Lehký průmysl

Rolnický akciový cukrovar Bohušovice nad Ohří

Původní název společnosti byl Brňan-Bohušovický cukrovar v Bohušovicích (Brnan-Bauschowitzer Rübenzuckerfabrik in Bauschowitz). Tato společnost vznikla v červnu 1871 a protokolována byla v srpnu téhož roku. Základní kapitál činil 600 000,- K rozdělených do 1 500 ks akcií v nominální hodnotě 400,- K za kus. K největším akcionářům patřili statkáři Heinrich Pfaff starší (centrální ředitel herbersteinských velkostatků a majitel honosné vily pod Radobýlem u Litoměřic) a Eduard Vydra. Hlavním předmětem činnosti byla výroba surového cukru a melasového krmiva. Ve funkci ředitele se postupně vystřídali Friedrich Napravil, Vincenz Schmidt, Jan Pelda, Alois Kyslík, Josef Linhart a Josef Ullrich.

V roce 1895 byl název společnosti změněn na Rolnický akciový cukrovar v Bohušovicích nad Ohří. V 90. letech 19. století investoval cukrovar především do specifického strojního zařízení – řezačky, transportéry a pračky řepných řízků, kalolisy, parní stroje a pumpy, přičemž toto vybavení bylo pořizováno od Pražské akciové strojírny, Daněk & Co. nebo Škody Plzeň. Součástí objektu byl též systém vodních kanálů, vápenka, vakuová stanice, sirobárna, obytné budovy pro dělníky a úředníky, kancelář a také vlečka napojená na železniční trať Praha – Podmokly. Cukrovar měl výkon 4 000 tun surového cukru ročně a roku 1891 reprezentoval cukrovarnický průmysl na Všeobecné jubilejní výstavě v Praze. V roce 1899 se bohušovický cukrovar stal členem nově vzniklého Společenstva cukrovarů v Lovosicích, které mimo jiné zajišťovalo potřebné množství cukrovky pro zpracování, čímž podporovalo výdělky a hospodaření členských cukrovarů.

V roce 1912 došlo kromě jiných parcel ke koupi velkostatku Brňany – Bohušovice od lovosické firmy M. Glässner & Söhne, čímž došlo ke značnému rozšíření pozemkového majetku společnosti. Stálý počet zaměstnanců byl poměrně nízký, k nárůstu docházelo vždy až s najímáním dělníků v řepných kampaních. (V roce 1914 měl cukrovar šedesát stálých zaměstnanců, během kampaně jejich počet vzrostl na tři sta čtyřicet). Počet zaměstnanců byl rovněž závislý na počasí (sucho), výskytu škůdců (mšice), úrodě a cenových spekulacích. Během první světové války hrozilo zastavení výroby z důvodu nedostatku vagonů a pracovních sil, ale díky intervenci Společenstva cukrovarů u ministra železnic došlo v roce 1915 ke zlepšení situace. Celorepublikový pokles zpracování cukrové řepy a výroby cukru v letech 1915-1920 se znatelně projevil i v bohušovickém cukrovaru.

V roce 1926 došlo z rozhodnutí valné hromady k fúzi s Českou společností pro průmysl cukerní v Praze, jež převzala veškerá aktiva i pasiva bohušovického cukrovaru se zpětným účinkem od 1. července 1925. Rolnický akciový cukrovar v Bohušovicích tak byl vymazán z obchodního rejstříku. Výroba cukru však pokračovala dále. V letech 1925-1931 byla provedena rekonstrukce, jejíž stavební část provedl místní stavitel Karel Hervíř, a novou výrobní technologii dodala Českomoravská-Kolben. V roce 1938 vstoupil cukrovar mezi členy Podřipské agencie, která vznikla téhož roku v Praze a navazovala svým zaměřením na činnost dřívějšího Společenstva cukrovarů v Lovosicích. Agencie dohlížela na odebírání řepy z předem určených a vymezených územích, především řepy vypěstované na vlastních nebo pronajatých pozemcích.

Po druhé světové válce byl cukrovar znárodněn a jeho majetková podstata (společně se zbytkovou hodnotou cukrovaru ve Mšených Lázních) byla včleněna do národního podniku Cukrovar Bohušovice, který se stal součástí Československého průmyslu cukrovarnického, n. p., Praha.

Dne 3. května 1946 došlo v nedalekém vojenském skladišti u Trávčic k silnému výbuchu třaskavin, čímž byl poškozen i cukrovar, kde byla celková škoda vyčíslena na 51 000 Kč. Jednou z posledních akcí, které se v cukrovaru konaly, byla oslava 75. výročí založení dne 22. června 1947. Na tuto akci bylo pozváno množství významných hostů, na pořadu byla kulturní vystoupení a také hromadná prohlídka Malé pevnosti v Terezíně.

V dalších letech byla část pozemků cukrovaru prodána Rolnickému družstvu pro průmysl mléčný v Bohušovicích. Od roku 1949 probíhalo vyklízení prostorů cukrovaru pro potřeby Stalinových závodů v Záluží, které zde zřídily pobočný závod. O rok později byla do tohoto závodu převedena i většina bývalých zaměstnanců cukrovaru. Převážná většina budov cukrovaru byla odstraněna a zachována zůstala pouze budova kotelny s komínem, část hlavní budovy s filtrační věží a kancelářské budovy. V areálu bylo postaveno silo pro skladování zemědělských plodin.

Na závěr lze jako jistou zajímavost uvést, že v roce 1946 byl ustanoven Spolek loutkářů v Bohušovicích nad Ohří, který měl za účel „hráti mravné a výchovné hry loutkové pro dítky“. Funkce předsedy, místopředsedy, jednatele a pokladníka zastávali zaměstnanci cukrovaru.

IČ

Zdroje:

SOkA Most – AF NAD 846, Rolnický akciový cukrovar Bohušovice nad Ohří 1869 – 1950.

Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011.

Pohled na budovy závodu, b. d., SOkA Most