Kind a Herglotz
Mimořádně úspěšný průmyslník a chemik židovského původu Richard Kind se dokázal zapsat zlatým písmem do dějin rakouského chemického průmyslu a strojírenství. Podnikání otevřel v roce 1885, kdy převzal společně s Prokopen Herglotzem chemickou továrnu, založenou roku 1863 ve Všebořicích. Firma Kind a Herglotz se zabývala destilací olejů, téru a pryskyřice. Roku 1890 majitelé přestěhovali výrobu do moderního areálu ve čtvrti Kramoly na Střekově a zaměřili se především výrobou minerálních mazacích olejů a tuků. Od smrti společníka v roce 1891 firmu vlastnil jen Richard Kind.
Ve svém oboru platila značka Kind a Herglotz za nedostižnou špičku v rakouské monarchii a svou produkcí pokrývala i zahraničí. Jako první u nás správně odhadla nastávající přelom v mazání strojů, odstartovaný nalezením ložisek petroleje v Americe. Do té doby užívané rostlinné oleje začaly nahrazovat v mnohém výhodnější minerální oleje. Začátkem 80. let 19. století začaly ve světě první pokusy s minerálními oleji na mazání horkých částí parních strojů, především válců. Krátce na to se roku 1886 jako první v Rakousku do výzkumu této problematiky pustila právě firma Kind a Herglotz. Vyvinula na svou dobu dokonalé minerální oleje a tuky, které zavedla do užívání rakouské dráhy a brzy byly veškeré lokomotivy mazány jen mazivy z ústecké firmy, přičemž toto výsostné postavení trvalo až do první světové války. Dobré zkušenosti rakouský drah pak ústeckým výrobkům otevřely cestu na zahraniční trhy.
Firma disponovala roku 1910 šestnácti destilačními přístroji a produkovala třicet tisíc barelů maziv ročně. Měla tři filiálky, a to ve Vídni, v Budapešti a později dokonce i v New Yorku. Obchodní zastoupení se pak nacházelo takřka v každém větším městě monarchie.
Roku 1892 pak podnikatel založil spolu s bratrem Moritzem taktéž v Kramolích mechanickou tkalcovnu Bratří Kindů německy Brüder Kind. Byl to další výjimečný provoz v rámci celého Rakousko-Uherska, jenž jako první začal na území monarchie vyrábět hnací řemeny z velbloudí srsti a bavlny. Tento druh vynikal oproti běžně používaným koženým řemenům řadou nesporných výhod a do doby založení firmy Bratří Kindů ovládala trh výhradně zahraniční produkce. Produkce ústecké továrny ale brzy ve velké míře nahradila export. Roku 1912 firma zaměstnávala osmačtyřicet lidí a její specialitou byl nekonečně splétaný řemen pro elektrické pohony. Řemeny jiných provedení od konkurenčních firem měly spoje lepené, tmelené nebo prošité, zatímco Kindovy výrobky se dodávaly spletené v kruh, anebo se splétaly na míru přímo na místě v továrně. Řemeny přenášely na transmisích běžně zatížení i 400 koňských sil a vydržely pracovat desítky let. Známým produktem firmy byl i konzervační prostředek Lortenax na ošetřování řemenů, vyráběný nejspíš v sesterské továrně Kind a Herglotz.
Se jménem Richarda Kinda byla spojena ještě třetí továrna, a to firma Kind a Landesmann založená roku 1893 vedle sesterské továrny Kind a Herglotz. Firma se zabývala výrobou želatiny, k roku 1907 zaměstnávala devadesát dělníků a vyvážela do Německa, Belgie, Anglie i na americký kontinent. Kindovo průmyslnické impérium nedlouho po jeho smrti roku 1930 zaniklo a tovární areály zčásti pohltily Schichtovy závody.
MK
Zdroje:
Heimatkunde des Bezirkes Aussig, 3. díl: Geschichte des Bezirkes. 3. Von 1850 bis 1918. Ústí 1932. s. 301 a 304.
Moderní pohon, zprávy vydané firmou Bratří Kindové, Tkalcovna hnacích řemenů Ústí nad Labem, č. 1, Ústí nad Labem 1920?
Grossindustrie Österreichs, Vídeň 1910, s. 71.
Grossindustrie Österreichs, V., Vídeň 1898, s. 407.
Chemische Fabrik Kind a Herglotz, firemní prospekt, Liberec asi 1915.
Reklama firmy Kind & Herglotz, kolem roku 1900, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
