Lehký průmysl

Průmyslové Vejprty

S určitou opatrností se lze domnívat, že k osídlení prostoru dnešních Vejprt došlo ve 13. či 14. století a že bylo spojeno s dobýváním nerostů. Poloha Vejprt v nadmořské výšce sedmi set až sedmi set padesáti metrů a drsné klimatické podmínky nebyly totiž vhodné pro středověké zemědělství.

Příchod stálých obyvatel do údolí Polavy v oblasti jejího soutoku s dnešním Vejprtským potokem patrně přímo souvisel s důlními aktivitami v nedaleké Přísečnici, které daly v jejím bližším i vzdálenějším okolí (jako např. u Kovářské) vzniknout celé řadě železářských hamrů.

První písemná zpráva o Vejprtech pochází z roku 1506, kdy majitel panství Přísečnice a známý český humanista Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic udělil jako léno Hansi Schneiderovi pustý hamr Weyberth (ten tak musel být v činnosti již v 15. století). O dvacet let později bylo užívání tohoto hamru potvrzeno Schneiderovým synům Benediktu a Jakubovi. V té době se již kolem hamru rozkládala malá osada, jež záhy nabyla podoby horního místa. Od roku 1532 si Vejprty vedly soudní knihu, do které byly zapisovány především převody nemovitostí. Na konci první poloviny 16. století stálo ve Vejprtech už okolo šedesáti domů a právě v této době zde byl postaven i kostelík sv. Martina, písemně doložený poprvé k roku 1551.

Na přelomu první a druhé poloviny 16. století dostaly také Vejprty nový impuls ke svému dalšímu rozvoji. Kromě železné rudy se v nich začalo těžit i stříbro. K objevu stříbrných žil došlo prý náhodou, pod stromem vyvráceným vichřicí. V místech jejich nálezu vznikla osada Nové Zvolání. Prvním zdejším stříbrným dolem byl Jan na poušti a mimořádnými výnosy stříbronosné mědi pak proslula štola Milostivá ruka Páně, otevřená v sedmdesátých letech 15. století.

Pozvolný rozvoj Vejprt pokračoval během druhé poloviny 16. století. Podle odhadu autorů německy psaných dějin Vejprt Carla Schmidla a Michaela Lufta vzrostl tehdy počet domů asi na sto a před třicetiletou válkou zde mělo žít okolo devíti set lidí. Skutečnost, že se hornictvím tehdy živilo jen necelých čtyřicet rodin, ale ukazuje, že důlní činnost byla v té době již na ústupu. V císařských privilegiích z té doby (Rudolfa II z 3. ledna 1607 a Matyáše II. z 23. září 1616) jsou označovány jako „místo“ (Flecken), tj. lokalita, kde žijí obchodníci a řemeslníci a která disponuje omezeným rozsahem městských práv. Po třicetileté válce – v listinách císaře Ferdinanda III. z 14. srpna 1651 a Leopolda I. z 1. února 1666 – jsou pak již nazývány „horním městem“.

Od 17. století nahradily upadající těžbu železa stříbra textilní výroba a především puškařství, které se posléze stalo pro Vejprty charakteristické. V červenci 1734 byl znovuobnoven cech puškařů, sdružující mistry z Vejprt a Kovářské. Ten zhotovoval zejména pušky pro potřeby armády a z jeho iniciativy vznikla v roce 1758 manufaktura vyrábějící ročně několik tisíc kusů vojenských pušek. Později výrobu zbraní zprostředkovávalo jakousi formou nákladnického systému dvanáct místních měšťanů, tzv. dodavatelů pušek, kteří se dělili o státní zakázky a zajišťovali dodávky hotových kusů. V letech 1790-1865 působil ve Vejprtech jako orgán státního dozoru zvláštní důstojník dohlížející na kvalitu vyrobených pušek. V období napoleonských válek na přelomu 18. a 19. století vejprtští puškaři ročně vyprodukovali pět tisíc kusů zbraní. V dlouhém období míru po bitvě u Waterloo pak výroba vojenských pušek ve Vejprtech stagnovala. Zdejší puškařství se proto postupně přeorientovalo na lovecké zbraně, které si skutečný věhlas získaly až v druhé polovině 19. století.

