Továrna na elektrody Hennlich
V září 1922 byla Hermannem Augustem Hennlichem založena (1900-1978) firma H. A. Hennlich s hlavním sídlem v Duchcově, jejíž majitelkou byla manželka zakladatele Truda Hennlich. Předmětem podnikání byl velkoobchod s důlní a hutní technikou a roku 1925 do firmy vstoupil bratr zakladatele Otto Hennlich. Ještě téhož roku se započalo s prvními pokusy s výrobou elektrod pro svařování elektrickým obloukem a od roku 1928, kdy byla firma inzerována jako první československá Elektrodenfabrik, tak měla patentované elektrody na svařování litiny, kujného železa a oceli (pro svařování bagrů byly patentované elektrody značky Optima). V roce 1928 firma generálně zastupovala firmu prof. Hans Goldschmidt-Ingwerblock AG pro oblast technického svařování kolejnic. Podnikatelský úspěch spojený s vysokou kvalitou vlastních elektrod umožnil v roce 1928 založení pobočného závodu v německém Freibergu, kde H. A. Hennlich získal povolení k živnosti na obchod a výrobu elektrod, nicméně v roce 1930 byl provoz v Německu ukončen.
Rozvoj rodinné firmy dovršila akademická studia H. A. Hennlicha, který v roce 1931 v Paříži získal inženýrský titul a své bohaté praktické znalosti z oboru svařování a výroby elektrod získal v průběhu 20. let především při praxi v Německu. K získání nových poznatků byla směřována i Hennlichova studijní cesta do USA na počátku roku 1938, kde získal stroj k mechanizaci výroby elektrod, která dosud probíhala pouze ručním postupem. V roce 1936 měla firma roční obrat téměř 2 miliony Kč, zahájena byla i výstavba nového továrního areálu v dnešní ulici Bratří Čapků s hlavní administrativní funkcionalistickou dvoupodlažní budovou s navazujícími dílnami a sklady. Na sklonku 30. let v závodu pracovalo přibližně šedesát zaměstnanců a v roce 1941 byla firma změněna na komanditní společnost H. A. Hennlich Dux Kom. Ges.
V srpnu 1945 byla na závod Hennlich uvalena národní správa, přičemž správci byli jmenováni váleční pracovníci firmy – technický odborník Ing. Valter Barchanský a nákupčí Bohumil Rotšédl. H. A. Hennlich byl v Československu jako potřebný odborník ponechán až do roku 1945, kdy odešel do Rakouska. V roce 1946 byl jmenován nový národní správce Dr. mont. Ing. Jan Lašek, jenž vedl závod až do odvolání v roce 1948, kdy se v krátké době vystřídalo několik správců. Výroba elektrod byla v roce 1945 obnovena, ale závod dosáhl jen polovičního výkonu z důvodu nedostatku pracovních sil – produkoval 400 kg svářecích elektrod denně a kapacita výroby byla 220 000 ks elektrod týdně. Výroba elektrod v poválečném období ale byla výrazně nadbytečná, což vedlo k jejímu rychlému útlumu, který znamenal ukončení výroby elektrod ve většině malých závodů, včetně firmy Hennlich. Zastavení výroby následovalo i odevzdání technického vybavení závodu Báňské a hutní společnosti Praha ve Vamberku. Patrná byla snaha vedení závodu o další specializaci na technické gumové materiály, kdy se především jednalo o materiál pro opravy pásových dopravníků, jež se zejména při těžbě uhlí začaly užívat během války. Speciálním artiklem firmy Hennlich byly nástroje a materiály pro sešívání transportních pásů systému DULOS-KLEŠTĚ, což byl přístroj k rychlému sešívání pásů. Sortiment gumových výrobků doplňovaly hadice, spojky, těsnění a gumové bezpečnostní ochranné pomůcky včetně obuvi. Realizovány byly i opravy gumových transportních pásů i pneumatik všech velikostí. Úspěšně se rozvíjející činnost vulkanizačního provozu vedla správce k záměru vytvořit samostatný gumárenský podnik, nicméně snahy vedení však naplněny nebyly. Hlavní odbytiště se nacházela v tuzemských důlních revírech a v zahraničí pak zejména v Polsku, Bulharsku a Rumunsku. V prosinci 1948 bylo ukončeno období národní správy a závod H. A. Hennlich byl začleněn do národního podniku Technoma, čímž byla fakticky ukončena činnost firmy Hennlich v Československu.
H. A. Hennlich svůj podnikatelský talent i odbornou erudici znovu uplatnil v zahraničí, když si v rakouském Schärdingu am Inn založil novou firmu, která byla roku 1950 uvedena jako Herm. A. Hennlich Schärding. Předmětem její činnosti byl velkoobchod s potřebami pro doly, hutě a průmysl, ale k obnově vlastní výroby elektrod nedošlo. Klíčovým produktem se staly především důlní lampy, které firma kompletovala a pod vlastní značkou prodávala. Dále byl veden obchod s maznicemi, lanovými svorkami, hadicemi nebo armaturami. Technologický vývoj soustředil H. A. Hennlich na zdokonalování důlních svítidel, ale zabýval se i vývojem motorů – v letech 1953-1955 sestrojil vlastní typ motoru s vnějším rotorem. Od roku 1972 firma působila pod názvem Hennlich u. Zebisch a její vedení převzala dcera H. A. Hennlicha, Edith Zebisch. V roce 1991 byla v Československu činnost firmy Hennlich obnovena, a to vytvořením nové firmy Hennlich Industrietechnik se sídlem v Litoměřicích.
JiB
Zdroje:
Martin JONÁŠ, 90 let / jahre / years: Hennlich 1922–2012, Litoměřice 2012.
Oldřich DOSKOČIL, Historie a současnost podnikání na Litoměřicku, Roudnicku a Lovosicku, Žehušice 2009.
Jaroslav DRBOHLAV, Firma H. A. Hennlich, Duchcov, Dobromysl 2011, s. 14–35.
Jiří BRŮCHA a kol., Tři města v Podkrušnohoří, Brno 1947.
Původní sídlo firmy H. A. Hennlich v Duchcově, 30. léta 20. století, Podnikový archiv Heinnlich s.r.o
