl. Závod sestával z vlastní tovární budovy s nákladní rampou pro příjem ovoce, administrativní budovy s vozovou váhou, strojovny, destilace, varny, sušárny, výrobny konzerv a lisovny a kvasírny, důležité pro provoz byly též sklepy (do ležáckého sklepa na ovocná vína se vešlo dvacet sudů o objemu 55 hl a šestnáct sudů s objemem 30 hl).

Slavnostní otevření se konalo 15. září 1895. Účelem společnosti bylo „ovoce a zeleninu kupovati a prodávati… zpracování plodin, zvláště ovoce a zeleniny jako sušení a zavařování, vyrábění vína, všeho druhu šťáv, marmelád, lihovin…“. Ovoce a zeleninu ke zpracování dodávali v hojné míře místní pěstitelé, a tak začal rozmach třebenické ovocnářské tradice.

Ve správní radě společnosti zasedli mimo jiné Václav Pařík; JUDr. Jan Novák, advokát v Lounech; JUDr. Antonín Doskočil, advokát v Libochovicích; D. Mayer, obchodník v Lovosicích; August Klavík, ředitel cukrovaru v Lužci; Josef Ort, mlynář v Košticích; Jan Kalous a Josef Auerweck, rolníci v Třebenicích; František Wünsch, kupec v Třebenicích; Alois Šašek, mlynář v Chodovlicích; MUDr. Antonín Kareš, lékař v Třebenicích a Ervín Špindler, říšský a zemský poslanec a starosta v Roudnici nad Labem. Základní kapitál činil 200 000 Kč a byl rozdělen na 1 000 kusů akcií o jmenovité hodnotě 200 Kč. Ředitelem továrny byl ustanoven František Kapras.

Po smrti Václava Paříka v roce 1901 bylo sídlo společnosti přeneseno do Prahy. V dalších letech se firma dostala do finančních nesnází a roku 1905 ji koupil roudnický obchodník Ferdinand V. Kraupner. Název továrny se změnil na Třebenická továrna na ovocné a zeleninové konzervy, ovocná vína a likéry Ferdinand V. Kraupner. Ten továrnu rozšířil, povolal do svých služeb odborníky a výnos z činnosti začal prudce stoupat. Továrna vyvážela zboží do svých skladů v Praze, Vídni, Budapešti, Lvově, Záhřebu a Lublani. V roce 1908 prezentovala zboží ve svém vlastním pavilonu na výstavě v Královské Oboře.

V Třebenické továrně se vyráběly kompoty, marmelády, džemy, zeleninové a masové konzervy, destiláty, ovocná vína, sirupy, kandované ovoce (od roku 1921 dostala firma povolení k výrobě a prodeji kořalky a rumu) a k jejich výrobě se nepoužívalo umělých sladidel a trestí. Velkých zisků dosáhla firma především díky vojenským dodávkám konzerv během obou světových válek. V roce 1918 měla firma pobočky v Praze, Brně, Vídni a Budapešti, zaměstnávala sto šedesát pracovníků a parní stroje dosahovaly výkonu třicet koňských sil.

V roce 1912 se veřejným společníkem firmy stal syn Ferdinanda Kraupnera Karel, který po smrti svého otce v roce 1917 celý podnik převzal. Karel Kraupner vedl továrnu až do své smrti v roce 1924 a poté se jejího vedení ujala vdova Josefa Kraupnerová v zastoupení nezletilých synů Ivana a Karla. (Josefa se později provdala za prokuristu firmy Josefa Zíku). V roce 1924 bylo v továrně zaměstnáno pětasedmdesát dělníků, čtrnáct administrativních pracovníků a třicet obchodních zástupců. Zpracováno bylo pětačtyřicet vagonů švestek, dvacet vagonů sušených švestek a padesát vagonů jablek. Firmě se v tomto roce též podařilo vyvézt kompoty až do Brazílie. V roce 1930 i přes získání nových odbytišť obrat nedosáhl výše předchozího roku. Firma Kraupner snížila ceny povidel a ovocných konzerv. Inovovala výrobu tím, že zpracovávala mandle a pomerančovou a chininovou kůru. K vývozu ale kvůli clu nedošlo. Následující rok odbyt zboží klesl dokonce o 40 %. V roce 1932 byla firma odkázána pouze na domácí trh v důsledku nových opatření pro vývoz. Bylo nutno na stav zareagovat, pracovalo se pět dnů v týdnu, někdy dokonce čtyři dny.

