Lehký průmysl

G. A. Fröhlich’s Sohn 

Založení firmy je datováno do roku 1777, tehdy Johann Franz Anton Fröhlich (1745-1790) proměnil svůj dům na malou manufakturu. Až do roku 1786, kdy Josef II. vydal patent povolující dovoz strojně vyrobené bavlněné příze z Anglie, se Fröhlich specializoval na produkci a úpravu lněných látek. Poté se firma začala orientovat na zpracování bavlněné příze. Již následujícího roku se u Fröhlicha experimentovalo s výrobou manšestru a sametu.

Po smrti Antona Fröhlicha v roce 1790, převzal firmu jeho mladší bratr Johann Georg Fröhlich (1752-1813), který podnik nemálo pozvedl. V roce 1795 postavil novou tiskárnu kartounu, barvírnu a přádelnu bavlny. Od roku 1802 mu pomáhali jeho synové Franz Fröhlich (1778-1832) a Johann Anton Georg Fröhlich (1781-1843), kteří v roce 1807 vstoupili do podniku jako společníci a firma získala nové jméno – Johann Georg Fröhlich & Söhne. V roce 1809 rozhodl Johann Georg Fröhlich o stavbě nového rodinného a firemního sídla s obchodní kanceláří a sklady. Podle plánů neznámého vídeňského architekta byla na místě staršího dřevěného domu postavena reprezentativní manufakturní vila, dokončená v roce 1810.

Manufakturu po smrti Johanna Georga Fröhlicha (23. ledna 1813) zdědil jeho mladší syn Johann Anton Georg, který se spojil se svým bratrem Franzem a dále pokračovali v podnikání pod novým názvem J. G. Fröhlich’s Söhne. Třetí společník, zeť Johanna Antona Georga, Johann Reinhold, přistoupil do podniku 4. května 1829. V roce 1822 vykupovali Fröhlichovi faktoři plátno od dvou set šedesáti domácích tkalců. Přímo v manufakturních objektech bylo instalováno sto dvacet tkalcovských stavů, osm potiskovacích stolů, dva lisy, mandly, valcha a stroj na apretaci látek. Franz Fröhlich zemřel 12. prosince 1832 a ještě v tomtéž roce se firma přejmenovala na J. G. Fröhlich’s Sohn & Comp. Roku 1835 pořídila firma parní stroj o výkonu pěti koňských sil, který poháněl úpravnu látek, a jednalo se pravděpodobně o vůbec první parní stroj v celém Varnsdorfu.

14. ledna 1843 zemřel ve Vídni Johann Anton Georg Fröhlich, který za dědice ustanovil svého syna Karla Georga Fröhlicha (1819-1880). Ten od 1. června 1844 spolu se svým švagrem a společníkem Johannem Reinholdem pokračoval v podnikání pod novým označením G. A. Fröhlich’s Söhne. Johann Reinhold vystoupil z podniku 3. května 1858. Karl Georg zůstal ve vedení firmy, nově označené G. A. Fröhlich’s Sohn, sám.

Krátce před rokem 1858 tvořila areál podniku vila s rozvinutým provozním zázemím. Ve vile žil majitel továrny s rodinou, dále v ní byla písárna, tiskárna, truhlárna a sklad zboží a barev. V dalších provozních objektech byl válcový potiskovací stroj, perotina, rytecká dílna, sušárna, zámečnická a kovářská dílna, požehací a kalandrovací stroj, mlýn na kampeškové dřevo, parní barvírna a bělidlo. Strojní vybavení poháněly dva parní stroje o výkonu 10 a 14 koňských sil. Počet stálých zaměstnanců byl tři sta, z toho dva komptoiristé (zaměstnanci v písárně), jeden strojník, jeden rytec, čtyři faktoři, devadesát pracovníků ve výrobě a dvě stě domácích tkalců.   

Roku 1860 vstoupil do podniku Karl Georg Fröhlich junior (1842-1906), který se stal 1. července 1871 firemním společníkem. Následujícího roku se začal ve firmě angažovat i mladší bratr Karla Georga juniora Adolf Anton Fröhlich (1851-1915), který od roku 1873 pracoval ve vídeňské pobočce a v roce 1877 se stal společníkem svého otce a bratra. V tomto období se firmě podařilo uskutečnit několik velkých investičních akcí. V roce 1862 postavili Fröhlichové mechanickou tkalcovnu, osazenou nejmodernějšími mechanickými tkalcovskými stavy, které poháněl nový parní stroj systému Farcot o výkonu 60 koňských sil. Díky tomu mohli zcela přestat s výkupem plátna od domácích tkalců. V roce 1873 potom postavili další tkalcovnu, která sloužila k produkci manšestrů. Po skonu Karla Georga seniora v roce 1880 podnik převzali bratři Karl Georg junior, Adolf Anton a Robert Fröhlichovi. V 80. letech 19. století prošel podnik významným ekonomickým růstem, pracovalo v něm již šest set padesát zaměstnanců na různých pozicích, z nichž největší část pracovala u tří set řezacích stolů na samet.

