Lehký průmysl

Franz Liebisch und Söhne a Johann Liebisch & Co. ve Varnsdorfu 

Varnsdorfský domkář a tkadlec Johann Josef Franz Liebisch (1755-1829) založil na konci 18. století v Novém Varnsdorfu firmu na výrobu lněného zboží, se kterým i sám obchodoval na trzích v Brně a ve Vídni. Později do firmy vstoupili jako společníci jeho synové Josef Alois (1782-1811), Johann Franz (narozen 1787), Johann Josef (narozen 1789) a Johann (1801-1871).

Johann Josef Franz Liebisch obdržel v roce 1811 velkoobchodní tovární privilegium s právem uvádět císařskou orlici na firemním typáři, přičemž toto oprávnění bylo roku 1820 rozšířeno i na jeho syny. Podrobnější údaje o rodinné firmě pochází z roku 1822, kdy provoz zaměstnával sedmdesát jedna pracovníků na čtyřiadvaceti tkalcovských stavech, třiadvaceti potiskovacích stolech, u dvou mandlů, čtyř barvířských kotlů a jedné valchy. Kromě toho bylo zaměstnáno také osmdesát domácích tkalců v celém okolí a přímo ve fabrice dva účetní.

Po smrti zakladatele Johanna Josefa Franze Liebische v roce v roce 1829 převzali úspěšný podnik jeho synové Johann Franz a Johann, kteří se po sedmi letech společného podnikání rozešli a založili si vlastní firmy. Johann Franz založil firmu k. k. priv. Druckfabrik Franz Liebisch und Söhne se sídlem v manufaktuře č. p. 947 (st. č. 43), již rozšířil o další objekty – č. p. 946 (st. č. 1), manufakturní vilu č. p. 948 (st. č. 2) a č. p. 951 (st. č. 281). Roku 1858 převzal firmu na výrobu a potisk lněných a bavlněných látek Frantzův syn Heinrich Liebisch (narozen 1827). Zajímavé bylo, že firma ještě v 70. letech 19. století nevyužívala v provozu parní stroj a mechanickou tkalcovnu vybudovala až na počátku 80. let. V roce 1906 firma produkovala bavlněné, kusově barvené a potištěné látky pro pánské a dámské oděvy – oblíbený byl atlas, kalmuk, moleskin a dušestr. V období první republiky se podniku nedařilo, zlom nastal až po připojení pohraničí k Německu v roce 1938. V období druhé světové války se firma dokonce podílela na arizaci židovského majetku, když v roce 1941 koupila mechanickou tkalcovnu Carl a Otto Pfefferkornovi v Dolní Kalné. Ve Varnsdorfu firma ukončila textilní výrobu, demontovala a zakonzervovala stroje a orientovala se na válečnou výrobu keramických obalů pro ukládání nášlapných min. V září roku 1946, kdy byla ve firmě zavedena národní správa, byl na místo národního správce likvidátora ustanoven Adolf Soumar. Během likvidace firmy byla část demontovaného strojního vybavení předána na Slovensko a část převzala Továrna na samety a plyše, n. p. (později Velveta), se sídlem ve Varnsdorfu.

Mladší bratr Johann založil firmu Johann Liebisch & Co. a postavil novou manufakturní vilu s kartounkou č. p. 1053 (st. č. 37) v Novém Varnsdorfu, kde mu patřily také objekty č. p. 1052 (st. č. 39) a č. p. 1054 (st. č. 62). Ve druhé polovině 50. let 19. století provozovala firma Johann Lebisch & Co. moderní strojní vybavení, a to včetně tříbarevného válcového tiskařského stroje, několika gravírovacích strojů, holandského mandlu, plnícího stroje, dvou pracích strojů, škrobícího stroje, dvou zvedacích strojů a jednoho stroje na doplňování. Pohon zajišťovala dvě vodní kola o výkonu 3 koňských sil a parní stroj o výkonu 10 koňských sil. K bělení a barvení byly používány dva parní kotle, apretovací stroj a aparát na požehání hotového zboží. Firma zaměstnávala jednoho účetního, čtyřicet dělníků a jednoho rytce vzorů. Hlavním produktem byly potištěné bavlněné sukňové a kalhotové látky, které se prodávaly v celé rakouské monarchii. V roce 1851 dosáhla firma významného úspěchu ziskem bronzové medaile na Světové výstavě v Londýně.

Vzhledem k tomu, že se Johann nedočkal mužského dědice, přibral do firmy svého zetě Josefa Pohla a pravděpodobně ze stejného důvodu vstoupil do podniku jako další společník také Johannův synovec, Johann Karl Liebisch (1826-1906).

Ve druhé polovině 19. století se rozvoj firmy nejprve zpomalil a ani uzavření společenské smlouvy s Josefem Pohlem v roce 1864 nevedlo k dynamičtějšímu rozvoji. V roce 1875 se počet zaměstnanců snížil až na patnáct dělníků a strojní vybavení poháněl parní stroj o výkonu 5 koňských sil. V následujících letech se podniku začalo dařit lépe, takže v roce 1896 mohla být postavena nová tkalcovna sametu s parní kotelnou a šestatřicet metrů vysokým komínem. Tkalcovna byla osazena anglickými stavy poháněnými transmisí. Stavební ruch neustal ani v následujících letech, kdy vyrostla šlichtovna, snovárna, čistírna zboží, zámečnická dílna a truhlárna. Vlasové tkaniny a tkaniny z hedvábí a vlny prodávala firma pod ochranou známkou JLCO (Johann Liebisch & Co).  

Majitelem firmy by od roku 1893 Rudolf Friedrich Liebisch (narozen 1866), který v roce 1918 přibral jako společníka svého syna Rudolfa Johanna Liebische (narozen 1893). Ve 20. a 30. letech se firma dostala na úroveň středně velkého podniku se sto sedmi zaměstnanci v tkalcovně a sto dvěma v úpravárenském provozu. Během druhé světové války nebyla ve firmě provozována válečná výroba, i nadále upravovala šatovky, košiloviny a umělé i pravé hedvábí. Již v červenci 1945 byla do firmy zavedena národní správa, název firmy byl počeštěn na Jan Liebisch a spol. a v lednu 1948 začlenilo ministerstvo průmyslu majetkovou podstatu této firmy do Továrny na samety a plyše, n. p., kde dostala označení závod 5.

JR 

Zdroje: 

Anton ANSCHIRINGER, Album der Industrie des Reichenberger Handelskammer– Bezirks, Reichenberg 1858.

Milan KOPECKÝ, Varnsdorfští tkalci, Varnsdorf 2011. 

Jan NĚMEC, Obrázky z průmyslových dějin Šluknovska, Rumburk 2011. 

Kolektiv autorů, Varnsdorf – město průmyslu a zahrad, Česká Lípa: Studio REMA '93, 2003. 

Manufakturní vila čp. 948, kterou postavil Johann Franz Liebisch pro svoji firmu k. k. priv. Druckfabrik Franz Liebisch und Söhne, 1. polovina 20. století, (Oblastní muzeum Děčín, pobočka Varnsdorf)

Mladší bratr Johann (vlastník firmy Johann Liebisch & Co.) nezůstal pozadu a postavil si také svou vlastní manufakturní vilu (čp. 1053), 1. polovina 20. století, (Oblastní muzeum Děčín, pobočka Varnsdorf)

Původní manufaktura (čp. 947, ve které Johann Josef Franz Liebisch zahájil výrobu, je vyobrazena na kopci v pozadí grafického listu), 1859, Album der Industrie des Reichenberger Handelskammerbezirks“ od A. Anschiringera