Od roku 1942 byli obchodními společníky firmy Josefa Zíková, Bedřich Meinel, vládní komisař z Třebenic, a Ivan Kraupner. Ivan Kraupner potravinami a léky tajně podporoval i některé vězně v Terezíně, díky čemuž se ovšem dostal do kontaktu s členy vězeňské služby, kterým dodával víno. Při pochodu smrti v roce 1945 zachránil dva terezínské vězně poskytnutím úkrytu, po válce byl obviněn z kolaborace a dostal se do vazby. V roce 1946 byl obvinění zproštěn. Do firmy se však již nevrátil, stal se řidičem autobusu a po roce 1948 odešel do emigrace.

Rozhodnutím Okresního národního výboru v Roudnici nad Labem z 8. června 1945 byla na základě dekretu prezidenta republiky do firmy dosazena národní správa. Národním správcem byl jmenován dosavadní prokurista firmy Otakar Rulf z Třebenic. V dubnu 1948 byly národní správou pověřeny Teplické závody drožďářské a lihovarské. Hned v květnu téhož roku však byla národní správa převedena na národní podnik Biochema Brno. V této době zaměstnávala továrna okolo sto padesáti lidí. V prosinci 1948 byla majetková podstata firmy začleněna do národního podniku Fruta Brno. Pod hlavičkou Fruty a Labeny podnik fungoval až do 90. let 20. století.

Úspěch Kraupnerovy továrny a nadbytek produkce ovoce vedl ke vzniku podobně zaměřených továren či výroben v Třebenicích a okolí. Na jiném místě je zmíněn bývalý zaměstnanec A. Vanický. U Kraupnera byli zaměstnáni též zakladatelé jiného podniku Továrny na ovocné a zeleninové konservy Viden a Rybář, Třebenice, později Rybář, Wünsch a spol. Firma byla založena v roce 1916. V roce 1926 zaměstnávala šestadvacet lidí a expedovala šedesát vagonů čerstvého i sušeného ovoce a ještě o rok dříve započala s výrobou zeleninových konzerv a ovocných šťáv. V nedaleké obci Teplá působil Otto Frass – Vinné sklepy a výroba likérů. Tato firma vznikla v roce 1907, vyráběla ovocné šťávy, ovocná vína, nealko nápoje a marmelády a k roku 1936 měla třicet zaměstnanců. Zapomenout nesmíme ani na třebenického výrobce A. Vlasáka.

IČ

Zdroje:

Třebenické meruňky, Dostupné z: (citováno 2020-7-22)

F. NOVOTNÝ, První česká akciová továrna na zužitkování ovoce a plodin v Třebenicích, in: Technický obzor. Orgán spolku architektů a inženýrů v království Českém. Ročník IV, číslo 1, Praha 1896.

A. NORKOVÁ, Zpracování ovoce v Třebenicích (přínos městu a okolí), diplomová práce, Ústí nad Labem 2015.

SOA Litoměřice - AF Krajský soud Litoměřice, NAD 711.

Etiketa z výrobku firmy Otta Frass, 2. polovina 40. let 20. století, (https_trebenickemerunky.cz)

Etiketa z výrobků firmy Rybář, Wünsch a spol., 30. léta 20. století, (https_trebenickemerunky.cz)

Etiketa, 80. léta 20. století, (https_trebenickemerunky.cz)

Hlavičkový papír firmy, 1914, (https_trebenickemerunky.cz)

Zaměstnanci na dvoře továrny, 30.-40. léta 20. století, (https_trebenickemerunky.cz)