Lehký průmysl

Pivovar ve Vejprtech

Právo vařit pivo získaly Vejprty v listině císaře Rudolfa II., sepsané 3. ledna 1607 v Brandýse nad Labem. Pravděpodobně ještě téhož roku si Vejprtští postavili sladovnu a pivovar. Podle dochovaných údajů z let 1649-1659 se počet jeho várek pohyboval mezi dvaatřiceti až pětačtyřiceti ročně. Berní rula z roku 1654 evidovala ve Vejprtech dva pivovary. Jeden se nacházel ve svobodném dvoře Hochweybert, patřící Jiřímu Spindlerovi, a mohl v jedné várce uvařit šest čtyřvěderních sudů (cca 1 527 l). Druhý, městský, vařil o dva sudy více (tj. cca 2 037 l).

Koexistence dvou pivovarů ve Vejprtech skončila roku 1697, když městská rada koupila svobodný dvůr Hochweybert. Krátce nato (1699) se vejprtští konšelé rozhodli, že ve městě bude trvale působit obecní sládek, jenž bude zodpovědný za výrobu piva. Podle tereziánského katastru měl vejprtský pivovar v 50. letech 18. století ročně vyrobit dvě stě osmdesát pět a půl sudu piva. Za předpokladu, že by se jednalo o čtyřvěderní sudy, by to bylo cca 702 hl.

Z podnětu Krajského úřadu v Žatci došlo 9. září 1840 k uzavření dohody mezi vejprtským magistrátem a právovárečnými měšťany. Magistrát v ní jako zástupce městské obce převedl právovárečnému měšťanstvu do neomezeného vlastnictví právo vařit pivo, sladovnu č. p. 171, veškeré sladovnické a pivovarnické zařízení a nářadí, peněžní sladovní fond a odpustil jim poplatek 8 zlatých za jednu várku piva.

Právovárečné měšťanstvo se zavázalo, že hned po podpisu smlouvy zaplatí městské obci za přenechání pivovaru 500 zlatých a za vaření piva jí bude ročně odvádět obnos 230 zlatých, že bude hradit všechny daně a poplatky spojené se sladovnictvím a pivovarnictvím a že převezme péči o údržbu a rozvoj pivovaru a sladovny.

Podle stabilního katastru se v roce 1842 vejprtský pivovar nacházel u dnešní křižovatky Moskevské a Pivovarské ulice. Je otázka, zda tam byl postaven už hned na počátku 17. století, protože toto místo je vzdálené téměř kilometr a půl od centrální části Vejprt s kostelem Všech svatých. Vysvětlením výběru tohoto poněkud odlehlého místa by mohla být skutečnost, že přibližně ve stejné vzdálenosti od něj na jih leží Nové Zvolání, které bylo na počátku 17. století významnou důlní osadou a poloha pivovaru tak byla výhodná pro dovoz piva jak do něj, tak i do samotných Vejprt.

Pivovar stál na levé straně silnice do Nového Zvolání. V roce 1858 byly na zakoupeném pozemku na její pravé straně této cesty nákladem 1 600 zlatých vyhloubeny prostorné sklepy, spojené s pivovarem chodbou pod silnicí. Umožnily výrobu spodně kvašeného piva, které pak v těchto sklepích dozrávalo několik týdnů.

V únoru 1861 utvořilo dvě stě dvacet devět vejprtských měšťanů společnost, zaregistrovanou 21. května 1864 obchodním soudem v Mostě pod názvem Vejprtské právovárečné měšťanstvo. Prvním počinem založené společnosti byla výstavba nového pivovaru, pro který získali pozemek v sousedství pivovaru starého.

Stavba začala v roce 1865 a skončila 1. dubna 1869, kdy se v novém pivovaru č. p. 494 začalo s vařením piva. Jeho součástí byly i sklepy na kvašení a zrání piva a právovárečné měšťanstvo za něj, včetně vybavení, zaplatilo 37 176 zlatých. Starý pivovar se změnil na výrobnu sudů a v roce 1872 u něj vznikla ještě nová sladovna za 20 456 zlatých.

V poslední třetině 19. století se roční výstavy nového pivovaru pohybovaly mezi 8 000-12 000 hl, v letech 1901-1914 pak mezi 13 000-20 000 hl, což bylo nejvíc v jeho historii. Válečná léta 1914-1918 přinesla útlum (dva až 8 000 hl). Na konci 20. let dokázal ještě ročně vyrobit přes 17 000 hl piva, pak jeho produkce klesla na hodnoty 4 000-10 000 hl, s výjimkou roku 1944 (12 000 hl).

V květnu 1945 byl národní správou pivovaru pověřen sládek Jan Staněk. Odsunem německého obyvatelstva se v původně dvanáctitísícových Vejprtech podstatně zmenšila populace a pivovar neměl prakticky pro koho vyrábět. Roční výstavy v letech 1946 a 1947 činily 2 891 a 2 179 hl. O likvidaci pivovaru rozhodla rada Okresního národního výboru Vejprty 2. prosince 1947, část jeho vybavení si rozebraly pivovary v českém vnitrozemí a v 50. letech minulého století byl pivovar zbořen.

PR

Zdroje:

SOkA Kadaň – Městský národní výbor Vejprty, karton č. 27.

Carl G. SCHMIDT – Michael LUFT, Geschichte der Stadt Weipert, Komotau – Weipert 1890, s. 152-155, 301-302, 501-505.

Josef WILD, Geschichte der Stadt Weipert. 2. Teil 1890-1914, Weipert 1926, s. 231.

Friedrich SELNER, Statistische Tafeln des Preßnitzer Bezirkes (Saazer Kreis, im Königreiche Böhmen) für die politische Administration, Prag 1861, s. 46.

Zbyněk LIKOVSKÝ, České pivovary 1869-1900. Praha 2005, s. 254.

Zbyněk LIKOVSKÝ, Pivovary československého území 1901-1950. Příloha časopisu Kvasný průmysl, Praha 1996, s. 205-206.

Zdena BINTEROVÁ, Od Vejprt po Měděnec, Chomutov 1999, s. 5-29.

Zdena BINTEROVÁ, Historie Vejprt. Chomutov 2007, s. 129-132.

Pohled na pivovar ve Vejprtech (Zdena BINTEROVÁ, Historie Vejprt, Chomutov 2007, s. 131.)

Reklamní tácek pivovaru, 1. polovina 20. století, Archiv PR