Lehký průmysl

Cukrovar Žatec

Město Žatec, situované v severozápadních Čechách v Ústeckém kraji, se pyšní bohatou průmyslovou historií, která se začala intenzivně formovat v 19. století. Kromě tradičního zemědělství, zaměřeného zejména na pěstování chmele a cukrové řepy, zde vznikly významné průmyslové podniky, jako byla šroubárna Žatec, Fruta Žatec (bývalý Dreherův pivovar) a žatecké papírny. Čtvrtým a velmi důležitým podnikem, který přispěl k rozvoji Žatce, byl cukrovar. Přes počáteční potíže se cukrovar postupně rozrostl a stal se jedním z největších zaměstnavatelů v regionu. Jeho existence ovlivnila nejen ekonomiku města, ale i životy mnoha lidí.

Původně akciový cukrovar stál poblíž řeky Ohře na severním okraji města Žatce (v těsné blízkosti železniční tratě na Rooseveltově třídě). Právě železniční trať byla pro provoz a distribuci cukrovaru v minulosti strategickým prvkem. Bylo zajímavé, že cukrovar v Žatci vlastnil svou vlastní parní lokomotivu, jež byla svědkem mnoha změn. Její pravidelné výjezdy a návraty do depa byly součástí každodenního rytmu města. Dnes je tato lokomotiva cenným exponátem, který připomíná význam železnice a průmyslu pro rozvoj Žatce.

Stavbu samotného cukrovaru navrhl jistý pan Marek z Prahy, jehož jméno bylo spojováno s počátkem této významné průmyslové stavby. Samotná realizace komplexu budov poté vyšla v přepočtu na 80 000 zlatých. S rostoucí produkcí a nároky na výrobu bylo nutné cukrovar neustále modernizovat a rozšiřovat. K významným architektonickým úpravám došlo v průběhu let, na nichž se podíleli architekti Johann Salomon a později ve 40. letech 20. století Franz Wollenheit. Samotné počátky cukrovaru lze datovat do roku 1871, kdy došlo k uveřejnění výzvy k upisování akcií na cukrovar. Optimismus investorů byl velký, přestože počátky byly náročné. Stavba cukrovaru si vyžádala značné investice a první dvě kampaně skončily neúspěchem. Iniciátorem akce byl tehdejší starosta Žatce, Theodor Hassman. Pod dlouhých rozpravách se sešel akciový výbor, přičemž předsedou byl zvolen Josef Schöffl. Na místě ředitele podniku jej poté vystřídal Arnošt Mika z Kolína, který v cukrovaru zastával tuto pozici několik let, přesněji od roku 1872 až do roku 1893.

Jedním z problémů cukrovaru však byly nakonec samotné akcie, které podnik rozdělovaly mezi několik vlastníků, neboť cukrovar byl organizován jako akciová společnost. To znamenalo, že vlastnictví podniku bylo rozděleno do akcií, které si jednotliví investoři mohli koupit. Tímto způsobem se shromažďovaly finanční prostředky potřebné k výstavbě a provozu cukrovaru. Akcionáři měli nárok na podíl na zisku podniku v podobě dividend a také na určitá vlastnická práva, jako byla účast na valných hromadách, kde se rozhodovalo o důležitých otázkách týkajících se chodu společnosti. Mezi vlastníky cukrovarnických akcií patřili také manželé Škodovi (120 akcií), Vavřinec Peigen (125 akcií), Julián Ječmen (900 akcií) apod.

Letitému provozu cukrovaru se nevyhnula ani samotná válka, která otřásala celým světem i samotným podnikáním. V roce 1939 byl cukrovar převzat do rukou Němců. Cukrovar v této době sloužil jako místo pro zajatce, kteří zde pracovali. Zlom nastal až po skončení války, kdy byl komplex cukrovaru znárodněn a jeho novým ředitelem se stal Josef Šimek. V roce 1950 poté cukrovar organizačně spadl pod cukrovarnické podniky Ústeckého kraje se sídlem v Lounech. Ředitelů se v cukrovaru vystřídalo mnoho. Na Tomáše Farkota však připadl nejtěžší úkol, a to ukončit samotnou výrobu upadajícího podniku. Historie cukrovaru tak skončila v roce 2000, kdy byl definitivně vymazán z obchodního rejstříku.

Navzdory dlouhé a úspěšné historii se i žatecký cukrovar musel vypořádat s výzvami moderní doby. Změny na trhu, nové technologie a ekonomické tlaky vedly k jeho postupnému úpadku. V 90. letech 20. století byl cukrovar nucen uzavřít své brány, čímž skončila jedna kapitola místní historie. Díky silnému průmyslovému zázemí se Žatec stal důležitým regionálním centrem. Tato rozmanitost průmyslových odvětví podpořila dynamický rozvoj města a zanechala trvalou stopu v historii české výroby. Dnes, po ukončení provozu cukrovaru, je areál využíván zejména firmou HP Pelzer, která se zabývá výrobou interiérového vybavení pro automobily.

Zdroje:

Milada KRAUSOVÁ, Z dějiny průmyslu v Žatci, Žatec 2016, s. 96-100.

Michaela HRUBÁ, Historie a současnost podnikání na Lounsku, Žatecku a Podbořansku, Žehušice 2003, s.109-110

Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci, Lokomotiva ze žateckého cukrovaru, Dostupné z: <Lokomotiva ze žateckého cukrovaru – Regionální muzeum K. A. Polánka Žatec> (Citováno 2024-12-05).

100 let cukrovaru v Žatci, Žatec 1971.

Cukrovarský komín, 2024, Archiv JP