Lehký průmysl

Pivovary v Kadani

Várečné právo v Kadani bylo spojeno s vlastnictvím domu ve vnitřním ohrazeném městě a majitelé předměstských domů pivo vařit nesměli. Patrně od 17. století, ne-li dříve, zde existovaly čtyři pivovary (nebo spíše varny piva), z nichž se každý nacházel v jedné městské čtvrti. První byl v domě č. p. 13 v dnešní Švermově ulici, další dva v domech č. p. 64 a 116 na náměstí a poslední v domě č. p. 160 v nynější Čechově ulici. Měšťané se podle své příslušnosti k jednotlivým městským čtvrtím v těchto pivovarech při vaření piva postupně střídali a každý z nich si náklady na svou várku plně hradil. Tento systém vaření piva (tzv. po řadě) však měl slabinu v tom, že v případě velkého počtu zájemců mohli být upřednostňováni vlivní konšelé a další členové městské elity. Snad právě proto bylo za vlády císaře Josefa II. v 80. letech 18. století vaření piva po řadě zakázáno.

Sto padesát sedm kadaňských právovárečných měšťanů (tzn. Sto padesát sedm majitelů domů ve vnitřním městě, s jejichž držbou bylo spojeno právo vařit pivo) založilo právovárečnou měšťanskou společnost, v jejímž čele stál šestnáctičlenný výbor. Jejím prvním a nejdůležitějším úkolem bylo postavení a vybavení nového pivovaru, protože dosavadní čtyři měšťanské pivovary musely být zrušeny. Jejich zařízení, pokud ještě bylo funkční, bylo rozprodáno (varná pánev z pivovaru v č. p. 160 byla odvezena do hamru na zpracování mědi v Hoře Sv. Kateřiny a pánev z č. p. 64 koupil za 500 zlatých pivovar ve Vikleticích).

Pro nový pivovar koupila právovárečná společnosti 25. února 1790 za celkem 1 615 zlatých domy č. p. 122 a 123 na rohu náměstí a dnešní Tyršovy ulice. Dům č. p. 122 byl přestavěn na pivovar a v sousedním domě byla zřízena sladovna. Pro skladování chmele a smůly na požahování sudů sloužila bašta městského opevnění stojící u bývalého minoritského kláštera. První várka v novém pivovaru byla uvařena ještě v provizorních podmínkách 27. října 1790.

Z roku 1878 se dochovala společenská smlouva, v níž stálo, že úřední název společnosti zněl Právovárečné měšťanstvo města Kadaně a řídil ji dvanáctičlenný výbor volený všemi členy. Krátce nato se právovárečné měšťansto dostalo do takových finančních potíží, že 16. prosince 1889 muselo svůj pivovar prodat a za necelých 16 000 zlatých jej koupil Ludwig Löwy, který jej nechal přestavět na hotel Austria (dnes Svoboda).

Ve městě sice ještě fungoval v pivovar, který se již po několik staletí nacházel ve františkánském konventu Čtrnácti svatých Pomocníků, ale jeho produkce nebyla příliš oslnivá (713 hl v roce 1873), navíc začala klesat (546 hl v roce 1880, 378 hl v roce 1885) a v době zániku měšťanského pivovaru měl už ten klášterní před sebou poslední roky existence – jeho provoz byl ukončen v roce 1891.

V dobách, kdy místní pivo představovalo jeden z elementárních symbolů lokálního patriotismu, znamenala pro Kadaň tato událost malou katastrofu. Na tuto situaci rychle zareagoval Karel Jan Meissner (1854-1932), kterému v té době končila nájemní smlouva na provozování lichtensteinského knížecího pivovaru v Rumburku (měl jej pronajatý od dubna 1882 na osm let a devět měsíců). Ještě v roce 1890 získal v Kadani pozemek na severním okraji města u dnešní ulice kapitána Jaroše a zahájil na něm stavbu nového pivovaru č. p. 612. Dokončen byl následujícího roku a už v srpnu 1891 se v něm poprvé opět čepovalo pivo uvařené v Kadani. Městský kronikář a gymnaziální profesor, Josef Hofmann, o něm s uspokojením poznamenal, že bylo „správně jadrné a dobré“ a neopomenul zdůraznit, že brzy z města vytlačilo všechna cizí piva.

Meissnerův První kadaňský parostrojní pivovar nebyl veliký a jeho nejčastější roční výstav piva se pohyboval mezi 10 000 a 13 000 hl. Šťastně proplul dvěma velkými obdobími hospodářských pohrom v podobě první světové války (v letech 1916-1922 poklesly roční výstavy na 2 000-5 000 hl) a krize v letech 1929-1933. Po smrti Karla Jana Meissnera přešel pivovar na jeho syny Karla a Ervína, narozených v Kadani 22. června 1897 a 1. července 1899. V letech druhé světové války přesahovaly roční výstavy piva hranici 20 000 hl.

Po květnu 1945 byl do pivovaru jako národní správce jmenován František Smutek. V roce 1948 se stal součástí národního podniku Chebsko-karlovarské pivovary Cheb, víceméně formálně, protože 2. července 1948 podala rada Okresního národního výboru v Kadani návrh na jeho likvidaci a v říjnu téhož roku v něm byla na základě výměru ministerstva výživy ukončena výroba. Bývalý objekt pivovaru byl zbořen po roce 2000 v souvislosti s výstavbou supermarketu Lidl.

PR

Zdroje:

SOA Litoměřice: Velkostatek Rumburk, kart. č. 970.

SOkA Kadaň:          Archiv města Kadaň, kartotéka ohlašovacího úřadu.

Okresní národní výbor Kadaň, kart. č. 41.

Friedrich SELNER, Statistische Tafeln des Kaaden´erBezirkes (Saazer Kreis, im Königreiche Böhmen) für die politische Administration, Prag 1863. s. 151.

Zbyněk LIKOVSKÝ, České pivovary 1869-1900, Praha 2005, s. 92-93.

Zbyněk LIKOVSKÝ, Pivovary československého území 1901-1950. Příloha časopisu Kvasný průmysl, Praha 1996, s. 79-80.

Zbyněk LIKOVSKÝ, Pivovary českých zemí 1948-1989, Praha 2008, s. 42.

Kresba pivovaru čp. 612 v Kadani ze záhlaví firemního dopisního papíru. Na pr. str. je zobrazena i vila čp. 632, patřící majiteli pivovaru Karlu Meissnerovi, cca 1900, (SOkA Kadaň_ fond Landrat Kadaň, k č. 44.)