Sklárna Engels Duchcov
V pořadí třetí duchcovská sklárna vznikla aktivitou bílinské sklárny Engels, která na počátku 20. století hledala nový prostor k svému rozšíření. Vzhledem k nemožnosti další výstavby v Bílině byl zvolen blízký Duchcov. Za tímto účelem byly vykoupeny pozemky v těsné blízkosti duchcovského nádraží, rybníka Malá Barbora a v blízkosti několika dolů. Budoucí závod měl tak snadno dostupnou dopravní kapacitu i blízké zdroje vody a uhlí. Stavební plány byly datovány od roku 1907 a výstavba byla dokončena v roce 1912. Mezi Želénskou ulicí a městskými jatky vznikl rozlehlý areál, jehož součástí byly čtyři tavící pece, řada pecí rovnacích a chladících, kotelna se dvěma kotli, strojovna se dvěma generátory, generátorová stanice, dva tovární komíny, administrativní budova, objekty vedlejších provozů a věžový vodojem. V roce 1913 byla dokončena stavba kolonie v dnešní Jateční ulici, která navazovala na nárožní kantýnu. Pro zásobování závodu byla zakoupena pískovna v Provodíně u České Lípy. Sklárna produkovala lité ploché sklo, přičemž první výrobky v roce 1912 tvořily více než čtyři tisíce opalínových obkládacích dlaždic a v roce 1913 činila roční produkce přes 220 000 m2 plochého skla včetně skla vzorovaného, ornamentálního, reliéfního, katedrálního, zrcadlového i drátového. Vyráběny byly bílé i barevné skleněné dlaždice. Provoz byl nepřetržitý a sklárna zaměstnávala půl druhého sta dělníků.
Nadměrná výroba v roce 1913 vedla na jaře následujícího roku k útlumu a zastavení závodu, přičemž situaci následně zhoršila válka a provoz byl znovu uzavřen. Obnoven byl až v roce 1915 litím zrcadlového skla, ale následně pokračovaly další odstávky výroby. Ta se plynule rozběhla až v roce 1917 a v roce 1918 již závod produkoval 267 239 m2 litého skla (v roce 1914 70 626 m2). V roce 1919 byla produkce navýšena na 297 098 m2 litého skla a vyrobeno bylo také prvních patnáct tisíc sto třicet skleněných cihel. Rozvoj závodu byl narušen krizovým obdobím let 1921-1923, který vystřídal výrazný nárůst produkce, který v roce 1929 dosáhl maximální produkce 549 878 m2 litého plochého skla. Hospodářská krize 30. let vedla k hlubokému propadu výroby, který dosáhl minima až v roce 1935 (164 823 m2), tehdy sklárna propustila sto padesát osm pracovníků. Racionalizace provozu byla navázána i na zastavení výroby mateřského závodu sklárny Engels v Bílině, kde byla výroba zastavena v roce 1936, díky čemuž byla navýšena duchcovská produkce na 325 653 m2 litého skla. K dalším zásadním proměnám provozu došlo až po roce 1938 v souvislosti s připojením sklárny pod vedení společnosti Vereinigte Glaswerke Aachen. Společně se změnou vedení byla v letech 1941-1942 realizována přestavba provozu, jejíž součástí bylo opuštění strojní výroby taženého tabulového skla systémem Pittsburgh. Nově sklárna produkovala skelnou vatu a kusovou výrobu plochého litého skla a závod začal vyrábět parabolická skla světlometů určená pro vojenské potřeby. Od roku 1942 byli pro nedostatek pracovní síly do výroby umístění totálně nasazení dělníci a zajatci, jejichž podíl postupně dosáhl až 40 % dělníků.
Poválečná výroba zahrnovala obnovení výroby litého skla i drátoskla, katedrálního skla i foukaného skla signálního. Zpracování skelné vaty bylo přesunuto dočasně do Bíliny a v polovině 50. let byl vybudován nový provoz na výrobu a zpracování skelné vaty. Výroba byla zahájena v letech 1955-1956 technologií přímého žíhání čedičového štěrku. Pro výrobu taženého skla byl od roku 1952 užíván agregát Pittsburgh. Po znárodnění v roce 1948 pak byla sklárna začleněna do n. p. Mühlig Union – výroba plochého skla v Teplicích a v roce 1950 byl potom zřízen samostatný n. p. Duchcovské sklárny s provozy Duchcov I., Duchcov II., Pozorka, Bílina, Chodov a Hostomice. V roce 1964 byla reorganizací ustavena VHJ Ploché sklo v Teplicích a od roku 1966 byla sklárna začleněna do oborového podniku Sklo Union jako závod 03. Po útlumu výroby v 90. letech byl areál upraven, část objektů byla zbořena a prostor byl dále využíván jako sklady a zázemí pro sklárnu Vitrablok. Z historických staveb sklárny se do současnosti dochovaly pouze objekty věžového vodojemu, kolonie, kantýny a vrátnice.
JiB
Zdroje:
Roland KIRSCH (ed.), Historie sklářské výroby v českých zemích II. díl/2, Praha 2003.
Miroslav GRISA, Duchcovské sklárny, Duchcov 1972.
Muzeum města Duchcova, stavební plány, karton Sklárna Engels.
Areál bývalé sklárny Engels, 80. léta 20. století, Muzeum města Duchcova
