Lehký průmysl

Rašelinářské závody v Hoře Sv. Šebestiána

Sušenou rašelinou vytápěli obyvatelé vesnic v okolí krušnohorských rašelinišť své domy snad odjakživa. Ve velkém a organizovaně se poprvé začala těžit v druhém desetiletí 19. století, kdy v letech 1817-1819 poháněla atmosférický parní stroj, sestrojený hrabětem Františkem Jiřím Buquoyem, ve sklárně na Novém Domě u Blatna.

V posledním desetiletí 19. století se významným centrem rašelinářství stala Hora Sv. Šebestiána. Roku 1899 v ní byla, jako vůbec první v celém Rakousko-Uhersku, založena pokusná rašelinářská stanice. Vedl ji nejprve Hans Schreiber, jenž se také roku 1902 zasloužil o založení rašelinářského muzea v Hoře Sv. Šebestiána. (Muzeum bylo přístupné do roku 1952. Pak byly exponáty převezeny do Chomutova, kde se následně část z nich zničila.) Po Schreiberovi vedl stanici ing. Josef Dittrich. Činnost pokusné stanice ustala v roce 1945 a o dva roky později byla zrušena.

Vzniku této stanice předcházela komerční těžba rašeliny. 16. dubna 1891 pražský podnikatel Albín Schramm uzavřel s městskou radou Hory Sv. Šebestiána jednoroční smlouvu, jež jej opravňovala k těžbě rašeliny na městském rašeliništi o výměře asi 100 ha, které se rozkládalo severozápadně od městečka. Těžbu však nezahájil a 13. ledna 1892 se městská rada usnesla, že už s ním novou smlouvu neuzavře.

Ještě téhož roku vznikla soukromá společnost Rašelinářské závody v Hoře Sv. Šebestiána, s. s r.o. (Torfwerke Sebastiansberg, G. m. b. H.), na jejímž zrodu měli hlavní podíl zdejší starosta a lékárník Sigmund Gross a městský radní MUDr. Wilhelm Lang. Zakladatelé společnosti (celkem jich bylo sedmdesát jedna) pocházeli nejen přímo z Hory Sv. Šebestiána, ale i z Chomutovska, Kadaňska a Žatecka. V prvních letech existence si patrně společnost pronajímala pozemky k těžbě opětovně každý rok. 26. června 1896 prodalo město společnosti část rašeliniště o výměře asi 3 000 m2 a ta na něm pak nechala postavit několik dřevěných budov určených k sušení, lisování, uskladnění, balení a expedici rašeliny.

V lednu 1904 pak byla uzavřena smlouva o dvanáctiletém nájmu 57 ha rašeliniště. Když v prosinci 1916 končila, město už se společností další smlouvu neuzavřelo, odkoupilo od ní její majetek a založilo vlastní společnost Rašelinářské závody města Hora Sv. Šebestiána, řízené přímo městskou radou. Podnik trvale zaměstnával sedm osob a sezónně při těžbě rašeliny čtyřicet až padesát padesát pracovníků. 14. dubna 1936 zničil dřevěné provozní stavby požár, který způsobil škodu asi za půl milionu korun. Jeho příčinou zřejmě byla jiskra z komína parního stroje (ten poháněl dopravní pás, lis, drtič a motorovou okružní pilu). Obnova závodu a vybavení v původním rozsahu byla kryta zčásti pojištěním a zčásti půjčkou. Nové budovy byly již většinou zděné.

Po odtržení pohraničí v říjnu 1938 zůstaly rašelinářské závody v majetku města. Jejich hospodářská situace se však stala neúnosnou, protože se musela přizpůsobit finančním předpisům platným v nacistickém Německu (ceny za prodanou rašelinu poklesy a mzdy se zvýšily). Hned v roce 1941 proto město závody pronajalo vídeňské firmě Österreichische Torfwerke, G. m. b. H., která je provozovala až do konce války.

V květnu 1945 převzala tento podnik místní správní komise a v červnu v něm obnovila výrobu, při níž bylo zaměstnáno asi třicet lidí. Od ledna 1947 byl provoz pronajat Ladislavu Havlíčkovi z Prahy, jemuž se podařilo celý provoz elektrifikovat. V této době se také přestala těžit palivová rašelina a pokračovala pouze těžba tzv. stélkové rašeliny, jež se používala především jako přísada k vylepšení zahradnických půd a kompostů.

Únorem 1948 tento pronájem skončil a rašelinářské závody dostal do správy národní podnik Československé doly, které byly v říjnu 1948 znárodněny a začleněny do Závodu pro těžbu a zpracování rašeliny a uhlí České Budějovice. O deset let později provoz převzaly Závody organických hnojiv v Soběslavi, pozdější Rašelina Soběslav, v jejíž režii pokračuje průmyslová těžba rašeliny na katastru Hory Sv. Šebestiána dodnes.

PR

Zdroje: 

SOkA Kadaň – Rašelinářské závody Hora Svatého Šebestiána 1892-1948.

Heimatskunde des politischen Bezirks Komotau, die Gerichtsbezirke Komotan, Görkau und Sebastiansberg umfassend, Komotau 1898, s. 169, 901-905.

Petr RAK, Rašelinářské závody v Hoře Sv. Šebestiána, PPŽ 21, 1989, s. 90-94.

Borky sušící se palivové rašeliny, v pozadí na obzoru Hora Sv. Šebestiána, 1. polovina 20. století, (Petr RAK, Z historie podnikání na Chomutovsku..., Žehušice 2003, s. 104.)