Lehký průmysl

Ignaz Richter & Söhne - k. k. privilegierte Velvet und Velveteen Fabriken  

Ignaz Richter (1786-1851), zakladatel firmy, se narodil do rodiny zahradníka Johanna Christopha Richtera v Horní Chřibské a jeho manželkou byla Theresia, dcera obchodníka Josefa Fröhlicha z Dolního Podluží. Dá se předpokládat, že Ignaz Richter, vyučený tkadlec, se později kromě tkaní látek věnoval i obchodu s vyrobeným zbožím. Dařilo se mu natolik, že byl již roku 1814 při křtu svého syna Ignaze uveden v matriční kolonce jako fabrikant. V roce 1816, který je oficiálně považován za rok vzniku firmy, se celá rodina z nevyjasněných příčin přestěhovala do Dolního Podluží, rodné vsi jeho ženy, kde Richter koupil podstávkový dům, v němž navázal na svou předchozí činnost v Horní Chřibské.

V novém působišti se v dílně tkaly především bavlněné látky na kalhoty a sukně a po celou dobu, kdy Richter senior podnik vedl, se v něm tkalo výhradně na ručních tkalcovských stavech. Postupně ale dokázal rozšiřovat firemní produkci o další druhy látek z bavlny, lnu i vlny a do roku 1840 vystavěl výrobní komplex se čtyřmi hlavními a několika vedlejšími budovami. Jako schopný obchodník a podnikatel přenechal na přelomu 40. a 50. let svým dvěma synům Ignazovi Richterovi mladšímu (1814-1859) a Antonu Richterovi (1816-1878) prosperující firmu, která po jeho smrti nesla název Ignaz Richter’s Söhne.

Noví majitelé se po několika letech rozhodli pro razantní modernizaci, a tak roku 1858 přebudovali manufakturní provoz na tovární výrobu. Tkalcovnu osadili mechanickými stavy z Anglie, které poháněl parní stroj a vodní kolo, a ve výrobě potlačili většinu do té doby produkovaného zboží ve prospěch sametu.

Základ výrobního areálu v roce 1858 tvořily stavby zbudované již za prvního majitele, a to mechanická tkalcovna, navijárna příze, barevna, sušárna, obytný dům, expediční objekt a hospodářské budovy. Technické vybavení tvořil parní stroj o výkonu 30 koňských sil, vodní kolo o výkonu 10 koňských sil, devadesát stavů dvou různých typů a další druhy strojů – čtyřicet navíjecích, sedm hnacích, pět napínacích a pět kartáčovacích, šlichtovací, osnovní, postřihovací a apretační a odstředivka. Provoz továrny zajišťovalo sedm set dělníků a osm administrativních pracovníků v Dolním Podluží, ve Vídni, v Praze a v Brně. Veřejní obchodní partneři zaprotokolované firmy byli bratři Anton a Ignaz Richterovi, přičemž starší Ignaz rok po úspěšné modernizaci předčasně zemřel v pouhých pětačtyřiceti letech. Jediným majitelem firmy se tak stal jeho mladší bratr Anton.

Firma vyráběla v té době bavlněné samety, manšestry a kordy ve vysoké kvalitě a za rozumné ceny, takže byla schopná konkurovat i zahraničním producentům. Tvrzení o vysoké kvalitě zřejmě nebyl pouhý reklamní trik. Potvrzovala ho celá řada ocenění z mezinárodních výstav, mimo jiné čestné uznání z výstavy v Mnichově (1854) nebo ocenění ze světových výstav v Londýně – bronzová medaile (1862), v Paříži – stříbrná medaile (1867) či ocenění v Melbourne (1881).  

Po smrti Antona Richtera převzali podnik jeho synové Anton Josef (1848-1905) a Ignaz (1850-1922), kteří se mezi lety 1880-1883 začali specializovat již jen na výrobu sametu. V roce 1886 měla mateřská firma tři pobočky – v Jiřetíně pod Jedlovou, v Krásném Poli a v Polevsku. Počet parních strojů se významně zvýšil na osm, jejich výkon dosahoval 400 koňských sil a celkový počet zaměstnanců byl dvanáct set.

Ještě v tomtéž roce z firmy vystoupil Ignaz Richter, jenž založil vlastní továrnu v České Lípě, kterou ale již roku 1895 prodal bratrovi, a ta pod jeho vedením pokračovala ve výrobě jako další pobočka hlavního podniku v Dolním Podluží. Novým majitelem se roku 1905 stal syn Antona Richtera, Richard (1876-1947), který získal vzdělání na Státní průmyslové škole v Liberci. Richard Richter podnik dále rozšiřoval, v roce 1906 zakoupil firmu Hermann & Niclatsch ve Varnsdorfu, kterou záhy zmodernizoval, a v roce stého výročí založení firmy byl položen základní kámen nové tkalcovny v Dolním Podluží, která byla dokončena již následujícího roku.

Na počátku 20. století ve firmě pracovalo tisíc zaměstnanců a počet tkalcovských stavů vzrostl na šest set. Firma expandovala i po první světové válce, kdy roku 1920 Richard Richter koupil tkalcovnu v saském Ostritz. Syn Richarda Walter Richter (1905-1983), pod jehož vedením produkoval podnik prací kordy, manšestry a samety, se stal nejprve roku 1930 firemním prokuristou a v roce 1937 veřejným obchodním partnerem. Během druhé světové války přešel podnik na válečnou produkci. Vyráběly se zde plynové masky, látky se potiskovaly na nemocniční oděvy a také na uniformy do koncentračních táborů. V části provozu se praly a dezinfikovaly uniformy padlých německých vojáků a v jedné z hal se údajně lisovaly součástky pro rakety V1 a V2. V provozech pracovali převážně ženy a muži neschopní vojenské služby, dále také zajatci z pracovních táborů a totálně nasazení z Protektorátu Čechy a Morava.    

V roce 1946 byla firma po sto třiceti letech existence zestátněna a postupně začleněna na základě vyhlášek ministerstva průmyslu z let 1946 a 1948 do národního podniku Velveta se sídlem ve Varnsdorfu. Vyrábět se zde přestalo v roce 1974. Poslední majitel Walter Richter byl i s celou rodinou odsunut. 

JR

Zdroje:

Anton ANSCHIRINGER, Album der Industrie des Reichenberger Handelskammer-Bezirkes, Reichenberg 1858.

F. HANTSCHEL, Biographien deutscher Industrieller aus Böhmen, B. Leipa 1920.

Robert LAHMER, Industrielle Briefe aus Nordböhmen, Warnsdorf 1886, s. 63.

Jan NĚMEC, Obrázky z průmyslových dějin Šluknovska, Rumburk 2011, s. 78. 

SOA Litoměřice – Sbírka matrik severočeského kraje, farní úřad Chřibská, matrika narození a křtů katolická, Horní Chřibská 1784-1797, signatura L49/36, inv. č. 2757, pag. 13.

SOA Litoměřice – Sbírka matrik severočeského kraje, farní úřad Chřibská, matrika narození a křtů katolická, Horní Chřibská 1797-1826, signatura L49/37, inv. č. 2758, pag. 91. 

Ignaz Richter (zakladatel manufaktury v Dolním Podluží), 1. polovina 19. století, (Die Gross-Industrie Österrreichs, Wien 1908.)

Pohled na firmu, 2. polovina 19. století, (Die Gross-Industrie Österrreichs, Wien 1908.)

Základ výrobního areálu, 50. léta 19. století, (Anton ANSCHIRINGEN, Album der Industrie des Reichenberger Handelskammerbezirks, 11. Lieferung, Reichenberg 1859.)