Cukrovarnictví v Ústí nad Labem a okolí
Ústecko se koncem 19. století stalo významným centrem cukrovarnictví. Zásluhu na tom měla hlavně dobrá dopravní dostupnost (železniční a lodní doprava) a blízkost hnědouhelných dolů. Cukrová řepa se na Ústecku nikdy ve větším množství nepěstovala, proto se zde prosadily především rafinerie cukru, které nezpracovávaly cukrovku, ale ze surového cukru vyráběly konzumní cukr.
V roce 1850 byl založen cukrovar v Trmicích, který byl původně určen na výrobu konzumního cukru a v roce 1882 byl přeměněn na továrnu produkující surový cukr. Jednalo se o poměrně malý závod, jenž na počátku 20. století zpracovával během jedné kampaně zhruba 18 000 tun cukrové řepy, z níž bylo získáno asi 2 500-3 000 tun surového cukru. V této době zaměstnával v době kampaně kolem dvou set lidí. Do roku 1910 byl v držení šlechtického rodu Nosticů, kteří jej prodali cukrovaru v Lovosicích, jenž však ve výrobě nepokračoval a budovy bývalého cukrovaru prodal. V jeho prostorách následně vznikla přádelna příze.
Ústecká rafinerie cukru byla vybudována v Labské (dnes Pražské) ulici v letech 1881-1882 stavební firmou Adolfa Köglera. Provoz byl zahájen v roce 1883 firmou Ústecká rafinerie cukru (Aussiger Zuckerraffinerie), jejímiž společníky byli Franz Fieber, Heinrich von Krobshofer a Anton Bruck. Krobshofer a Bruck následně z firmy vystoupili a jediným majitelem zůstal Fieber. V rafinerii se zpracovával surový cukr, který byl dovážen po železnici a loděmi. Zpočátku byla produkce rafinerie poměrně skromná (zpracováváno bylo 10-15 tun surového cukru denně) a byla zaměřena především na domácí trh. K technickému zdokonalování výroby docházelo zejména po roce 1888, kdy se ředitelem stal Alois Reinisch. Značná část produkce byla poté určena na export, mimo jiné do Velké Británie. V této době zpracovávala rafinerie již 150 tun surového cukru denně. Vyráběla různé druhy cukru – homole, kostkový, krystal, moučku, krupici a další. Výrazně se také rozrostla zastavěná plocha jejího areálu a v roce 1910 zaměstnávala již pět set padesát pracovníků. V roce 1898 byla rafinerie za účasti hamburské Commerz- und Diskontobank převzata pražskou Hospodářskou úvěrní bankou pro Čechy. Získala řadu ocenění na tuzemských i zahraničních výstavách – mimo jiné ve Vídni 1890, v Londýně 1900, v Ústí nad Labem 1903 či v Liberci 1906. Roku 1916 byla rafinerie silně poničena rozsáhlým požárem, provoz byl však brzy obnoven. V roce 1920 byla přeměněna v akciovou společnost s názvem Ústecká rafinerie cukru, jejíž akciový kapitál činil 12 milionů československých korun, později byl navýšen na 40 milionů. Rafinerie pokračovala v činnosti i po druhé světové válce. V roce 1945 na ni byla uvalena národní správa a roku 1947 byla znárodněna. Různé druhy cukru byly pod značkou Star a dalšími označeními vyváženy do řady zemí. Provoz byl ukončen v roce 1972.
Další rafinerie vznikla v Krásném Březně. Firma byla původně byla protokolována v Mostě jako 1. mostecká rafinerie cukru, Morawetz, Elbogen & Co. (1. Brüxer Zuckerraffinerie, Morawetz, Elbogen & Co.) a v roce 1883 přesídlila do Krásného Března a byla vedena pod názvem Elbogen & Tritsch. Společník Josef Tritsch následně z firmy vystoupil a jediným majitelem zůstal Siegfried Elbogen. V roce 1894 byla firma přeměněna na akciovou společnos a o rok později vystoupil Siegfried Elbogen ze správní rady a rafinerie byla převzata novou společností. Firma byla protokolována jako Rafinerie cukru Krásné Březno, akciová společnost (Aktiengesellschaft der Schönpriesener Zuckerraffinerie). V roce 1895 byla rafinerie zcela přestavěna a zařízena na zpracování třiceti vagonů surového cukru denně. V roce 1908 činil akciový kapitál 1,8 milionů rakousko-uherských korun a rezervní fond 1,6 milionů korun. V letech 1907-1940 byl ředitelem Heinrich Fischek a roční produkce činila přes 100 000 tun cukru. Většina byla exportována, mimo jiné do Anglie, Švédska či na Balkán. V rafinerii pracovalo až přes sedm set lidí. V roce 1924 byl získán cukrovar v Lovosicích a roku 1929 došlo ke spojení s Rosicko-pardubickou rafinerií cukru. V době hospodářské krize výroba výrazně poklesla, ale ve druhé polovině 30. let opět vzrostla. Po skončení druhé světové války se zde nacházel muniční sklad, ve kterém došlo 31. července 1945 k tragickému výbuchu, který velkou část areálu zničil.
