Cukrovar Chlumčany
Úspěšný rozjezd schwarzenberského cukrovaru v Postoloprtech v roce 1853 přiměl Jana Adolfa II. ze Schwarzenberka k dalším investicím do perspektivního odvětví – v roce 1855 proběhla první kampaň v cukrovaru Sulejovice na Lovosicku a v roce 1857 zahájil činnost cukrovar v Chlumčanech u Loun. Byl určen pro zpracování cukrové řepy z panství Cítoliby a okolních řepařských obcí. Byl sice výhodně položen v jádru panství, ale od počátku měl problém se zásobováním vodou. Cítolibský a Smolnický potok neposkytovaly dostatek kvalitní vody, což bylo řešeno nejprve vodovodem z Toužetína a z Cítolib a poté v roce 1877 vybudováním Nového rybníka s parní vodárnou, zatímco odpadní voda byla svedena do rybníka s charakteristickým názvem Žabinec. V roce 1874 byla dokončena Pražsko-duchcovská dráha a o dva roky později místní vlečka, která výrazně vylepšila možnosti distribuce zdejších cukrovarských výrobků – surového a bílého rafinovaného cukru. Dodnes zčásti dochovaný komplex budov v zajímavém novogotickém stylu s využitím hrázděného zdiva zahrnoval kromě technologie zpracování řepy a skladů také cihelnu, kovárnu, truhlárnu a klempírnu. Cukrovar ročně zpracovával cca 15 000-20 000 tun řepy za využití 7 500 tun uhlí z Mostecka a produkce se pohybovala okolo 1 800 tun cukru a 500 tun melasy.
Konkurence okolních větších cukrovarů a dlouhodobé spory s okolními mlynáři vedly navzdory postupným snahám o modernizaci k nerentabilitě a v roce 1891 k uzavření provozu. Strojní vybavení bylo převezeno do cukrovaru v Postoloprtech a rozlehlý areál byl využit jako sklad pro lounských schwarzenberský pivovar.
Tovární komín o výšce čtyřiceti metrů byl zbořen v roce 1902, vodárna o čtyři roky později. V roce 1895 proběhla přestavba areálu na sušárnu chmele a později v roce 1905 z cihelny vznikla sušárna ovoce. Po skončení první světové války areál získal lounský pivovar, který jej nadále užíval pro sušení chmele a skladování sladového ječmene. Z této doby se dosud zachoval komín s typickou pivovarskou nástavbou. Po okupaci v roce 1938 zde dočasně působila Třídírna a známkovna chmele Žatec a v roce 1939 podnik převzala Akciová zemědělská tržební a průmyslová společnost Agrasol. Areál byl přestavěn pro potřeby třídění a balení chmele, přibyla nová trafostanice, třídírna, sírárna, balírna a další skladovací prostory, ovšem během války byl provoz omezen. Po válce v roce 1952 areál připadl národnímu podniku Výkupní sklad chmele v Žatci, který zde nadále provozoval balírnu chmele.
Díky trvalému využívání původně cukrovarského areálu a absenci zásadních stavebních úprav se některé budovy (hlavní provoz a sklady s dekorativními cihlovými vyzdívkami a hrázděným zdivem) dochovaly v téměř autentické podobě a jsou zajímavou ukázkou industriální architektury druhé poloviny 19. století. Od roku 1958 je areál cukrovaru chráněn jako kulturní nemovitá památka a dosud slouží pro skladovací účely.
JaM
Zdroje:
Český kompas 1906: informační kniha o peněžních ústavech, pojišťovnách, dopravních a průmyslových podnicích, družstvech živnostenských a zemědělských v zemích českých, ročník první, Praha 1906.
Die Gross-Industrie Oesterreichs, Wien 1898.
František DUDEK, Vývoj cukrovarnického průmyslu v českých zemích do roku 1872, Praha 1979.
Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011.
Kolektiv autorů, Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku II, Praha 2002.
Jan MAREŠ, Chlumčany a Vlčí, Chlumčany 2000.
Václav NEUMANN, Chlumčanský cukrovar, in: Vlastivědný sborník okresu lounského 13, 1947–48, s. 51–54.
Hynek STŘÍTESKÝ (ed.), Prameny a studie: cukrovarnictví, cukrovary a cukrovarníci. Fenomén českého hospodářství v 19. a 20. století, Praha 2011.
Oldřich ŘÍHA - Josef HAUBELT, Počátky českého cukrovarnictví: monografická studie o dějinách cukrovarnického průmyslu v českých zemích do roku 1850, Praha 1976.
Zprávy Zemského statistického úřadu království Českého, Praha 1899.
Areál bývalého cukrovaru po přestavbě na skladovací prostory a sušárnu chmele, 1949, SOkA Louny
Celkový pohled, 1949, SOkA Louny
