Rukavičkářství v Kadani
V chudém Krušnohoří bylo jedním ze zdrojů obživy také šití kožených rukavic. To se v druhé polovině 19. a první polovině 20. století velmi intenzivně rozvinulo v Kadani. Od roku 1849 se zde začaly s úspěchem zhotovovat rukavice podle tzv. francouzského způsobu, který poznal na svém vandru po Evropě místní rukavičkář Karel Klenert. (Jednalo se patrně o praxi zavedenou francouzským rukavičkářem Xavierem Jouvinem – z kožených usní byly pomocí rukavičkářského lisu a tvarového nože vykrajovány jednotlivé díly rukavic ve standardizovaných velikostech.)
Brzy poté rozšířil povědomost o kadaňské výrobě kožených rukavic Josef Stamm, když na základě pověření zdejšího rukavičkářského cechu procestoval Rakousko, Uhry a balkánské země, kde navázal obchodní kontakty a získal nové dodavatele kůží. V roce 1852 se stal největším výrobcem v Kadani, expedujícím každý týden patnáct až dvacet párů rukavic.
V poslední třetině 19. století se organizace a systém výroby kožených rukavic změnil. Z podnikatelů v tomto oboru se stali obchodníci a exportéři zajišťující nákup nejrůznějších druhů vyčiněných kožek a jejich další úpravy – barvení, hlazení a krájení. K produkci obchodně úspěšných rukavic byla nutná znalost soudobých módních trendů, podle nichž se vybíraly odpovídající zvířecí kůže, střih a barva.
Základní rozdělení kůže pro rukavice bylo dvojí – tzv. Wildleder (kůže z lovné zvěře) a Waschsleder (kůže z domestikovaných a ve stádech chovaných zvířat). K vlastnímu šití nebyly bezpodmínečně zapotřebí výrobní prostory, ale mohlo se provádět i podomácku – šičky dostaly nadírkované střihy rukavic včetně podšívky (většinou hedvábné), které sešívaly. Hotové výrobky se ve firemní expedici zabalily a exportovaly – nejčastěji do Německa, Anglie a USA.
Na podobných organizačních základech a principech založili v roce 1859 v Kadani průmyslovou výrobu rukavic bratranci Richterové poté, co zkrachoval jejich první podnik, otevřený o rok dříve v Přísečnici. V Kadani se jim vedlo nepoměrně lépe, jak dokazovaly ceny, které za své rukavice získali v letech 1862 a 1867 na světových výstavách v Londýně a Paříži. Josef Richter otevřel později filiální sklady ve Vídni a Budapešti. Jejich kadaňská továrna se postupně modernizovala, ruční hlazení kožek pemzou vystřídalo v roce 1886 mechanické broušení, přičemž brusy nejprve poháněl parní stroj, pak elektromotor. Svůj sortiment systematicky inovovala, zavedla dvojité prošívání rukavic a nové druhy úpravy kůže, tzv. glazé (1881) a nappa (1930).
Během 80. let 19. století si úspěšní rukavičkářští podnikatelé postavili velkoryse koncipované a reprezentativní stavby (např. August Paulus, č. p. 593 nebo Anton Siegl, č. p. 612), jež nesloužily pouze obytným účelům, ale jejich součástí byly i dílenské prostory v přízemí, určené pro rukavičkářskou výrobu.
I přes výše uvedené změny v organizaci výroby si v Kadani zachovali silnou pozici samostatně podnikající rukavičkáři. Na činnost rukavičkářského cechu, zrušeného v roce 1859, navázalo společenstvo rukavičkářů, založené 2. října 1864. Jejich pomocníci se 1. února 1872 sdružili ve spolku, poskytujícím svým členům příspěvky v době nemoci a nezaměstnanosti. Zvláštní rukavičkářské oddělení měla i kadaňská živnostenská pokračovací škola.
Rukavičkářství zůstalo nejdůležitějším výrobním odvětvím v Kadani i v meziválečném období. Bylo zde několik koželužen a barvíren kůží, asi pětadvacet samostatných rukavičkářů a osm rukavičkářských továren a dílen. Vedle „staré“ Richterovy továrny ve Švermově ulici (č. p. 406) vznikla další továrna v ulici Koželužské (č. p. 794). Kromě toho byly v provozu menší tovární podniky s předválečnou tradicí, kde se výrobní i obytná část většinou nacházela v jednom objektu (č. p. 338 v Jiráskově ulici, č. p. 593/605 v ulici kpt. Jaroše, č. p. 544 v Švermově ulici). Často šitým sortimentem v té době byly bílé a žluté rukavice z kůže australských jehňat.
Výroba kožených rukavic pokračovala v Kadani ještě nějaký čas i po roce 1945, než byla utlumena a centrem českého rukavičkářství se stala Dobříš.
PR
Zdroje:
Franz Josef STOCKLÖW, Das Buch der Heimat. Der Bezirk Kaaden in seiner Gegenwart und Vergangenheit, S. l. [1890], s. 234-238.
Petr RAK, Z historie podnikání, In: Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku, Žehušice 2003, s. 115-116.
.jpg)
Továrna rukavičkářské firmy „Richter & spol.“ v Kadani, 2. polovina 19. století, (Petr RAK, Z historie podnikání. In_ Historie a současnost podnikání na Chomutovsku, Kadaňsku a Vejprtsku. Žehušice 2003, s. 115.)
