Továrna firmy Heinrich Franck Söhne, GmbH na kávoviny v Chomutově
Mezi dnešní Riegrovou a Ctiborovou ulicí vedl souběžně s Chomutovkou mlýnský náhon, který od středověku poháněl vodní kola čtyř mlýnů. Jeden z nich nesl jméno mlýn Staudenův.
Když klasický způsob mletí mouky začínaly vytlačovat parní mlýny, koupil v roce 1869 Staudenův mlýn významný český papírenský podnikatel francouzského původu Prosper Josef Maria Piette a přestavěl jej na parní továrnu s názvem Erste Oesterreische Strohmassa-Aktien-Fabrik, v níž se ze slámové vlákniny vyráběl papír. 13. srpna 1870 v ní došlo k explozi parního kotle, která celou továrnu zdemolovala. Připravovanou rekonstrukci znemožnil krach na vídeňské burze v květnu 1873 a závod byl uzavřen. Ničivá katastrofa tak způsobila, že Prosper Josef Maria Piette nespojil své jméno s Chomutovem na delší dobu.
Poničená budova měla výhodnou polohu u železniční vlečky, spojující nedaleké železárny s chomutovským nádražím, kde se setkávaly koleje Buštěhradské a Ústecko-teplické dráhy. V květnu 1883 se jejím novým majitelem stala firma Heinrich Franck Söhne OHG (od roku 1914 Heinrich Franck Söhne GmbH) a na okolních pozemcích na rohu dnešních ulic Křivá a Pražská postavila velkou továrnu na náhražky klasické kávy ze sušené cikorky, fíků, sladu a praženého obilí.
Firmu založil Johann Heinrich Franck (1792-1867), který se s výrobou kávovin seznámil ve Francii v době napoleonských válek, kdy anglická blokáda omezila dovoz zrnkové kávy do pevninské Evropy. Po několika letech zkušebního provozu začal v roce 1828 začal vyrábět kávovinové náhražky ve velkém, nejprve ve Veihingenu v Badensku-Würtenbersku, odkud byla v roce 1868 výroba přenesena do Ludwigsburgu a vedení firmy převzal jeho syn Karl Heinrich Franck (1849-1926).
O deset let později výstavbou továrny na kávoviny v Linci firma expandovala do rakouského mocnářství. Jako druhý závod zde vznikla chomutovská cikorkárna se sto padesáti zaměstnanci a třetí česká filiálka byla postavena v Pardubicích (1896). Pobočné závody měla firma i v Uhersku, Itálii, Švýcarsku a Spojených státech amerických.
Chomutovská pobočka Franckovy firmy rozšířila výrobní spektrum zdejšího průmyslu. Stala se jeho stabilní součástí a zásluhou úspěšného řízení firmy, které roku 1926 přešlo na Waltera Francka, přežila všechny světové války a hospodářské krize. Po znárodnění v roce 1945 byla začleněna do národního podniku Kávoviny Pardubice (který vznikl z tamní Franckovy továrny na cikorku) a potravinářská výroba v ní skončila v roce 1952. Od roku 1953 až do počátku 90. let byl objekt bývalé Franckovy cikorkárny součástí Válcoven trub a železáren Chomutov, pak poskytoval dočasné útočiště několika soukromým výrobním firmám a v roce 2011 byl zbořen.
PR
Zdroje:
Heimatskunde des politischen Bezirks Komotau, die Gerichtsbezirke Komotau, Görkau und Sebastiansberg umfassend. Komotau 1898, s. 423.
Petr RAK, Z historie podnikání, In: Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku, Žehušice 2003, s. 122-123.
https://de.wikipedia.org/wiki/Heinrich_Franck_Söhne (31. 7. 2024).
https://regiowiki.at/wiki/Heinrich_Franck_Söhne (31. 7. 2024).
Pohlednice Franckovy továrny na výrobu náhražek kávy ze sušené cikorky a dalších surovin v Chomutově, kolem roku 1900, SOkA Chomutov - Sbírka fotografií a negativů