Na konci šedesátých let 19. století bylo ve Vejprtech v činnosti třináct dílen a továren, z větší části textilních, dvě puškařské, jedna strojírenská a jedna na výrobu obuvi. V té době získaly reálnou možnost přístupu k železničnímu spojení. Nabídl jim ji sousední saský Annaberg, kde od 1. února 1866 začaly jezdit vlaky do Chemnitzu. O tři a půl roku později, 18. srpna 1869, zahájila Buštěhradská železniční společnost stavbu tratě z Chomutova do Vejprt. Do plného provozu, včetně napojení na saskou železnici v Annabergu, byla odevzdána 1. srpna 1872 a znamenala naprosto zásadní událost v dějinách Vejprt, protože spojila odlehlé horské městečko s Čechami i Saskem a podnítila jeho prudký ekonomický rozvoj. V prvních letech po příchodu železnice (1871-1880) bylo ve Vejprtech založeno sice jen dalších osm továren a dílen, ale skutečný rozmach nastal vzápětí poté – osmnáct nově založených podniků v letech 1881-1890, šestnáct v letech 1891-1900, dvaadvacet v letech 1901-1910 a dvanáct v letech 1911-1914. Téměř každá továrna, postavená po roce 1890 měla parní stroj (v posledním čtvrtstoletí před Velkou válkou jich bylo ve Vejprtech uvedeno do provozu pětačtyřicet).

V roce 1914 zde bylo v provozu přes sto řemeslnických dílen a menších, středních i velkých továren. Došlo zde také k jisté ekonomické provázanosti se sousedním Německem – některé vejprtské provozy byly filiálkami německých podniků a naopak, někteří vejprtští podnikatelé měli pobočky svých továren za hranicemi v Sasku.

Vejprty a jejich nejbližší okolí se tak proměnily v průmyslový miniregion, nemající obdobu na české ani na německé straně Krušných hor. Výjimečné postavení této oblasti potvrdilo v roce 1904 i vytvoření samostatného soudního okresu Vejprty, nejprve v rámci politického okresu Kadaň, od roku 1906 v rámci nově vzniklého politického okresu Přísečnice a následně také ustanovení politické expozitury přísečnického hejtmanství pro soudní okres Vejprty v prosinci 1908. Soudní okres Vejprty tvořily kromě sídelního města jen tři obce. V roce 1910 v něm žilo sedmnáct tisíc pět set jedna obyvatel, z toho téměř dvě třetiny – necelých dvanáct tisíc – ve Vejprtech, další čtyři a půl tisíce v Kovářské a zbytek v Českých Hamrech a Černém Potoce.

Připojená tabulka podává přehled vejprtských podniků k roku 1914. Je z ní zřejmé, že nejčastěji zastoupenými výrobními odvětvími ve Vejprtech byly textilní průmysl a textilní galanterie. Jednoznačně převažovala surovinově i energeticky nenáročná výroba krajek všeho druhu, pozamentů, textilních výšivek, oplétaných, látkových a jiných knoflíků, ozdobných pletených šňůr, třásní, prýmků, obrub, tkaniček a perlových kabelek. Nacházely odbyt hlavně v evropských zemích a v zámoří. V menší míře jim sekundovaly stávkové zboží, punčochy, ponožky, trikotáž a umělé hedvábí. S tímto sortimentem souviselo barvení, apretace a další úpravy textilií. Všechna tato výrobní odvětví vycházela z místních starších řemeslných tradic, stejně jako další obor – puškařství. Nově je v průmyslovém věku doplnilo textilní strojírenství, výroba lepenky, kartonů a raženého papírového zboží, elektrických kabelů, hadic, gumového zboží, smutečních předmětů, obvazového materiálu apod.

rok vzniku

zakladatel

majitel v roce 1914

předmět výroby

č. p. ve Vejprtech

(pobočky)

I. krajky, pozamenty, vyšívání textilu, oplétané, látkové a jiné knoflíky, ozdobné šňůry, třásně, prýmky a obruby, perlové kabelky, tkaničky

cca 1760

Rupert Schmidl

Rudolf Schmidl

Julius Nase

krajky

a pozamenty

403, 635, 675, 806

1854

Theodor Steck

Josef Kanneberger

pozamenty

37, 38, 67

(Nové Zvolání

Černý Potok)

1863

Franz Breitfeld

Franz Breitfeld ml.

pozamenty a knoflíky

1870

Johann Schmidt

ozdobné šňůry a obruby

244

1873

Josef Schmidl

Alfred Schmidl

pozamenty a pletený textil

905

1877

Franz Schmidl

pozamenty, obruby a paličkované krajky

263

1878

Franz Bartl

Gustav Schreiber

pozamenty

656

1878

Johann Hackl

Marie Hacklová

pozamenty

696

1879

Friedrich Günther

Emil Klug

ruční a strojové krajky

749

(Bärenstein)

