Keramická továrna v Kadani
Ložiska kaolinu v okolí Podbořan, Buškovic a Nepomyšle začala být pro průmyslové účely využívána ve větší míře v poslední čtvrtině 19. století, kdy zde vzniklo několik podniků pro využití této horniny nejen při výrobě nádobí, kachlových dlaždic a van, ale i pro její zpracování do podoby přísad použitelných v chemickém a papírenském průmyslu.
Jeden z nich založil v roce 1878 Friedrich Döll z Buškovic, který jej o jedenáct let později prodal vídeňské firmě C. T. Petzold & Comp. V roce 1893, kdy byl zvolen starostou Buškovic, začal provozovat novou kaolinovou továrnu u Nepomyšle. Krátce nato (1895) začal vyjednávat s kadaňským okresním hejtmanstvím a městským úřadem o povolení výstavby parostrojní továrny na šamotové cihly, situované u naleziště kaolinu na východním okraji Kadaně. Její stavební plány vyhotovil kadaňský stavitel Josef Peter. Část provozních hal měla ze dřeva.
Na rozdíl od většiny kaolinových továren na Podbořansku mělo místo, vybrané pro stavbu továrny v Kadani, jednu výhodu – měla kolem něj vést trať lokální dráhy spojující nádraží buštěhradské dráhy v Prunéřově s plzeňsko-žateckou železnicí v Kašticích. Výroba šamotových cihel začala po kolaudaci továrny v roce 1899 a krátce před uvedením kadaňské lokálky do plného provozu (1. srpna 1903) bylo v letech 1902-1903 přistavěno k Döllově továrně patro. Na podzim 1904 ji však postihl požár a v novém a rozšířeném provozu, postaveném opět podle projektu Josefa Petera, začala výroba v dubnu 1905.
Původní továrnu, situovanou podél jižní části dnešní Věžní ulice, rozšířila v letech 1911-1912 směrem na sever přístavba nové mohutné třípatrové haly a padesát metrů vysokého komína. Plán haly vypracoval Josef Peter, její železobetonovou konstrukcí navrhla pražská firma Hrůza & Rosenberg a projekt komínu vznikl ve vídeňské technické kanceláři Alphonse Custodise pro topeniště, stavbu továrních komínů, obezdívání parních kotlů a betonové stavby.
V roce 1922 se název firmy z Döll & Comp. změnil na Petzold-Döll-Werke, A. G. Kaaden. Spojení s vídeňskou firmou mělo nepochybně po rozpadu habsburského mocnářství Uherska usnadnit prodej šamotových cihel z Kadaně v Rakousku a v prosinci 1927 byla podle plánů chrudimské strojírny Františka Wiesner mladšího dokončena necelých osm set metrů dlouhá lanová dráha pro dopravu kaolinu z lomu do továrny.
Po konfiskaci v roce 1945 byla kadaňská šamotka nejprve začleněna do Severočeských závodů kaolinových a hlinných Podbořany a krátce poté se stala součástí národního podniku Rakovnické keramické závody. Roku 1950 se osamostatnila pod názvem Kadaňské keramické závody a její obnovená samostatnost skončila po jedenácti letech, když byla nejprve (1961) připojena k národnímu podniku Podbořanské keramické závody a poté k Severočeským keramickým závodům Most. Tento národní a později státní podnik byl k 1. lednu 1994 transformován na akciovou společnost Keramost.
Od ní v listopadu 2005 koupila provoz kadaňské šamotárny firma Reframo s. s r. o., jež se později stala součástí akciové společnosti Brispol, která si v roce 2022 změnila jméno na Cihelna Kadaň, a. s. V současné době produkuje z kvalitních dovážených surovin rozměrově i tvarově přesné cihly a dlaždice s vysokým podílem ruční práce a v širokém spektru odstínu podle požadavků zákazníků, šamot a kameninové kanalizační cihly.
PR
Zdroje:
SOkA Most: Severočeské keramické závody, s. p., Most.
Petr RAK, Z historie podnikání, In: Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku, Žehušice 2003, s. 99-100.
Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011, s. 32.
https://cihelnakadan.cz/ (1.8.2024).
https://keramikum.cz/clanek/brispol-zmrtvychvstani-cihelny?do=cookiesAccept (1.8.2024).
Dobový inzerát na Kadaňské keramické závody, 50. léta 20. století, SOkA Chomutov
