Lehký průmysl

Pivovar v Klášterci nad Ohří

První písemná zmínka o vaření piva v Klášterci nad Ohří pochází z března 1493. Kadaňská městská rada tehdy žalovala u zemského soudu rychtáře, radní a celou obec městečka Klášterec, že vařila pivo, vyráběla slad a provozovala další živnosti, čímž porušovala mílového práva města Kadaně. Majitel kláštereckého panství, Felix Opl z Fictumu, to vysvětlil tím, že si pivovar a varnou pánev pořídil pro sebe a kláštereckým obyvatelům ji pouze pronajímá.

Základy měšťanského pivovarnictví v Klášterci nad Ohří tak položilo až privilegium Volfa Dětřicha z Fictumu z roku 1529, v němž přenechal klášterecké městské obci panský pivovar k trvalému užívání a udělil jí právovárečné právo. Tím mohli disponovat pouze majitelé domů v tzv. horním městečku, soustředěných v okolí náměstí a radnice (dle odhadů jich mohlo být maximálně pět desítek). Majitelé domů v navazujícím osídlení, „předměstíčka“ či „dolního městečka“, získali várečné právo až v roce 1785.

Při pobělohorských konfiskacích získal panství Klášterec nad Ohří rod Thunů a jeho člen, Michael Osvald, nechal počátku 60. let 17. století postavit pod zámkem nad jezem u řeky Ohře dřevěnou budovu panského pivovaru. Pro ukládání sudů s pivem se používaly zámecké sklepy. Od roku 1666 pak museli klášterečtí měšťané, každoročně před tím, než začnou vařit vlastní pivo, odebrat z panského pivovaru osmnáct várek. Počet nuceně odebíraných várek panského piva se postupně snižoval, skončil ale až v roce 1851 zaplacením jednorázové částky 150 zlatých.

Podle údajů, zapsaných v roce 1842 do elaborátů stabilního katastru, stála sladovna kláštereckého právovárečného měšťanstva na stavební parcele č. 47 (na místě dnešního domu č. p. 28 na rohu Nerudovy a Zahradní ulice) a pivovar na stavební parcele č. 129 (dnešní dům č. p. 182 ve výběžku Zahradní ulice pod náměstím).

V roce 1853 koupili klášterečtí právováreční měšťané zahradu v sousedství pivovaru, zbourali jej a na uvolněném a rozšířeném prostranství postavili nákladem 5 000 zlatých pivovar nový, jehož součástí byl i byt pro sládka. Po dokončení nového pivovaru začala ale aktivita klášterecké právovárečné společnosti ochabovat. Sami v něm již pivo nevařili. Do roku 1866 jej měl v pronájmu pražský podnikatel Augustin Zvěřina a pak ředitelství thunského velkostatku, které v něm nakonec výrobu ukončilo.

Negativně činnost kláštereckých právovárečníků poznamenal také požár „horního městečka“ 23. července 1859, při němž zahynulo šest lidí a který zničil na dvě stě různých staveb. Někteří právováreční měšťané po této katastrofě z nouze začali prodávat své podíly. Nejprve dalším členům společnosti, pak ale do počátku 80. let všechny právovárečné podíly do jednoho postupně skoupili majitelé kláštereckého velkostatku hrabata Josef Osvald I. Thun-Hohenštejn (1817-1883) a Josef Osvald II. Thun-Hohenštejn (1849-1913). Hlavním producentem piva v Klášterci nad Ohří se tak od poslední čtvrtiny 19. století stal bývalý panský thunský pivovar. Jeho původní dřevěná budova na břehu Ohře v noci z 30. na 31. května 1856 začala hořet a následný požár vzápětí zničil i celý zámek. Nový pivovar byl postaven u panského špýcharu nad dnešním letním kinem.

V roce 1870 činil jeho výstav 9 408 hl piva, ale už od roku 1873 až do první světové války se roční produkce většinou pohybovala mezi 15 000-20 000 hl. To už byl majitelem velkostatku Klášterec nad Ohří Josef Osvald III. Thun-Hohenštejn (1879-1942). V letech 1886-1887 provedly pražské firmy Františka Ringhoffera Gustava Nobacka modernizaci a přestavbu pivovaru na parní pohon.

Od roku 1915 až do ukončení výroby v roce 1934 se v kláštereckém pivovaru vyrobilo ročně většinou mezi 5 000 a 10 000 hl piva. Poté sloužila jeho budova jako sklad pivních sudů a lahví. Po druhé světové válce se v ní podle pamětníků do počátku 70. let stáčely limonády, lahvovalo šumivé víno a pálila meruňkovice a hruškovice.

PR

Zdroje:

Zdeněk VACHATA, Klášterec nad Ohří. Přehled dějin města a okolí. Klášterec nad Ohří 1997, s. 8-9, 15-17 a 112-115.

Zbyněk LIKOVSKÝ, České pivovary 1869-1900, Praha 2005, s. 99.

Zbyněk LIKOVSKÝ, Pivovary československého území 1901-1950. Příloha časopisu Kvasný průmysl, Praha 1996, s. 83-84.

Vladislava VALCHÁŘOVÁ – Lukáš BERAN – Jan ZIKMUND, Industriální topografie – Ústecký kraj, Praha 2011, s. 34.

Zaniklé obce, Klášterec nad Ohří - Thunský pivovar, Dostupné z (Citováno 2019-12-22).

Pohled na bývalý komplex pivovaru v Klášterci nad Ohří, 2025, Archiv JP(1)

Pohled na bývalý komplex pivovaru v Klášterci nad Ohří, 2025, Archiv JP