Továrna HIKO v Duchcově
V roce 1904 založil v Teplicích-Trnovanech podnikatel Paul Hirsch (narozen 1922) firmu zabývající se truhlářskou výrobu specializovanou na produkci dětského nábytku, kočárků a vozidel. V roce 1908 přesunul svůj úspěšně rostoucí podnik do Duchcova, kde zakoupil areál bývalého cukrovaru na Bílinské ulici. Firma nesla název Hirsch u. Comp. Kinderwagen-, Korb- und Holzwarenfabrik, užívána byla i zkrácená verze HIKO. Za svého společníka Paul Hirsch přijal bratra Rudolpha Hirsche a po smrti Paula v roce 1922 převzala jeho podíl ve firmě vdova Irma Hirsch. V meziválečném období byla firma HIKO největším výrobcem dětských kočárků a vozidel v Československu. Soustava starých objektů cukrovaru, kde továrna HIKO měla vlastní pilu, truhlárnu, lisovnu, galvanické oddělení, čalounickou dílnu a lakovnu, byla opravena a rozšířena. Sortiment produkovaný továrnou HIKO byl velmi pestrý, vedle kočárků se v Duchcově vyráběla další dětská vozidla, loutkové kočárky, tříkolky, koloběžky, šlapací autíčka, ale také dětský nábytek, židle, stoličky, postýlky, přebalovací boxy, školní lavice nebo zahradní nábytek. Výrobky byly ve 30. letech produkovány pod firemní devízou „Vše pro dítě“.
Úspěšnou meziválečnou éru továrny HIKO přerušily události sklonku 30. Let, jelikož rodina Hirsch byla židovského původu a Duchcov opustila ještě před okupací Sudetské oblasti. Po ustanovení Říšské župy Sudety byla továrna zaměstnávající pět set osob arizována a jejím novým majitelem se stal výrobce kočárků z Varnsdorfu Karl J. Prasse. Postupně se měnil i výrobní sortiment závodu, výroba dětských vozidel a nábytku byla zachována pouze částečně. Jako válečný materiál zde byly vyráběny laťkové padákové klece pro letecké zásobování a schránky pro radiopřístroje. V roce 1944 v továrně pracovalo pět set deset zaměstnanců.
K mírovému výrobnímu programu se závod HIKO vrátil v roce 1945, přičemž obnově plné výroby bránil především nedostatek kovového materiálu a výrazné snížení počtu pracovníků, v roce 1945 v továrně pracovalo tři sta šedesát osm a později tři sta dvanáct zaměstnanců. Normální týdenní výrobní kapacita byla v roce 1945 (za optimálních podmínek) stanovena na jeden tisíc dětských kočárků, šest set loutkových kočárků, tři sta dětských zahrádek, patnáct set dětských trakařů, patnáct set koloběžek, šest set tabulí a patnáct set postýlek. I přesto, že nad provozem továrny byla stanovena národní správa, zažádala v roce 1946 Irma Hirsch, tou dobou přebývající v Palestině, o navrácení závodu do rukou původních majitelů. Proti její snaze o navracení majetku však opakovaně vystoupil Okresní národní výbor v Duchcově, a to mimo jiné s nepravdivým tvrzením, že židovská rodina Hirsch patřila mezi sympatizanty Velkoněmecké říše „a jejich přičiněním staly se závody semeništěm nacistů“.
Po únoru 1948 byla továrna znárodněna a začleněna do národního podniku Radovan v Praze, který se záhy transformoval na n. p. KOVONA Praha, z něhož byly později vyčleněny specializované národní podniky Liberta Mělník a Továrny dětských vozidel Duchcov (TDV) s pobočnými závody Varnsdorf, Plzeň, Božkov u Plzně a Kašperské Hory. Od roku 1955 byla Liberta a Továrny dětských vozidel Duchcov sloučeny do n. p. Továrny dětských vozidel Mělník se závody Duchcov, Mělník a Jedlka. Tento podnik se stal monopolním výrobcem dětských kočárků, kočárků pro panenky, tříkolek a šlapacích autíček v Československu. V Duchcovském závodě v roce 1975 pracovalo pět set čtyřicet dva zaměstnanců, z nichž tři čtvrtiny tvořily ženy. Výrobky z Duchcova byly exportovány nejen do zemí východního bloku (nejvíce do Maďarska), ale také do Holandska, Irska, Anglie nebo na Kanárské ostrovy. Po roce 1989 byla uskutečněna privatizace závodu Josefem Konejlem a firma dále fungovala pod názvem Josef Konejl – Továrna dětských vozidel Duchcov. Úpadek závodu a smrt Josefa Konejla definitivně ukončila provoz celého závodu. Opuštěné zchátralé budovy byly v roce 2010 zbourány a areál továrny byl proměněn na dosud nevyužitý brownfield.
JiB
Zdroje:
Muzeum města Duchcova – fond HIKO: K. PRASSE, Tři města v Podkrušnohoří, Duchcov 1947.
SOkA Teplice – ONV Duchcov, kt. 1.
Detail loga HIKO, 30. léta 20. století, Muzeum města Duchcova
Děvčátko s loutkovým kočárkem HIKO, 30. léta 20. století, Muzeum města Duchcova
Expozice HIKO - detail loga HIKO na korbě kočárku, 20. léta 20. století, Muzeum města Duchcova
Expozice HIKO, od roku 2015, Muzeum města Duchcova
Katalog dětského nábytku HIKO, 30. léta 20. století, Muzeum města Duchcova
Reklama továrny HIKO, 30. léta 20. století, Muzeum města Duchcova
Šlapací autíčko, 30. léta 20. století, Muzeum města Duchcova
