Centra Děčín
Akciová společnost Centra, vereinigte Seifen-, Stearin-, Kerzen- und Fettwarenwerke, Aktien-Gesellschaft vznikla 14. května 1913 ve Vídni spojením menších podniků produkujících roztíratelný tuk (margarín), jež nebyly schopny samostatně konkurovat ústecké firmě Schicht. Jednalo se o továrny firem J. Uiblein & Sohn ve Vídni, V. B. Goldberg & Eidam v Praze a Neratovicích, Ignaz Weinek ve Stockerau, Franz Vogt v Bohumíně, Johann Hoffmann ve Štýrském Hradci a Juno ve Vídeňském Novém Městě. Centra disponovala akciovým kapitálem 6,5 milionu korun a část akcií zakoupila i Länderbanka. Společnost ještě týž rok zakoupila továrnu na tuky a stearin firmy F. Weinmann v Křešicích u Děčína a v letech 1913-1914 ji významně rozšířila dle plánů děčínského architekta Aloise Friedricha.
Podnik disponoval vlastní vlečkou vedenou podél břehu Labe a také vlastní kotviště lodí s možností nakládat a vykládat zboží přímo z areálu závodu. Tovární komplex sestával z haly na výrobu margarinu, rafinerie, chladírny, dílny, truhlárny na výrobu bedýnek, podnikové elektrárny a vodárenské věže. Hlavní výrobní program tvořily tukové výrobky jako margarín, stolní oleje apod.
Společnosti Centra ani Schicht ovšem nebyly schopny před holandskými společnostmi Antoon Jurgens a V. V. van den Bergh Fabriken Rotterdam obstát. Poslední jmenovaná dovážela do Československa velká množství margarínu pod značkou Liga, kterýžto název přejalo finanční konsorcium pod patronací Živnostenské banky. Jeho členy se vedle holandské Van den Bergh staly i akciové společnosti Centra a Georg Schicht. Od konstituování tohoto kartelu (29. listopadu 1920) vedli jeho členové společnou obchodní politiku, což způsobilo postupnou likvidaci konkurence. Křešický podnik převzal od Van den Berghů produkci lahůdkového „čajového margarínu“ značky Vitello (italsky tele) s přídavkem mléka, s nímž slavil velký komerční úspěch. Vitello Werke, jak se podniku lidově přezdívalo, vyráběl zboží rovněž pod značkami Liga, Elta, Luxa a Era. Maskot podniku Onkel Bobby (strýček Bobby) byl v meziválečném Československu všeobecně známou postavičkou a nebylo snad domácnosti, v níž by scházely Zlaté knihy hospodyněk Vitello s recepty a radami pro vedení domácnosti, jež ženy získávaly od továrny výměnou za nasbírané obaly od zboží.
Podnik se dále rozšiřoval, v roce 1920 byla zprovozněna hlavní vysoká hala pro výrobu margarínu, mlékárna, truhlárna a balírna. Dne 7. července 1925 se společnost Centra rozdělila. V Československu nadále fungovala samostatná akciová společnost Centra se sídlem v Křešicích s kmenovým kapitálem 4,2 miliony korun, předsedou správní rady byl zvolen již zmíněný Franz Vogt z Bohumína a kromě něj v ní zasedli ředitel Fantes, Dr. Granichstätten, Dr. Musil a ředitel Rykens.
V roce 1927 firma připojila ke svému areálu sousední mlékárnu (původně součást vrchnostenského dvora) a dodávala mléko pod obchodním názvem Mirabell. Po tomto rozšíření zabíral podnik 160 000 m2 a vyráběl 80 000 kg margarínu denně.
O rok později se společnosti Jurgens, Van den Bergh, Georg Schicht a Centra spojily v tzv. Margarine Unie, jež se ovšem od 1. ledna 1929, po fúzi s britskou společností Lever Brothers, přejmenovala na Unilever, jejímž prvním prezidentem se stal ústecký Georg Schicht.
Kartelované společnosti Georg Schicht a Centra založily 1. listopadu 1930 v tehdy samostatném městě Střekově společnou firmu Marga, jež se starala o prodej margarínu obou kartelovaných společností. Od té doby se na zadních deskách reklamních pohádek i jiných upoutávkách objevovaly reklamy na margaríny značek Ceres i Vitello pospolu.
Vedle sešitků věnovaných objevitelským cestám a dobrodružným výpravám vydávala firma Marga v české i německé mutaci číslovaná barevná obrázková tabla (okénka) s textem na rubu, která byla věnována různým tématům (Včela, Auto, Kožich, Čáp, Výroba margarinu, U Kilimandžara, Kaučuk atp.). Mimo tato velmi dobře zpracovaná Okénka do světa určená mládeži byla menším dětem věnována knihovnička Pohádky Vitello, v nichž byl lahůdkový margarín oním divotvorným proutkem z pohádky, kterýž poklady otvírá a bolesti hojí.
Za druhé světové války musel podnik podstatně zvýšit podíl vody v margarínu a nahradit část nedostatkových olejů a tuků invertovaným cukrem (tzv. umělým medem). Po znárodnění se stal křešický závod součástí národního podniku Severočeské tukové závody, který zde vyráběl margarín do roku 1962. Rozsáhlý výrobní areál byl následně delimitován národnímu podniku Severočeské konzervárny a drožďárny Krásné Březno, později přešel již se změněným výrobním programem pod n. p. Labena a později n. p. Fruta, který zde ukončil výrobu v roce 1992. Záměr využít objekty k sycení a stáčení zdejší minerální vody byl roku 1996 opuštěn a rozsáhlý výrobní komplex tak dnes chátrá.
JN
Zdroje:
Petr JOZA – Jan NĚMEC, Historie a současnost podnikání na Děčínsku a Šluknovsku, Žehušice 2011.
Rudolf PÍŠA, S jelenem ve znaku, Věstník Muzea cenných papírů, roč. 4, č. 9 (29. 9. 2011, s. 2-21.
Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011.
Balení margarínu, SOkA Děčín
Hlavní výrobní sál se stroji na hnětení margarínu, SOkA Děčín
Idealistický pohled na křešický závod, kolem r. 1930, SOkA Děčín
Kostka margarínu „Vitello“, SOkA Děčín
Máselnice firmy Vitello, SOkA Děčín
Plnící stroj mlékárny „Mirabell“, SOkA Děčín
Správní budova a.s. Centra v Křešicích, 1927, SOkA Děčín
Technické vybavení firmy, SOkA Děčín
Zákazníci věrní margarínu Vitello mohli získat třídílnou „Zlatou knihu hospodyňky Vitello“, 1920, SOkA Děčín
