Lehký průmysl

Sklárna Horní Chřibská

Historický areál jedné z nejstarších skláren ve střední Evropě dodnes stojí v obci Horní Chřibská v okrese Děčín, na samém okraji Ústeckého kraje. Sklárna, která bývá také označována za nejstarší českou sklárnu, měla být dle tradice založena již v roce 1414. Tato datace byla však z historického hlediska poměrně problematická, jelikož vycházela ze zprávy, která byla zapsána roku 1514 a v níž byla zachycena informace o tom, že chřibský rychtář a sklář Veit Glasser z rodu Friedrichů sklárnu prodal svému synovi sklenáři Georgovi za 100 kop grošů a dodal, že ji prodal „… i se vší svobodou a právem jako jimi již před 100 lety nadána byla“. Přičemž sto let zde však nemuselo nutně označovat období jednoho století, ale bylo pravděpodobněji použito ke zdůraznění historické tradice sklářského rodu Friedrichů. Ti drželi huť ve svých rukách téměř do konce 17. století a na počátku 18. století na jejich úspěchy navázala rodina Kittlů. Pod jejich taktovkou přežila věhlasná sklárna také období napoleonských válek a následnou krizi zapříčiněnou zvýšením cen základních sklářských surovin.

Ve druhé polovině 19. století převzal huť František Antonín Zahn, významný severočeský sklář a rafinér z nedalekého Kamenického Šenova. Ten mimo jiné investoval do modernizací, a tak byla nejstarší huť jako první v oblasti otápěna dřevním plynem. Sklárna vyráběla široký sortiment skla, které bylo dále prodáváno jako surovina pro další zušlechťování tak typické pro borsko-šenovskou oblast. Dále se soustředila na zahraniční obchod a v neposlední řadě pak pokrývala také spotřebu užitkového skla v okolí. Od roku 1882 přešla sklárna do vlastnictví sklářské rodiny Mayerů, která ji udržela v provozu po dobu dvou světových válek až do znárodnění.

Po začlenění do n. p. Borské sklárny zde bylo rozhodnuto o zřízení sklářské školy. V té době se zde objevila jedna z nejvýznamnějších osobností hornochřibské sklárny, Josef Hospodka, pod jehož vedením vznikly četné umělecké návrhy a který se později stal ředitelem závodu. Škola byla v roce 1964 přeložena z Chřibské do Polevska a podnik se tak vrátil k průmyslové výrobě hutního skla. Během 70. a 80. let prošlo sklárnou mnoho významných výtvarných osobností, které vyvzorovaly velké množství originálních designových výrobků. Koncem 80. let odcházelo na export až 85 % produkce, mezi nejčastější cílové destinace patřila Velká Británie, Sovětský svaz, Itálie, Řecko či Skandinávie.

Privatizací v roce 1993 přešla sklárna do vlastnictví firmy Black a spol., která se však dostala do finančních potíží. Po roce 2000 vystřídal závod ještě několik nájemců a majitelů s nepříliš valnými výsledky a provoz byl definitivně ukončen v roce 2007. Historický areál sklárny byl poté rozprodán několika soukromým firmám, které už však se sklem neměly nic společného.

JD

Zdroje:

Jana URBANCOVÁ, 575 let sklárny v Chřibské 1414-1989, Nový Bor 1989.

Miroslav KOLKA, Průmyslové dědictví: sklářství borsko-šenovské oblasti, Liberec 2022. 

Rudolf HAIS, O výrobě skla a jeho historii, Tanvald 2022.

Pohled na obec Horní Chřibská (ve které se nacházela jedna z nejstarších skláren ve střední Evropě), Archiv JD(1)

Pohled na obec Horní Chřibská (ve které se nacházela jedna z nejstarších skláren ve střední Evropě), Archiv JD