1881

Julius Estel

pozamenty a knoflíky

615

1883

Wenzel Ehrenfeld

Wenzel, Johann a Julius Ehrenfeldovi

ozdobné prýmky a šňůry

4, 880

1884

Vincenc Bayer

Anton Kreuzig

Vincenc Bayer

pozamenty, krajky, stuhy

154

(Loučná pod Klínovcem)

1884

Franz Köhler

Franziska Köhlerová

pozamenty

497

1886

Norbert Bartl

perlové pozamenty a kabelky

900

1886

Karl Franz Kießling

pozamenty

302

1887

Rudolf Pilz

pozamenty a třásně

674

1888

Wenzel Pleil

paličkované krajky

852

(Černý Potok)

1889

Edmund Schmidl

pozamenty a obruby

1889

Gustav Schwab

krajky a síťoviny

810

(Bärenstein)

1892

Johann Höllt st.

Johann Höllt ml.

tkaničky, třásně, doplňky dámské konfekce

460

1894

Moritz Greifenhagen

Rudolf Greifenhagen

pozamenty pro nábytek, dekorace a tapiserie

934

1896

Rudolf Langer

leónské nitě a předivo

739, 637

1896

Josef Partosch

všechny druhy pozamentů

628

1898

Albert Klug

pozamenty, vyšívání

859

(Bärenstein)

1899

Otto C. Schwab

strojově vyráběné pozamenty a skleněné perly

837, 980

1899

Hans Neußer

třásně k lampám

810

1900

Hans Frank

pozamenty

735

1901

Hugo Kreuzig

pozamenty

940

1902

Josef Dittrich

pozamenty a paličkované knoflíky

791

1902

Franz Gahlert st.

Franz Gahlert ml.

Anton Gahlert

vyšívání bavlnou a umělým hedvábím

715

(Bärenstein)

1904

Raimund Lasch

pozamenty

1904

Franz Lenhard ml.

pozamenty, ozdobné šňůry, obruby a knoflíky

386

1905

Norbert Lenhard st.

vyšívání

837

1906

Hans Illing

Edwin Hentsch

Hans Illing

Edwin Hentsch

vyšívání

629

1906

Hermann Rebentisch

Marie Rebentisch

pozamenty

780, 191

1907

Franz Illing

krajky, třásně, prýmky a jiný ozdobný materiál

837, 891

1908

Clemens Weisbach

obruby a pozamenty

483

1910

Franz Beck

vyšívání

901

1910

Karl Fickert ml.

pozamenty

687

1910

Johann Hofmann

Paul Schmidl ml.

pozamenty, navijárna nití a šicícho hedvábí

418

1910

Johann Karl Schreiber

pozamenty nábytkové a dekorační, opasky, lemovky

897

(Schlettau)

1911

Franz Fischer

pozamenty, perlové kabelky

823

1911

Josef a Alfred Kohnerovi

paličkování

917

1911

Paul G. Meyer

vyšívání umělým hedvábím

894

1911

Anton J. Miersch

pozamenty

402

1911

Rudolf Seidl

vyšívání

832

1912

Otto Beck

mechanické vyšívání všeho druhu

940

1912

Karl Kreuzig

Johann Tzschaschel

Karl Kreuzig

Johann Tzschaschel

pozamenty, vyšívání, dámské punčochy

879

(Bärenstein)

1914

Hans Crüwell

Oskar Meyer

Friedrich Reichenbach

Hans Crüwell

Oskar Meyer

Friedrich Reichenbach

třásně, krajky, pozamenty všeho druhu

177

1914

Otto Kampf

Moritz Harnisch

Otto Kampf

Moritz Harnisch

celuloidové, látkové a železné knoflíky a uzávěry

879

II. stávkové zboží, punčochy, ponožky, trikotáž

1806

Franz Pohl

Wilhelm Zabransky

Eduard Bittner

Walter Engelert

punčochy, ponožky, trikotáž

22, 13

1866

Franz Kraft

Eduard Kraft

pletené a tkané zboží

477

1885

Anton Luttermann

Anton Luttermann ml.

pletené a tkané zboží

708

1890

Franz I. Illing

pletárna

293

1892

Anton R. Schwab

pletárna

456, 805

1895

Wilhelm Hering

pletené a látkové rukavice, dámské spodní prádlo, punčochy, ponožky

815, 856, 868

(Aš,

Loučná pod Klínovcem)

1895

Karl Langer

punčochy a obdobné sportovní zboží

852

1907

Raimund Bittner

punčochy

190, 413

1908

Friedrich Theodor Neumann

Friedrich Theodor, Otto a Walter Neumannovi

pletené zboží, zvláště rukavice, utěrky, šály a kravaty

874

(Limbach)