Neštěmická rafinerie cukru byla založena v roce 1890 londýnskou firmou The English Austrian Sugar Refineries Limited a osobností, která stála za vznikem rafinerie, byl inženýr Karl Steffen. Na vybudování rafinerie se podílely velké anglické a německé firmy. Byla koncipována od počátku velkoryse, podle záměru zakladatelů mělo být denně zpracováno 500 tun surového cukru a až 150 tun melasy, přičemž vyrobený cukr byl určen na vývoz. Ročně se mělo jednat o cca 180 000 tun cukru. Rafinerie byla vybudována u Labe a disponovala vlastním přístavem. Stavba továrny započala v roce 1891 a byla dokončena na jaře 1893. V roce 1893 převzala vedení podniku vídeňská banka k. k. priv. Österreichische Kreditanstalt für Handel und Gewerbe. V roce 1897 byl podnik přeměněn na akciovou společnost Neštěmická rafinerie cukru se sídlem v Ústí nad Labem (Nestomitzer Zuckerraffinerie mit dem Sitze in Aussig). V roce 1908 činil akciový kapitál necelých 7 milionů korun. Na počátku 20. století došlo k rozšíření provozu a rafinerie byla schopna vyrábět všechny obvyklé druhy cukru, které byly určeny jak pro vnitřní trh, tak na vývoz, zejména do Velké Británie, Německa, Norska, Švýcarska, ale také do Ameriky, Afriky a Asie. Před první světovou válkou zaměstnávala osm set pracovníků a patřila mezi přední rakouské rafinerie v Rakousku, nicméně po první světové válce objem výroby poklesl. Rafinerie ukončila činnost v roce 1932.
Zdroje:
SOkA Most – fond Spojené cukrovary dobroměřické rafinerie cukru, a. s., rafinerie Ústí nad Labem, NAD 845.
25 Jahre Arbeit und Erfolg Herrn Direktor Alois Reinisch zum 9. Mai 1912, [Aussig 1912].
Die Gross-Industrie Österreichs. Festgabe zum glorreichen sechzigjährigen Regierungs-Jubiläum seiner Majestät des Kaisers Franz Josef I. Dargebracht von den Industriellen Österreichs 1908, Wien 1908, s. 189–190.
J. CHRISTMANN, Die Industrie im politischen Bezirke Aussig. Festschrift anlässlich des zwanzigjähr. Bestandes des Technischen Vereines in Aussig, Aussig 1910, s. 141–144.
Kristina KAISEROVÁ – Vladimír KAISER (edd.), Dějiny města Ústí nad Labem, Ústí nad Labem 1995, s. 122–123.
Rudolf LODGMAN – Erwin STEIN (Hg.), Die sudetendeutschen Selbstverwaltungskörper, Bd. 3: Aussig, Berlin 1929, s. 305, 331, 340.
Vladimír PROVAZNÍK, Ústí – město nad Labem, Ústí nad Labem 1983, s. 226–228.
Pohled do skladu cukrovaru sídlícího v Pražské ulici v Ústí nad Labem, kolem roku 1924, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Pohled na cukrovar v Pražské ulici v Ústí nad Labem, kolem roku 1900, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Trmická továrna na výrobu cukru, kolem roku 1900, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Zobrazení akciové společnosti krásnobřezenské cukrové rafinérie, kolem roku 1900, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
Zobrazení cukrové rafinerie v Krásném Březně, kolem roku 1900, Oblastní muzeum v Ústí nad Labem
