Stettiner Chamotte-Fabrik A. G. vorm. Didier
V oblasti Děčínska se nacházelo hned několik cihelen, většinou se však jednalo o malé soukromé cihelny, které měly pouze regionální dosah. Zvláštní kapitolu však v historii této oblasti představovala výroba šamotových a komínových cihel, kterou přímo v děčínské čtvrti Podmokly v roce 1890 zahájila německá firma Stettiner Chamotte-Fabrik A.G. vorm. Didier. Tato společnost byla založena roku 1866 ve Štětíně a postupně své pole působnosti rozšiřovala po celé německé říši, až expandovala i do Rakousko-Uherska.
Se stavbou podmokleské pobočky se začalo záhy, stavbu hal a pecí vedl podmokelský stavitel Adolf Beher s ústeckou firmou Alwina Köhlera a provoz zde byl zahájen již 28. září 1890, v této době továrna zaměstnávala celkem čtyřicet zaměstnanců. Výrobní program firmy pak tvořily ohnivzdorné stavební materiály, což byly již zmiňované šamotové cihly a také obložení. Mimo to se firma zabývala i stavbou plynových pecí a také celých plynáren. První její velkou zakázkou v Rakousku byla stavba plynárny v nedalekých Lovosicích. Kromě toho se podnik podílel dodávkami i na stavbě plynáren například ve Vídni či Budapešti a dodával komorové pece pro plynárny v Praze a v Bratislavě. Od roku 1894 se zde začalo také s výrobou vanových kamenů pro sklářské pece. Velká část těchto různorodých výrobků se před první světovou válkou vyvážela po celé Evropě a podmokelská továrna svou výrobou pokrývala vnitřní trh celé Rakousko-uherské monarchie, jež byla do té doby zásobena cihlami především z Británie nebo Belgie. Podnik se postupně rozrůstal a v roce 1899 se jeho součástí stala i šamotárna Carla von Kulmiz v polském Żaróvě s pobočkou v Meziměstí a v roce 1908 také keramická továrna rodiny Latzelů ve Vindavě. V letech 1916-1919 začal také postupně získávat pozemky v Sedlci u Mostu, na nichž zahájil těžbu křemence, což byl kámen používaný k výrobě stavebních materiálů do kleneb sklářských pecí. V této době pohon továrny zajišťovaly parní stroje nahrazené roku 1929 moderními elektromotory a počet zaměstnanců pak podle zakázek osciloval mezi počtem devadesát až dvě stě šedesát lidí, během druhé světové války se pak počet dělníků ustálil na asi sto třicet až sto čtyřicet.
Na začátku 30. let ještě firma projektovala a stavěla moderní pece pro plynárny či pro spalovny odpadů a krematoria, ale v důsledku hospodářské krize na konci 30. let byl provoz omezen a podnik se k 1. lednu 1933 změnil na samostatnou společnost s ručením omezeným. Po připojení Sudet k Německu v roce 1939 se továrna fúzí opět připojila ke svému mateřskému závodu, který byl mezitím přejmenován na Didier-Werke A. G. se sídlem v Berlíně-Wilmersdorfu. Tento podnik ve zmíněné době vlastnil třiadvacet továren po celém Německu.
Po válce byly všechny závody na území Československa z majetkové podstaty firmy Didier-Werke Aktiengesellschaft se sídlem v Berlíně vyhláškou ministra průmyslu z 27. prosince 1945 znárodněny zestátněním. Po znárodnění se zkonfiskovaný podnik v rychlém sledu stal součástí hned několika národních podniků a k roku 1961 byl zmiňován mezi výrobnami národního podniku Severočeské keramické závody Most, kam byl přičleněn v roce 1951. Další zmínka ze 70. let informovala o tom, že podniku přibyla ještě nová hala a pálené žáruvzdorné materiály se zde vyrábí až do současné doby.
AČ
Zdroje:
Petr JOZA – Jan NĚMEC, Historie a současnost podnikání na Děčínsku a Šluknovsku, Žehušice 2012.
Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011.
Milan KONEČNÝ, Česká keramika, Praha 2003.
Akcie firmy Stettiner Chamotte-Fabrik A. G. vorm. Didier, přelom 19. a 20. století, Archiv AČ
Hlavičkový papír z Podmokel firmy Stettiner Chamotte-Fabrik A. G. vorm. Didier, 1900, SOkA Děčín
Zobrazení pecí používaných ve firmě Stettiner Chamotte-Fabrik A.G. vorm. Didier, 1872-1890
Zobrazení pecí používaných ve firmě Stettiner Chamotte-Fabrik A.G. vorm. Didier, 1884-1897