III. umělé hedvábí

1897

Anton Pleil

umělé hedvábí, tkaničky, šňůry

842

1905

Adalbert Salzer

Wilhelm Preiß

Emma Salzerová

Wilhelm Preiß

niťárna umělého hedvábí

934

1911

Raimund Lorenz

umělé hedvábí, mechanická niťárna

642, 891

1911

Rudolf Ritter

niťárna umělého hedvábí

902

IV. barvení a apretace textilií

1850

Wenzel Zahm

Anton Zahm

barvírna umělého hedvábí, vlny a bavlny

444, 834, 904

1856

Wilhelm Müller

Anton Müller

bělení, barvení a apretace textilu

434

1891

Wilhelm Müller

bělení, barvení a apretace textilu

777, 801, 867, 920

1910

Rudolf Oschatz

Franz Blume

Rudolf Oschatz

Franz Blume

barvírna vlny, bavlny a hedvábí

893

(Buchholz)

V. puškařství

cca 1830

Johan Fükert

Gustav Fükert

lovecké pušky

578

1860

Gustav Bittner

Gustav, Richard a Wenzel Bittnerovi

puškařství

571

453

1875

Wenzel Morgensten

lovecké a sportovní pušky

99, 672

1878

Eduard Schmidl

Eduard Schmidl ml.

zbraně

350, 134

VI. textilní strojírenství

1864

Emanuel Bartl

Johann a Theodor Bartlovi

textilní stroje

243, 860, 908

1882

Julius Lenhard

textilní stroje

1907

Ernst Stöckermann

tkalcovské stavy, transmise, pletařské stroje

59, 876

(Bärenstein)

VII. lepenka, kartonáž a ražené výrobky z papíru

1878

Otto Schmiedel

Arwed Schmiedel

kartonáž a ražený papírový artikl

621

1889

Isidor Hackl

ražené papírové zboží všeho druhu

857

1905

Emil a Paul Brauerovi

Karl Gutberlet

Emil a Paul Brauerovi

Carl Gutberlet

šedá lepenka a ražené výrobky

1905

Albert Emil Kunze

ražené výrobky všeho druhu, luxusní papírové zboži

616

(Buchholz)

VIII. ostatní

1845

Franz Schenk

Karl Schenk

kožená a plstěná obuv

419

1884

Leo Langer

dřevěné cívky a navijáky

594

1885

Daniel Lenhard

Franz Lenhard

hadice z hedvábné a železné síťoviny

609

1886

Alfred Langer

pila a výrobky ze dřeva

195, 585

(Černý Potok)

1888

Clement Zahm

elektrické kabely

307, 308, 859

1892

Wilhelm Kraft

Rudolf Kraft

Johann Fritsch

gumové zboží, šle

749

1896

Josef A. Endler

tiskárna, vydavatel „Neue Weiperter Zeitung“

830

1898

Eduard Dießl

obvazový materiál

309, 475

1904

Anton Kampf

předtím Weisbach a Wrängler

Anton Kampf

tiskárna

916

1912

Rudolf Tramposch

Rudolf Kreuzig

Rudolf Tramposch

Rudolf Kreuzig

smuteční zboží, výzdoba rakví

669, 293

Organizace práce v některých z vejprtských podniků nejpočetnější první skupiny byla založena na domácké práci, buď částečné, nebo i úplné, a připomínala tak starý protoindustriální nákladnický způsob výroby – v sídle firmy se pouze vydával materiál ke zpracování a přijímaly se zde hotové výrobky. Výrobní provozy byly někdy přistavovány přímo k domu majitele, jako v případě firmy Vincence Bayera a Antona Kreuziga (č. p. 154 a 704). Počet zaměstnanců byl velmi různorodý, v některých podnicích pracovali pouze jejich majitelé a další zaměstnávaly jen několik osob. Existovaly ale i továrny s početným osazenstvem, např. v prýmkárně rodiny Kannenbergerů pracovalo okolo dvě stě padesáti a v provozech na výrobu stávkového zboží Wilhelma Haringa na čtyři sta padesát lidí (v obou případech včetně domácích zaměstnanců). O větším či velkém počtu pracovníků také vypovídají dodnes impozantní exteriéry některých továren, např. Clementa Zahna (č. p. 307), Alberta Emila Kunze (č. p. 616), Rudolfa Pilze (č. p. 674), Rudolfa Langera (č. p. 739) či Paula Meyera (č. 894).

