Doksany
Kdy se v Doksanech začalo vařit pivo, přesně nevíme. Zmínky o pivovaru, který byl součástí kláštera, však můžeme datovat do 12. století. V průběhu 19. století přešel pivovar na parostrojní provoz. V 60. letech 19. století byl jako sládek zaměstnán jakýsi B. Kaplan. V této době, konkrétně mezi léty 1867 a 1868, došlo také ke zbudování nové sladovny a dvojitého hvozdu pod taktovkou firmy J. V. Nováka. Na tom, že malý panský pivovar neskončil svou výrobu ve víru průmyslové revoluce, má podle některých zdrojů zásluhu tehdejší sládek, který majitele panství přesvědčil o potřebě modernizace. Ostatně jméno tohoto sládka nebylo v pivovarnických kruzích neznámé. Jmenoval se Matěj Brejcha a je až neuvěřitelné, že je jeho pivovarnická kariéra spjata i s aehrenthalských pivovárkem v Doksanech. Brejcha svou praxi získal v tradičních pražských pivovarech slavných jmen. Poté co se vyučil U Halánků, U Koulů a v Černém pivovaře nastoupil ve svých 20 letech službu u Aehrenthalů v Doksanech. Postupně se z řadového vařiče vypracoval a podnik vedl a zodpovídal za kvalitu výrobku po dobu osmi let. Jeho skutečně činorodý duch se ukázal už během jeho doksanského působení. Mimo menších úspěchů jako byla peněžitá odměna za jeho nákresy ideálních hospodských sklepů pro Mezinárodní hospodářský trh v Praze, se angažoval i v důležitějších podnicích té doby. V průběhu 70. let 19. století pomáhal zakládat Spolek pro průmysl pivovarský v království Českém, v jehož výboru byl dlouhou dobu činný. Byl členem kuratoria sladovnické školy v Praze, odkud pocházel a měl zásluhy na rozvoji Výzkumného ústavu pro průmysl pivovarský. Jeho jméno je známé spíše v jiných oblastech než na českém severozápadě. Brejcha z Doksan odešel do Brna, kde zakoupil pivovar, který byl po mnoho let nazýván prostě „brejchův“. Zároveň však působil v pivovaru v Klášteře u Mnichova Hradiště jako sládek. Zatímco brněnský podnik neopouštěl, z Kláštera odešel už po 6 letech, aby si pronajal pivovar v Novém Berštejnu. Tam však dlouho nevydržel a využil prodeje pivovaru v České Třebové. K roku 1891 byl tedy majitelem pivovaru v Brně a České Třebové a zároveň znovu nastoupil do Kláštera jako ředitel podniku. S Brejchou jako velmi aktivním odborníkem si však nevystačíme. Byl také významným členem české společnosti a zároveň svobodným zednářem. Především v Brně byl jeho podnik považován za „jediný český“ a Brejchovy aktivity na poli národního života byly četné. Na konci Brejchova života Národní listy psaly: „Zesnulý byl jedním z nejčelnějších průmyslníků toho času, který poctivou prací, odbornou znalostí a vzácnou vytrvalostí svou z malých počátků docílil nejen značných úspěchů materiálních, nýbrž i dobyl si vynikajícího společenského postavení. Již jako 20letý mladík na základě nabytých teoretických a praktických vědomostí stal se správcem pivovaru v Doxanech, kde za dobu působnosti své toho docílil, že na místo maličkého pivovárku postaven velký, parní a velmi výnosný pivovarní podnik.“
Další jméno, které je pro nás důležité je jméno František Hanuš. Hanuš nastoupil do pivovaru jako sládek roku 1892 a o šest let později si jej pronajal a vedl jej ve vlastní režii. Z dostupných informací šlo snad o prvního a posledního nájemce doksanského podniku. Nájem však vydržel pouze dva roky a poté Hanuš pivovar opustil. V té době byl pivovar zařízen na var 60 hl a jeho výstav se pohyboval kolem 11–13 tisíc hektolitrů. Podnik distribuoval pivo pouze v sudech. Něco málo víme i o dalších zaměstnancích. Roku 1908 nastoupil místo nadsladovního Štěpán Kubík, kterého patrně vystřídal na konci roku 1914 Tomáš Filip. Po vzniku republiky se jeden ze zaměstnanců - Jan Novotný stal místodůvěrníkem nově vzniklé doksanské pobočky československých socialistů. V nové republice byl sládkem Vavřinec Čihák, který v podniku tuto funkci zastával přes 30 let (1900–1931). Vystřídal jej Jan Čihák, který v podniku vařil až roku 1945. V té době šlo o podnik vařící hluboce pod svou výrobní kapacitu. Výroba se od konce první světové války dostala téměř k hranici 10 000 hl roku 1927, kdy také došlo k rekonstrukci turbínového zařízení a parních kotlů. Rekonstrukci provedly firma J. Kohouta ze Smíchova a firma Novák & Jahn. Následná krize však podnik opět zdecimovala a po druhé světové válce – v posledním výrobním roce 1946 byl výstav pouhých 2 628 hektolitrů. Na konci roku 1946 byla výroba ukončena a podnik byl výměrem ministerstva výživy zastaven.
JG
Zdroje:
Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011.
Časopis Kvas (1914 – 1921).
Ignaz TITTL, Schematismus a statistika statků velkých a rustikálních v království Českém, Praha 1902.
Doksanský pivovar na historické pohlednici, přelom 19. a 20. století, Archiv JG
Doksanský pivovar, kolem roku 2000, Archiv JG
Úmrtní oznámení nejvýznamnějšího sládka pracujícího v doksanském pivovaru - Matěje Brejchy, 17. 8. 1902, Národní listy