V roce 1903 vstoupili do firmy bratranci Max Karl Georg Fröhlich (1877-?) a Adolf Fröhlich (1877-1954), kteří v roce 1906 přeměnili podnik na akciovou společnost, do které kapitálově vstoupila banka Wiener Bankverein. Se změnou firemního statutu se proměnil i název na G. A. Fröhlich’s Sohn A.G. Prostředky z prodeje akcií společnost investovala roku 1907 do stavby nové haly, ve které se produkovalo bílé zboží. V říjnu roku 1914 hala sice zcela vyhořela, ale téměř okamžitě, ještě během zimy a následujícího roku, byla zrekonstruována. Mezitím se výroba přestěhovala do uvolněné tovární haly bývalé firmy Knispel ve Varnsdorfu, aby se na nově zakoupených stavech podařilo dokončit armádní objednávky. Během válečných let se Fröhlichové zaměřili na opravy obnošených vojenských uniforem a produkci papírové příze, která zůstala ve výrobě i po skončení první světové války.

V následujících letech se firma zmítala v ekonomických problémech zapříčiněných splácením válečné půjčky, silnou korunou a špatným odbytem zboží. V roce 1923 koupila větší počet akcí firma Gottlieba Schnabela z Nové Paky a v nově složené správní radě obsadili křesla židovští podnikatelé – Hans a Franz Schnabelovi, Moritz Schnitzer a Rudolf Mendl. Podniku se začalo dařit o něco lépe, počet zaměstnanců narostl na dvanáct set a v roce 1927 následovala fúze s Mechanische Weberei v Lindenu u Honnoveru a berlínskou továrnou na samety M. Mengers & Söhne A. G., jejímž výsledkem byl vznik nadnárodního koncernu Lindener Samt-Unioi (LISU).

Plánovanému vstupu na německý trh vstoupila do cesty celosvětová hospodářská krize a slibně se rozvíjející podnik tak skončil ve ztrátách a dluzích. Akciovou společnost převzalo bankovní konsorcium, které snížilo výrobu o 60 % a propustilo téměř šest set zaměstnanců.   

Po převzetí moci nacisty arizovala firma G. A. Fröhlich’s Sohn firmu Schnabel v Nové Pace, kterou převzala v roce 1942 firma Daimler Benz A.G., aby v ní zavedla válečnou výrobu. V této době došlo také k poslední změně firemního názvu na G. A. Fröhlich’s Sohn, Textilwerke AG, Warnsdorf.

S koncem druhé světové války se tak uzavřela historie jedné z největších varnsdorfských textilních firem. Na základě § 12 dekretu č. 100 prezidenta republiky ze dne 24. října 1945, Sb., byl podnik G. A. Fröhlich’s Sohn, Textilwerke AG, Warnsdorf spolu s dalšími varnsdorfskými firmami na výrobu sametů a manšestrů převeden do nově vytvořeného podniku Továrny na samety a plyše, n.p. se sídlem ve Varnsdorfu, jenž byl v roce 1948 na základě vyhlášky ministerstva průmyslu přejmenován na národní podnik Velveta, továrny na samety a plyše.

JR 

Zdroje:

1777–1927, G. A. Fröhlichs Sohn A.G., Warnsdorf Č.S.R., Warnsdorf 1927.

Anton ANSCHIRINGEN, Album der Industrie des Reichenberger Handelskammer-Bezirks

Reichenberg, Reichenberg 1858.

Petr JOZA a Jan NĚMEC, Historie a současnost podnikání na Děčínsku a Šluknovsku,

Žehušice 2012.

Zur Erinnerung an den hundertjährigen Bestand des Fabriksgeschäftes dem Chef des Hauses

Herrn C. G. Fröhlich Sen. Gewidmet, Warnsdorf 1877. 

Celková rekonstrukce haly následovala po velkém požáru, po říjnu 1914, (Oblastní muzeum Děčín, pobočka Varnsdorf)

Manufakturní vilu a rušnou ulici před ní zachytil varnsdorfský grafik Johann Vincenc Reim, polovina 19. století, (Oblastní muzeum Děčín, pobočka Varnsdorf)

Portrét zakladatele manufaktury Johanna Franze Antona Fröhlicha (obraz byl součástí rodinné portrétní galerie, jež zdobila sál manufakturní vily z roku 1810), 1785, (Oblastní muzeum Děčín, pobočka Varnsdorf)