Porcelánka Hlubany
Továrna na výrobu porcelánu společně s úpravnou suroviny byly postaveny v roce 1874 bratry Christianem a Gustavem Martinovými v těsné blízkosti nově otevřeného dolu Hardtmuth II v Hlubanech u Podbořan při levé straně silnice Podbořany – Vroutek. Porcelánka v počátku své existence zaměstnávala pouhých osm dělníků a z místního kaolinu se vyráběly porcelánové výrobky pro domácnost. V roce 1900 porcelánka Gebrüder Martin Lubau zaměstnávala již sedmdesát lidí. Zboží bylo nejprve určeno pro místní trh, ale pro kvalitně zpracované hlubanské výrobky se majitelům brzo podařilo zajistit odbyt i do ostatních zemí Rakousko-Uherska. Vyráběný sortiment zahrnoval širokou škálu kuchyňského nádobí, kávové a čajové servisy, krájecí desky a válečky nebo mycí soupravy i umyvadla na zeď.
V roce 1901, po smrti zakladatele Christiana Ludwiga Martina, převzal vedení továrny jeho syn Richard, který se vrátil z Londýna. Za jeho vedení se hlubanská porcelánka stala světově známou společností. Obchody se neustále rozšiřovaly a v roce 1913 už továrna zaměstnávala dvě stě padesát pracovníků, měla čtyři velké pece a rozšířila se rovněž nabídka zboží. Porcelán z továrny Gebrüder Martin značený vtlačenými písmeny GM byl typický kvalitním bílým porcelánovým střepem a jemným zpracováním. K dekoraci se používala ruční barevná malba převážně s květinovými motivy doplněnými zlatým zdobením. Kromě ruční malby se porcelán zdobil kobaltovou modří, brokátovým dekorem nebo tzv. Indisch blau – modrými květy ve stylu míšeňského dekoru, který byl aplikován na výrobky pomocí razítek nebo gumové matrice. Výrobky byly exportovány do Anglie a jejích kolonií, Ameriky i Austrálie. Firma měla obchodní zastoupení a prodejny v Hamburku, Londýně, Barceloně, Melbourne a Rangúnu.
Kolem roku 1917 se o porcelán z Hluban a zejména o místní kaolin začal zajímat švédský podnikatel P. R. Nyman z Lidköpingu, který ve Švédsku vlastnil firmu, kde zdobil a prodával dovážený bílý porcelán z německých porcelánek. Po několika letech se rozhodl vyrábět vlastní výrobky a v roce 1911 založil porcelánovou továrnu AB Lidköpings Porslinsfabrik, zkráceně ALP. Pro výrobu vlastního užitkového porcelánu a také elektroporcelánu dlouho hledal vhodnou surovinu. Vyhlášený karlovarský kaolin byl drahý, a tak nakonec našel vhodnou surovinu s podobnými vlastnostmi právě na Podbořansku.
V červnu roku 1917 se P. R. Nymanovi s partnery A. H. Angrenem a A. Schödlem podařilo od Richarda Martina hlubanskou porcelánku odkoupit a následně ji převést do švédské společnosti ALP. Továrna změnila název na Porzellanfabrik und Kaolinschlämmerei ALP G. m. b. H. Lubau bei Podersam. V následujících letech začala hlubanská porcelánka a plavírna dodávat do Švédska kaolin pro místní výrobu. Každý měsíc putoval do Švédska jeden vagon plaveného kaolinu z dolu Hardtmuth II a také nevyzdobené polotovary pro následnou dekoraci. Kromě toho hlubanská továrna vyráběla svou vlastní produkci, ale již s označením ALP Czechoslovakia, kterou úspěšně prodávala a exportovala.
Po vzniku Československa začal být export surovin a výrobků díky novým zákonům obtížnější. Bylo rozhodnuto o restrukturalizaci společnosti ALP a následně o prodeji hlubanské pobočky jinému vlastníkovi. 21. července 1921 byla porcelánka prodána společnosti J. Dengler & Co. z Rybářů, s tím, že dodávky suroviny i nedekorovaných polotovarů do Švédska budou pokračovat a také, že nový vlastník zachová zavedenou obchodní značku. Některé výrobky byly tedy nadále označovány značkou ALP a zároveň se začala na porcelánovém zboží objevovat ochranná známka PL společnosti Porzellanfabrik Lubau, J. Dengler & Co.
V prosinci roku 1923 došlo v porcelánce k rozsáhlému požáru, který způsobil velké škody na zařízení, jež byly odhadnuty na 1 milion Kč. Tato událost dokonce způsobila zvýšení nezaměstnanosti na Podbořansku, nicméně již v roce 1924 byla zahájena obnova podniku a brzy továrna zaměstnávala znovu kolem tří set lidí. Josef Dengler si nechal patentovat strojní zařízení na sériovou výrobu porcelánových dílů. Výrobu specializoval na čajové servisy a kávové soupravy, talíře, hrnky a ostatní kuchyňské náčiní. Do roku 1930 se počet zaměstnanců zvýšil až na pět stovek. Důl Hardmuth II byl kvůli zhoršení kvality kaolinu uzavřen a porcelánka získávala surovinu pomocí lanové dráhy z dolu u Buškovic. V roce 1931 byla porcelánka Hlubany začleněna do akciové společnosti pro průmysl porcelánu Epiag se sídlem v Karlových Varech, která již vlastnila továrny na porcelán v Dalovicích, Lokti, Březové, Staré Roli a Dubí. První předválečné změny totiž způsobovaly pokles objednávek a bylo třeba zajistit nové zakázky a rozšíření trhu. Situace s prodejem zboží se ale bohužel neustále zhoršovala a v roce 1937 byl J. Dengler nucen propustit část zaměstnanců a radikálně omezit výrobní sortiment. Po začlenění podbořanského okresu k Německé říši v roce 1938 nebyla schopna porcelánka z důvodů zastaralé technologie rychle reagovat na otevření německého trhu a společnost začala bojovat o přežití. Konec způsobila válka. Ke stávajícím problémům se přidaly potíže s nedostatkem pracovních sil a s tím spojené zhoršení kvality výrobků a také neplnění dodacích lhůt. V roce 1941 byla nucena společnost podat návrh na konkurs a ve stejném roce byla továrna definitivně uzavřena.
JS
Zdroje:
Porzellanfabrik Lubau, dosrtupné z: <http://www.porcelainmarksandmore.com/related/bohemia/lubau-01/> (Citováno 2025-01-05).
Ingeborg RANWIG, Heimatkreis Podersam-Jechnitz in Bildern, Nürnberg 2006.
Wenzel ROTT, Der politische Bezirk Podersam (Gerichtsbezirke Podersam und Jechnitz): eine Heimatskunde für Schule und Haus, Podersam 1902.
Jan SMETANA, Podbořany, dějiny města a okolních obcí, Podbořany 2001.
Jiří SVEJKOVSKÝ – František PTICEN – Martin CYPRIAN, Bílé zlato Podbořanska, Podbořany 2020.
Fotografie úpravny kaolinu v areálu porcelánky ALP v Hlubanech u Podbořan, 1. polovina 20. století, Archiv Heimatstube Podersam-Jechnitz in Kronach
Porcelánka ALP společnosti J.Dengler & Co, kolem roku 1930, Archiv Heimatstube Podersam-Jechnitz in Kronach
Porcelánka Gebrüder Martin Lubau na pohlednici, 1910, Soukromý archiv
Úvodní strana nabídkového katalogu porcelánky Gebrüder Martin, 1908, Soukromý archiv
