Lehký průmysl

Firma August Jungmichl's Sohn ve Varnsdorfu

Zakladatel firmy Karl August Jungmichl (1785-1870) pocházel ze saského Frankenbergu a spolu se svou ženou Franziskou Posaunerovou (1786 -1849) a synem Hermannem (1813-1861) přišli okolo roku 1815 za prací do nejsevernějšího koutu habsburské monarchie. Usadili se v jedné z nově vzniklých vesnic v údolí řeky Mandavy – v Novém Francentálu.

Karl August Jungmichl, rytec předloh pro potisk látek, pracoval ve firmě Gebrüder Stolle & Söhne, která měla již tehdy za sebou úctyhodnou minulost. Johann Christoph Stolle se synem Johannem Josefem (1730-1782/1783) totiž provozovali tkalcovskou dílnu na výrobu damašků již v polovině 18. století. Johann Josef v roce 1772 založil manufakturu na ubrusovinu a damašky, jež se v roce 1820 rozpadla na dva samostatné podniky Josef Stolle & Söhne a Franz Stolle selige Erben v Novém Francentálu v č. 17 (nové č. p. 429). Bohužel nevíme, ve které z výše uvedených firem Karl August pokračoval ve své kariéře. Pokud to ale bylo u firmy Franz Stolle selige Erben, tak to měl do práce doslova přes ulici. Karl August Jungmichl totiž bydlel přímo naproti objektu č. 17, kde výše jmenovaná firma sídlila.

Karl August se u Stolleových komplexně seznámil s tiskařským podnikáním, což mu umožnilo, aby se v roce 1827 osamostatnil a založil vlastní firmu v sousedním Starém Varnsdorfu v č. 213 (nové č. p. 554) a v č. 211 (nové č. p. 551). O tři roky později se obrátil na Krajský úřad v Litoměřicích, kde požádal o udělení továrního oprávnění na potisk látek, a ještě téhož roku mu bylo oprávnění uděleno.  

Velikým krokem bylo pořízení válcového potiskovacího stroje na bavlněné kartouny – perotiny, který pořídil v Holandsku. Roku 1849 přibral svého syna Hermanna (1813-1861) za společníka a nechali si soudně zaprotokolovat firmu A. Jungmichl's Sohn. Ve stejné době koupili i nové pozemky, na kterých vystavěli obytný dům č. 416 (nové č. p. 519) se čtyřmi provozními budovami.  

V roce 1857 sestával fabrický areál z rodinné vily č. p. 416 a dalších čtyř výrobních objektů. Ve vile byla, vyjma bytů obou majitelů manufaktury Karla Augusta a Hermanna Jungmichlových, písárna a obchod. V prvním výrobním objektu se nacházely sklady, tiskárna s válcovým potiskovacím strojem a rytecká místnost, ve druhém byla ruční tiskárna, barevna, sklad barevného zboží, stáje a přístřešek pro kočáry. Třetí objekt sloužil jako barevna a ve čtvrtém byla strojovna s parními stroji, kde dále stály také mandly, valchy a apretační aparáty. K pohonu některých zařízení sloužily dva parní stroje – jeden o výkonu 15 a druhý 8 koňských sil. Látky se potiskovaly na třech strojích – dvou válcových a jednom deskovém. V podniku tehdy pracovalo sto třicet zaměstnanců a dělníků, včetně jednoho účetního, zámečníka a kresliče a firma se věnovala především potisku bavlněných látek na ubrusy a na kalhoty. Prodejní sklady měla v Praze na Starém městě v domě č. p. 506 a ve Vídni, v nichž se prodával pestrý sortiment látek z bavlny, lnu i vlny.

Poté, co Hermann Jungmichl v pouhých sedmačtyřiceti letech v roce 1861 zemřel, vedla podnik dočasně jeho žena Julie, pravděpodobně za pomoci tchána Augusta, kterému ale bylo již sedmdesát šest let. Později se přidal i nejstarší Hermannův syn Hermann August (1842-1929), který si v roce 1864 společně s matkou nechal zaprotokolovat firmu H. Jungmichels Wittwe & Sohn. Vzhledem k věku Hermanna se však jednalo o dočasné řešení a o pět let později, když již získal zkušenosti ve vedení podniku, matka odstoupila a došlo k zaprotokolování nové firmy H. Jungmichl´s Sohn s hlavní sídlem ve Varnsdorfu a od roku 1876 s pobočkou ve Vídni v ulici Zelinkagasse č. 6.

Zdá se, že firma slušně prosperovala, což lze doložit i rozšiřováním výrobních kapacit. Mezi lety 1870 a 1871 přikoupil Hermann Jungmichl tovární objekt Raimunda Raucha č. p. 518 a dostavěl novou tovární halu č. p. 1218 u sídla firmy č. p. 554 na Západní ulici. Hermann Jungmichl měl nepochybně velmi podnikavého ducha, vždyť byl i u elektrifikace Varnsdorfu. V roce 1899 ho bylo spolu s obchodníkem Carlem Reinhold a Franzem Fröhlichem možné nalézt i mezi členy správní rady varnsdorfské elektrárny. Na začátku 20. století už měla ale firma nejlepší časy dávno za sebou. V roce 1908 se z upadajícího podniku Hermann Jungmichl stáhl a převzali ho Eduard a Julius Jungmichl mladší. Podle obchodního rejstříku však firma roku 1916 vstoupila do likvidace a v roce 1932 byla zcela vymazána z obchodního rejstříku.

Výrobní a obytné objekty č. p. 518 a 519 koupila firma G. A. Fröhlich's Söhne, která je poté prodala stavební firmě Rudolfa Dinnebiera. Komplex budov byl zdemolován a na jejich místě vyrostlo několik nových obytných domů, spoluvytvářejících moderní městskou ulici s obchody a byty. Dům č. p. 554, ve kterém se začal odvíjet dlouhý příběh firmy, patřil rodině Jungmichlových až do roku 1945. V následujících desetiletích však byl i s tovární halou č. p. 1218 zdemolován.

JR

Zdroje: 

Anton ANSCHIRINGER, Album der Industrie des Reichenberger Handelskammer-Bezirks Reichenberg, Reichenberg 1858, s. 99.

Petr JOZA a Jan NĚMEC, Historie a současnost podnikání na Děčínsku a Šluknovsku, Žehušice 2012, s. 149 a 150. 

Milan KOPECKÝ, Varnsdorfští tkalci aneb August Jungmichels Sohn a Anton Runge, 14. část, Hlas severu 9/2009, s. 5. 

Kolektiv autorů, Varnsdorf – město průmyslu a zahrad, Česká Lípa 2003, s. 118. 

Areál firmy po sérii úprav a přestaveb, počátek 20. století, (Oblastní muzeum Děčín, pobočka Varnsdorf)

Hermann Jungmichl (v té době společník ve firmě svého otce), 1850, (Oblastní muzeum Děčín, pobočka Varnsdorf)

Portrét zakladatele firmy Karla Augusta Jungmichla namaloval varnsdorfský malíř Anton Schrauber, 1867, (Oblastní muzeum Děčín, pobočka Varnsdorf)