Po květnu 1945 se Vejprty staly sídlem okresního národního výboru (ONV). Přenesení orgánu okresní správy z Přísečnice odpovídalo jejich ekonomickému významu a dominantní pozici v regionu. Podle evidence průmyslového referátu ONV se na Vejprtsku v té době nacházelo celkem sto sedmdesát dva podniků (sto dvacet tři přímo ve Vejprtech, dvacet tři v Loučné pod Klínovcem, po jedenácti v Měděnci a v Kovářské a čtyři v Černém Potoce. Pětadvacet z nich mělo charakter živnosti nebo obchodu a ryze průmyslových bylo sto čtyřicet sedm. Strukturální skladba se oproti době před první světovou válkou příliš nezměnila – převažoval textilní průmysl, prýmkařství, výroba galanterie a apretace textilií. Textilním strojírenstvím, výrobou elektrozařízení, papírenstvím a puškařstvím se zabývaly vždy tři nebo čtyři firmy.

V druhé polovině roku 1945 ovšem také začal postupný úpadek, který se v následujících letech proměnil v rychlou a hlubokou devastaci vejprtské průmyslové oblasti. Spolupodílelo se na tom několik příčin.

Už během války začalo omezování či úplné zastavení výroby v některých podnicích a po osvobození k obnovení jejich činnosti už nedošlo (takže ne všechny podniky, evidované průmyslovým referátem ONV Vejprty, byly v roce 1945 v provozu). Další regulaci průmyslových aktivit si vyžádal odsun německého obyvatelstva, který měl za následek citelný úbytek pracovních sil a nejvýrazněji přispěl k celkovému úpadku Vejprt. Chybějící pracovníky nebylo možné v potřebné míře plně nahradit, ať už proto, že se jednalo o specialisty, nebo proto, že nevlídné horské klima a odlehlost Vejprt české osídlence z vnitrozemí příliš nelákaly. Obtížně překonatelné byly i problémy se získáváním a dovozem uhlí a surovin pro výrobu, jejichž nedostatek měl v krajních případech za následek i několikatýdenní přerušení práce.

Některé vejprtské firmy orientované na zvlášť specializovanou produkci (např. pletací stroje nebo ražené papírenské zboží) i přesto dokázaly úspěšně výrobu obnovit a získat zákazníky ze zahraničí. Těmto nesmělým začátkům poválečné obnovy věhlasu Vejprt se však postavila do cesty další překážka v podobě diskuze o rozmístění a struktuře československého znárodněného průmyslu. Zapojilo se do ní několik subjektů – ministerstvo průmyslu, ústřední rada odborů, jednotlivé profesní průmyslové svazy, velké národní podniky, které by eventuálně měly převzít vejprtské továrny jako pobočné závody do své národní správy, a ONV Vejprty – s nejasně vymezenými kompetencemi a s ne zcela jasnými představami, takže její usnesení vyznívala často protichůdně a měnila se.

I přes to začala být většina vejprtských podniků – nepochybně i kvůli odlehlé poloze města – vyhodnocována jako nerentabilní a na základě administrativních rozhodnutí centrálních úřadů a organizací docházelo v letech 1946-1947 k jejich postupnému uzavírání. Z dalších bylo v letech 1947-1948 demontováno strojní vybavení, které bylo následně přestěhováno do ekonomicky chudých regionů Slovenska Moravy a východních a jižních Čech, aby zde podpořilo rozvoj průmyslové výroby. Továrny, které ve Vejprtech zůstaly po roce 1948, byly podle oboru výroby začleněny jako závody do národních podniků Západočeské papírny, Tosta Aš, Amati Kraslice, Továrny stuh a prýmků Dobruška a Zbrojovka Strakonice.

Zdroje:

SOkA Kadaň - Okresní národní výbor Vejprty, živnostenský referát, kart. č. 1-11.

Zdena BINTEROVÁ, Od Vejprt po Měděnec, Chomutov 1999, s. 5-29.

Zdena BINTEROVÁ, Historie Vejprt, Chomutov 2007.

Kateřina MERTOVÁ, Vejprtská průmyslová oblast 1945-1948, in: Acta Litomericensia 1989. Státní oblastní archiv v Litoměřicích, 1989, s. 65-77.

Carl G. SCHMIDT – Michael LUFT, Geschichte der Stadt Weipert, Komotau – Weipert 1890, s. 439-524.

Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011, s. 22-27.

Josef WILD, Geschichte der Stadt Weipert. 2. Teil 1890-1914, Weipert 1926, s. 227-244.

Průmyslové závody ve Vejprtech, 1902, SOkA Kadaň

Kontakt

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí n./L.
Pasteurova 3544/1, 400 96 Ústí nad Labem

RUR – Region univerzitě, univerzita regionu

Publicita

LOGA Spolufinancováno

Reg. č. projektu: CZ.10.02.01/00/22_002/0000210